Život je pes

Zdalo sa mi, že 81 % je dosť dobrým dôvodom na pozretie si toho prvorepublikového filmu. Spočiatku ma neodradil ani Hugo Haas, na ktorého mám nediagnostikovanú alergiu. Film je zaradený do žánra komédie a ja ho môžem prirovnať k Burianovým komédiám, bez Vlastu Buriana. Ešte že sa tam vyskytla Adina Mandlová, inak by som jednu hviezdičku ušetril. (02.02.2024)

Prvorepubliková rodinná komédia v tom najlepšom svetle. Je to stále vtipné, nápadité, s výbornými dialógmi a hláškami a navyše tu vystupujú hneď dvaja moji obľúbenci danej doby. Hugo Haas tu v dvoj- až troj-role predvádza herecký koncert a Adina Mandlová vo svojej prvej významnej role sa rozžiaruje ako budúca herecká hviezda. A to iskrenie medzi nimi je parádne. (28.09.2021)

Strandičky, na to vás užije! Kdo je to ale ten "vás"? Tohle je přece rodinný film; tak se na to podívejme z pohledu rodiny. Naše rodina zahrnuje 4 generace od sebe vzdálené zhruba 25 let. 1. Třiadevadesátiletá babička (moje matka): Ještě před pár lety jsem jí pouštěl Haasovy filmy z USA. Líbily se jí. Haas je pro ni pořád velký sentiment. Smysl těchto, ad libitum opakovaných srandiček, by pro ní už nebyl. ¨Postavy synovce, lektora a profesora, by pro ni byly už jen zmatečné. 2. Já a žena (na film jsme se dívali spolu): Po očku jsem se na ní koukal s žádostí, aby řekla: "Vždyť je to na jedno brdo, podíváme se na něco jiného." Dokoukali jsme se do konce. 3. Děti (máme tři): Pro ně by to asi bylo nejpříhodnější. Do pěti jsou v práci, pak jejich děti, a pak něco nenáročného, odpočinkového, rozptylujícího. 4. Vnuci (máme jich 7): Nedávno mi nejstarší z nich řekl (u příležitosti "Vynálezu zkázy"): "Řekni mi dědo, proč bych bych se já měl na něco takovýho koukat". Tady už cesta vůbec nevede. Jsme na konečné. Vystupovat. (05.02.2018)

Upraveno v květnu 2020. Film "Život je pes" je lehoučké hřejivé osvěžení. Je založen na charismatu a přirozené vzletnosti sebeironické jízlivosti ústřední filmové atrakce. Svůj úkol plní dokonale, vtip se jemně vznáší a v radosti ze života poletuje v každém aktu i obraze, hrdina je roztomilý a ač se k ženám staví škádlivě až neslušně, vítězem chvění je láska. Případný poklesek morální lze možné prominout pro jeho pohnutku o volání lásky i pro existenční potíže, jež chytře využívají aspekt hospodářské krize doby. Hvězdou rozkošné filmové veselice je Viktor Honzl (vynikající Hugo Haas, taktéž v roli profesora hudby Alfreda Rokose), nezaměstnaný hudební skladatel i jeho solidnější alter ego hudbení lektor a strýček Tomáš Honzl. Rozpolcení osobnosti je výrazem bezstarostného užívání si všech půvabů života i existenční nutností doby. Těžkosti jsou tou výzvou ke hraní. Významnou postavou je Hynek Durdys (velmi příjemný Theodor Pištěk), obezřetný majitel hudebního nakladatelství. Obě jeho dcery jsou ve věku vhodném již ke vdávání, dobromyslnost neodbytně nahání správné nápadníky. Hlavní ženskou postavou je Eva (zajímavá Adina Mandlová), mladší Durdysova dcera i jeho sekretářka v nakladatelství. Mladá moderní dívka dychtí přeci po kráse života a čisté lásce. K výrazným postavám patří také Helena (příjemná Světla Svozilová), starší Durdysova dcera, nešťastně zamilovaná do svého ženatého profesora. Dětinská romantika vidí tak svou šanci k naplnění skrze vizuálního náhradníka. Z dalších rolí: ochotný padělatel peněz Ralph Morrison (Ferdinand Hart), s Viktorovou liknavou platební morálkou nespokojený pan domácí (Alois Dvorský), či Viktorův komplic při získávání stálého zaměstnání (Jára Kohout). Film Život je pes je osvěžujícím pobavením, roznáší radost a smích. I když nejde o převratné dílo, svoji funkci odlehčené zábavy a radosti ze života plní dokonale. (20.09.2009)

Haas udělal dobře, že Mandlové nabídl roli v tomhle filmu. Měl k tomu, pravda, i pragmatické důvody, protože si Mandlovou na debaty o filmu nastěhoval k sobě domů, kde spolu s Fričem projížděli přes den scénář. No,a na noc Mandlová už zůstala. Život je pes byl ohromný kasovní úspěch a posunul Haase mezi filmové hvězdy. I po těch letech vidíme proč - Haasovo herectví neuráží ani dnes a film je tak roztomilou komedií s Haasovou samomluvou a přeskakováním mezi rolemi skladatele a jeho imaginárního strýčka, že je člověku po jeho skončení tak nějak příjemně připitoměle veselo. (22.10.2012)