Nymfomanka, část II.

Von Trier to neustál a druhá polovina je výrazně slabší. Popravdě řečeno, jsem rád, že jsem film neviděl v jednom kuse, to už by bylo skoro neukoukatelné. Proč byla nymfomanka Joe chytřejší než Seligman a dovedla i daleko lépe argumentovat? Zapomněl jsem na nějakou vysokou školu z prvního dílu? Pointa mi přišla pitomá, ale třeba chtěl Lars diváky v sále probudit. Asi další mistrův film, který mi stačil jednou. :-/ (30.01.2014)

Pokiaľ bola prvá časť venovaná vyslovene sexuálnym zážitkom, tá druhá sa zameriava na rôzne sexuálne úchylky, praktiky a uspokojenie s tým spojené. Trier sa mi v porovnaní s predošlými "geniálnymi" snímkami (Melancholia, Antichrist) jednoducho netrafil do vkusu. Tento film je venovaný prevažne užšej skupinke divákov a milovníkom tohto "umelca". Napr. taký "Antichrist", ktorý mal taktiež "skrytý" sexuálny podtón, disponoval väčšími grádmi a "útokmi" na psychiku ako toto "čudo". Nymfomanka (2) na mňa pôsobila ešte viac antivzrušujúco a antisexuálne ako jednotka. Zhrnul by som to tak, že pri tomto snímku by sa mi nepostavil, ani keby mi ho žongľuje samotná Beyonce. (23.04.2014)

Sklamané 4*. Bolo mi jasné, že väčšina toho Haló okolo Nymfomanky a už jej samotné žánrové zaradenie, je jedným z drsnejších vtípkov Larsovej fakeovej reklamnej kampane, ale skrátka som po jednotke čakal niečo iné. A čakať od Kapitoly 2 zmysluplné a (hlavne) vážne mienené zakončenie vynikajúceho prvého filmu, je blbosť, fail. Lars si tentokrát robil srandu, kde som očakával, že sa bude tváriť vážne. Ako fakt, reálne som si pár minút myslel, že pozerám na spin-off k Antichristovi .. A nakoniec nič, artové povzdychnutie a nezostane viac než   () (28.03.2014)

Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Buñuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. 75% za I. část, 80% za II. část. Zajímavé komentáře: Radko, mcb, Mouzon, Madsbender, Artran, Othello, Aelita, elgreco (17.09.2018)

Podobný kompost ako jednotka. Len tu bola ešte väčšia nuda, väčšie množstvo rádoby inteligentných kecov o otupelej kikine a menej botaniky, čo je na škodu, pretože tá bola na filme najzaujímavejšia. Na druhú stranu musím uznať, že posledné tri minúty boli vskutku vypointované, to sa ctihodnému umelcovi Trierovi podarilo. Len som si nie istý, či tie posledné minúty stoja za to utrpenie tých predchádzajúcich 120 minút. Z mojej strany je to pravdepodobne posledná bodka za Trierovou tvorbou. Ja tej jeho hrozne inteligentnej, artovo-umeleckej tvorbe najvyššieho rangu proste nerozumiem. To je iba pre vyvolených a osvietených hlbokým a náročným artovým poznaním. Asi som na to proste blbý :). 30/100 (21.04.2014)