Reklama

Reklama

Obsahy(1)

1931: Průběh organizované stávky, kterou se dělníci ze severomoravských hutí bránili hromadnému propouštění v dobách hospodářské krize. Příkladně schematický oslavný plakát realizovaný pod heslem "práce sovětských filmařů - náš vzor". (oficiální text distributora)

Recenze (22)

Radko 

všechny recenze uživatele

Kolektívnym hrdinom je, samozrejme, ľud. Spoločenstvo rozhorčených robotníkov a ich rodín. Napriek tomu sa režisérovi podarilo spomedzi davu vytiahnuť zopár individualistickejších charakterov. Niežeby boli nejako psychologicky premakaní, ale sú aspoň zapamätateľní. Mne v mysli utkveli, ako obvykle, najmä záporáci. Zradný robotnícky špión, neváhajúci strieľať do vodcu komunistických odborov, nový šéf železiarní, vyslaný s jednoznačným cieľom: úspešne zmanažovať hromadné prepúšťanie a nechať si za misiu kráľovsky zaplatiť, či šéf polície, vydávajúci akýkoľvek brachiálny (násilný) pokyn, len aby uspokojil požiadavky vládnucej priemyselnej buržoázie. Vo filme odznie autentický hlas Antonína Zápotockého, predsedu Červených odborov. Ten v roku 1931 aj vydal knižku s názvom "Karlova huť v boji!", popisujúca filmom zobrazený robotnícky štrajk. Ideovo prierazný film, končiaci hromovo-kolektívnym spevom Internacionály sa vydaril aj po umeleckej stránke, začo jeho tvorcovia a aktéri pozbierali začiatkom 50 .rokov všetky významnejšie vnútroštátne filmové ceny. KSČ bola oslávená tým správnym spôsobom, režim mohol byť spokojní a diváci tiež. Z dobovej tlače vyberám atmosféru po projekcii na ostravskom štadióne: „Místní dělníci přijeli hromadně na projekci, aby posoudili realizaci díla, pozoruhodného i tím, že bylo natočeno na původním místě. Někteří z tvůrců tohoto filmu, vedoucí V. tvůrčího kolektivu red. M. Galuška, hudební skladatel Jiří Sternwald a hlavní představitel Jaroslav Mareš, zůstali po skončení promítání na pódiu, aby si porozprávěli s diváky o filmu. Diskuse byla velmi živá a přátelská a přinesla tvůrcům filmu mnoho zdravých kritických postřehů, které jim jistě v mnohém usnadní jejich další práci. Teprve dlouho po půlnoci se poslední diskutující rozcházeli a světla stadionu naposledy zhasínala nad prázdným hledištěm.“. ()

klúčik 

všechny recenze uživatele

Rok 1950 - 1951 , Martin Frič točí film, ktorý je poplatný dobe..  Je to ako v tom filme , keď chcel pracovať , žiť  tak ohol chrbát a natočil toto dielo.  Cez vojnu točil komédie , po vojne sa točili takéto diela.  Bohužiaľ nebol jediný ..    Ja ho nekritizujem , iba konštatujem..   Jeho filmy mám rád , no tento medzi ne nepatrí ..  Hodnotím  40%... ()

Reklama

zette 

všechny recenze uživatele

No, u nekterych uzivatelu, kteri i vice nez 60 let po vzniku filmu hodnoti filmy pro predsudky odpadem, to je na diagnozu... Zoceleni maji vybornou kameru Jaroslava Tuzara, obsahem ci hereckymi vykony (typicka role Jaroslava Marese mluvi za vse) ale nijak nevybocuje z siroke rady budovatelskych a proletarskych filmu. Obdobi hospodarske krize tricatych let minuleho stoleti, zcela jiste nebylo lehkou dobou, film se odehrava v Moravskoslezskem kraji a cloveka napadne, ze historie se neustale opakuje, bohuzel. Film jsem cekal dramatictejsi, ale Fricova rezie je konstantne kvalitni. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Řekl bych, že tohle je onen příslovečný jednooký mezi ostatními slepými socrealistickými filmy. Postavy zde nepůsobí tak mimoňovsky, chovají se vcelku přirozeně a mají dokonce i pár normálních lidských vlastností. Frič navíc prokazuje, že točit doopravdy umí. Samozřejmě i tento snímek je silně jednostranný, oni ti zlí kapitalisti ve třicátých letech nic jiného dělat nemohli než propouštět nebo výrazně snížit mzdy, pokud nechtěli zkrachovat. Samozřejmě, na druhou stranu při neexistenci sociální sítě se nelze divit dělníkům, že nechtěli "ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy". Situace zkrátka byla neřešitelná. Respektivě, jediný, kdo s tím mohl něco dělat, byly centrální banky, kdyby udělaly nějakou tu monetární expanzi. ()

GIK odpad!

všechny recenze uživatele

Film začíná pořádným leknutím. Bez varování hlasitá hudba. Randál jako když hluchej orchestr a hluchej dirigent mlátí do vrat. Co to je za divadlo? Kapitalisté se klaní dveřím? Ředitel vychází od továrníka, otočí se a pokloní se mu. Zavře dveře a znovu se ukloní. Kapitalisté tady mají komunismus v předstihu, když si od banky nechávají diktovat, kolik lidí mají propustit. Agent antikomunista: „Potřebuju se dostat mezi dělníky. Kde je tady středisko komunistů?“ Nový ředitel: „Potřebuju okamžitě propustit 450 dělníků. Ať je mezi propuštěnými co nejvíc komunistů.“ Komunisté, kteří vypadli z opičího zadku – žádná škoda. Nový ředitel si s sebou přivezl celou armádu vojáků. Dělníci poslouchají komunistu – no to to dopracovali. „Karlova huť stojí. Dejte zprávu soudruhu Gottwaldovi.“ Stávkové hlídky: ještě se ptát komunistů, jestli smím nastoupit do práce. Komunisti: „My stávkokaze bijem.“ „V Sovětském svazu je život jinačí. Pracuju a vydělávám.“ Komunistka na stávkokaze: „Na, tady máš můj poslední chleba, když máš takovej hlad.“ Dělníci z Rotavy operativně zaskakují za stávkující. Pěšky jsou tam cobydup. Je to jen 500 km. Zednářská symbolika: Řepa – skrytá ruka. Zatím nejhnusnější komunistická propaganda. Zlomyslná, temná, zákeřná. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama