Dlouhá cesta dolů

Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo, takže ne vždy musí být kniha lepší než film. A právě tak je to v tomhle případě. Předloha byla totiž strašná a nudná, neměla tah a opravdu mě těžce nebavila. Film mě oproti tomu velmi mile překvapil, i když jako komedie moc nefunguje, je to spíš takové odlehčené drama. Jak obvykle peskuju, když věci ve filmu nejsou třeba úplně tip ťop podle knihy, tak tady to naopak výrazně pomohlo. Kniha měla totiž otevřený konec, kdežto zdejší, byť naivní happyend byl mnohem lepší. Celkově se film zbavil zbytečností a zůstalo to vcelku milé jádro, které konec konců dokáže dojmout a sem tam i vyloudit úsměv - to kniha taky slibovala, ale nedodržela. Long Way Down je coby film velmi příjemná oddechovka. (15.02.2015)

"Houknu na vás, cestou dolů." Tak zajímavý námět to byl a tak zábavná komedie z toho mohla být, kdyby se z nepochopitelného důvodu tvůrci nerozhodli z toho udělat melodrama a utopit to tak ke konci v až nezáživném ufňukaném kýči. Dvojnásobná škoda proto, že Imogen Poots v roli trhlé dcery politika byla výborná, stejně tak úžasná Toni Collette v roli matky postiženého syna. Ale to už je možná asi úděl mainstreamových pokusů o dramatické komedie, zpočátku zábavné ke konci pak už jen zvrací. Ale zase, Rosamunde Pike konečně v tak nesympatické a odpudivé roli, že jí ani kulervoucí šarm a krása nepomohla. To klobou dolů. (24.02.2016)

Dlouhá cesta dolů rozhodně není nejlepší Hornbyho kniha, ale příběh nesourodé skupinky "sebevrahů" v ní docela funguje. Jednak díky neustálému střídání vypravěčských perspektiv, jednak díky autorově schopnosti nenásilně do něj vložit obecně platné postřehy o životě a mezilidských vztazích. Ve filmu to celé naprosto selhává, hlavně kvůli scénáři, který spoustu literárních motivů pomíjí, a dělá z postav nesympatické figury, vhodné leda tak k profackování. Nejvíce snesitelný je tam nakonec ten ministr školství. (25.07.2014)

Tak jak je Dlouhá cesta dolů asi nejslabším Hornbyho románem, je i jeho filmová podoba nejslabším filmem natočeným podle Nickových knížek (vedou Všechny moje lásky těsně následovány Jak na věc). V obou případech se však pořád jedná o skvělá dílka, kvalitní, které, budete-li chtít, vás strhnou od začátku do konce. Mínusem tohoto snímku je pro mě absence humoru, resp, v porovnání s knížkou tu docela fest citelně chybí a jelikož je film o čtyřech sebevrazích a dalších neradostných věcech, je to věc poněkud zásadní (a překvapivá, když na scénáři spolupracoval i sám Maestro), naopak knížka dokázala tyto situace trefně odlehčit. Naopak kvituju trefný soundtrack (jako vždy u filmů britské produkce) a skvělou Toni Collette, která nechává zbytek osazenstva daleko za sebou. Jako další bych si prosil zfilmovat román Jak být dobrý, eventuálně Julie, demoverze, vďaka :-) (24.07.2014)

Smála jsem se i brečela. Což je super, čekám, že to bylo i od filmařů v plánu. Mám hrozně ráda Toni Collette, a ani tady mě nezklamala, hrála skvěle. A Imogen Poots? Ta byla naprosto dokonalá, naprosto k nepochopení, naprosto k zamilování. Jediná vada na kráse filmu, kterou jsem našla, a která je bohužel celkem velká a důležitá, je naprostá předvídatelnost. Překvapení se zde rozhodně nedočkáte. Ale je to fakt super pohodička film, se skvělými herci, vtipnými dialogy a příjemným příběhem. (10.04.2014)