Nejlepší ženská mého života

Film je sice označován za komedii, ale poučí víc jak většina dokumentů na čt2. Třeba já si z něho odnesl následující desatero: 1. Když plánuješ něco nekalého, nedokazuj si odvahu diskuzemi s policajtem. Za a) si tvůj ksiftík zapamatuje a za b) pošle na příslušná místa echo, že se blíží inspektor, tím pádem se počet pozorných očí minimálně ztřicetinásobí 2. I když udavačema pohrdáš, předcházej si je 3. Večer před akcí nepodceňuj přípravu, pořádně se vyskákej, ať ti druhý den éros neobluzuje smysly 4. Pamatuj, že k nesmělému úsměvu, kterému žádná žena neodolá, musí mít člověk talent. Třeba já ho vyzkoušel na kolegyni, co sedí naproti mně v práci, a dostalo se mi reakce, že prý mi říkala, že dát si místo oběda půlkilovou nutelu nebyl dobrý nápad. 5. Jsi-li vášnivý zubař, přesvědč servírku z maloměsta, že na ni v Praze čeká štěstí, ve vlaku si s ní pak náramně užiješ 6. Ne každé desatero musí obsahovat deset mouder. (05.05.2015)

One man & one microspcope show. Při ní chladnokrevnému podvodní(č)kovi století Winterovi, jehož roli si s noblesou jemu vlastní vychutnal Jiří Sovák, zacloumá se svědomím obrýlená domácí puťka, v práci však rázná vedoucí pošty Kaplanová, zahraná přesvědčivě nešťastnou Milenou Dvorskou: „Já hrozně ráda vařím a hrozně ráda jím, takže se vzájemně ohromně doplňuju.“ (13.01.2014)

Velmi, velmi roztomilé. Až jsem si říkal, že by hlavní zápletku mohl sehrát Burian s Gollovou, jenže tady jsou do toho spletené další osudy lidiček z maloměsta, se všemi nejrůznějšími nešvary socialismu s lidskou tváří. Dobová situace je vůbec pěkně (dokonce bych řekl až odvážně) vystižena, včetně postavení žen ve společnosti, ale zejména je tu vidět všudypřítomná korupce, podvody a podvůdky, zkrátka "kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu" v praxi, RaJ na zemi. Unikátní je použití Sovákova ironického voiceoveru ve filmu v podstatě imrvére od začátku do konce. (30.06.2021)

"Malý film" velkých hereckých příležitostí a koncertů v idyle českého maloměsta; zhruba tak se mi vybavuje po desetiletích z paměti poslední dílo předčasně zesnulého skutečně - nejen titulem - národního umělce, režiséra Martina Friče. Jiří Sovák tu předvádí vrcholné ukázky svého tehdy rychle vyzrávajícího herectví. Více a hlouběji však upoutal mou pozornost jiný výkon - také tehdy už zralé herectví české "ultrasexbomby" Mileny Dvorské. Brýle, kterými ji obdařil Frič, nemohly zakrýt její dozrávající krásu ani mimořádnou schopnost propůjčit "malé" poštmistrové, pardon, vedoucí pošty, romantický nádech civilního patosu, ve kterém stále cítíme kořennou hanáčtinu prostějovské dívky, která se nebojácně měřila s velikány kolem krále JÁ. Čas od času přemýšlím, proč tato vlastně výborná herečka, generační vrstevnice Jany Hlaváčové, Karly Chadimové, Marie Tomášové "neprororazila". Proč i teď, na prahu osmého desetiletí svého života, zůstává jakoby v pozadí, ačkoliv si s žádným z připomenutých jmen v ničem nezadá. Věrohodná odpověď je překvapivá svou všedností. Milena Dvorská je normální, ne průměrná, ne nezajímavá vynikající žena. Nepotřebuje se tlačit do popředí, postrádá motivaci po získání místa v premiantské řadě; je zkrátka poctivá ve své slušnosti a přirozená a samozřejmá ve svých nepopiratelných výjimečnostech. Ta poštmistrová, pohádková krasavice přepážky zakuklená do brýlí zdánlivé všednosti, ji i prozrazuje, i skrývá, i charakterizuje. A tak je znovu tou dychtivou, zvídavou, ale i ráznou Maruškou, která je pro integritu své osobnosti připravena ve věci zjevené pravdy - že sůl-charakter je nad zlato-plytkou senzacechtivost - připravena bojovat s každým. Vzácných žen jejího typu nikdy nebude nazbyt. Ani v NEJLEPŠÍ ŽENSKÉ, ani ve všednodenním životě každého z nás. (01.04.2008)

Přišlo mi, že Sovák hrál jen tak na polovic a svůj komediální talent držel na uzdě. Nápad na vyloupení pošty je poměrně hloupoučký a jeho závěrečné - SPOILER - zhatění ještě hloupější. Klíčová zápletka, v jejímž rámci se komisní vedoucí pošty bleskově zamiluje do Sováka, je tak násilně vykonstruovaná, že mi kazila celý film. Nejvíc jsem si nakonec užíval okukování dobových reálií, což je tedy poměrně málo. (11.07.2013)