Švadlenka

Jedna hvězda za úžasný herecký výkon a vtip Hugo Haase, druhá za krásu Lídy Baarové a třetí panu režisérovi -naopak bez hvězdy pan scénárista - protože příběh jak z červené knihovny byl zajímavý hlavně a pouze rolí Hassova "Francouze" a pevně věřím tomu, že ty své slovní hříčky a vtípky si tam Hugo Haas dosazoval sám.... (03.07.2013)

Takovehle obsazeni by mohl zavidet lecjaky jiny cs film. Paradoxne i tady plati ze vseho moc skodi, a mozna ze zare ucinkujicich hvezd prebila samotny obsah. Pribeh o chudem devceti jak ke stesti prislo zas neni nejaka objevna pecka, a jakobyfrancouzske sislani Haase to nezachrani. Co se fimu naopak uprit neda je fakt, ze Baarovou jsem snad nikdy nevidel takhle krasnou. Tohle je uroven hollywoodskych star... 3+ (16.04.2016)

V rámci žánru oddechovka hodnotím kladně, příběh dvou švadlenek, z nichž jedna sedí za šicím strojem a druhá neustále kreslí nové šaty, se mi zamlouval od samého začátku.. Lída Baarová je tady nesmírně okouzlující, Věra Ferbasová ohromně roztomilá a zábavná, no a Hugo Haas v roli pařížského módního návrháře fantastický, zejména jeho zkomolená mluva.. (13.07.2021)

Mac Frič byl nejen dobrý režisér, ale především dobrý stratég. Uměl výborně kalukulovat, pracovat s lidským potncionálem a odhadnout reakci publika. Ve Švadlence se o komediální složku postarala Věra Ferbasová a Růžena Šlemrová, ale především Hugo Haas, který si svou roli extravagantního pařížana patřičně užil. Oko diváka mohlo vlídně spočinout na ladných křivkách Lídy Baarové a líbezné tváří Adiny Mandlové, dámy se pak mohly těšit z romatického příběhu se šťastným koncem a pokochat se módními modely (tehdy aktuálními, dnes již historickými.) (11.09.2017)

Mac Frič, tehdy již jeden z nejúspěšnějších filmových režisérů, se po několika společných setkáních s Hugo Haasem zvolna rozhodoval, co dál. V hledáčku producentských zájmů se v neobvyklé konkurenci mladých ocitla také Olga Scheinpflugová, jejíž původní námět ze světa módních salonů a elegance vzbuzoval patřičné naděje. O tom, že by se v jedné z hlavních rolí objevila Lída Baarová, nebylo nejmenších pochyb, také proto, že Baarová tehdy disponovala nebezpečným sex-appealem i nepominutelnou mezinárodní popularitou pod patronátem prestižní berlínské UFY. Nezahálel ani Haasův mimořádný talent – v roli proslulého krále pařížské módy, stiženého jakýmsi syndromem vyhoření a nalézajícího spásnou inspiraci v návrzích své nové chráněnky, přímo hýří sarkastickými bonmoty, ironizuje sebe i své okolí, zkrátka přitahuje pozornost. Frič, vědom si proměnlivosti diváckých sympatií, ani tentokrát neponechal nic náhodě a před kameru doslova vehnal zástup předních českých herců v čele s pihovatou Věrou Ferbasovou, Růženou Šlemrovou, Tréglem, Pištěkem, Marvanem a dalšími, kteří i na malém prostoru vytvářejí sympatický kolorit k hlavním představitelům. V případě Adiny Mandlové platí, že hraje tak trochu sama sebe – jen s tím rozdílem, že Haas se tehdy začínal nudit a hledal kýžené rozptýlení i v jiné dámské společnosti. Šarm, elegance a lehce ironický nadhled proměňuje Fričův film v příjemnou podívanou, konajíc přitom dnes již historicky cennou přehlídku dobové módy. (03.10.2008)