Prohnilí proti prohnilým

Volné pokračování prvního filmu, které se v kvalitě minimálně Prohnilým vyrovná. Líbílo se mi, že Zidi "nenastavoval kaši", ale vzal film úplně z jiné strany a vytvořil tak na plátně jinou atmosféru než v prvním filmu. Prohnilí proti prohnilým již nejsou až tak veselá taškařice, ale cítím z nich i melancholii a sentiment, které zejména postavě Philippe Noireta sem tam probleskly z jeho smutně veselých očí, když doba již není ta co byla a i ostřílenému poldovi s blížícím se stařím chybí láska a teplo rodinného krbu. O zásluhách nemluvě :) (07.02.2010)

...jízda po Montmartru pokračuje. Francois už má taky za lubem a René si spokojeně brouká pod fousy jak mu běhaj koníčci. Kdo ale chodí v kanálech potkává krysy. A to nemluvím o tom jak se odplácej starý šrámy! Už podruhé cítím tu krásnou a divnou směsici vůní barev a možná pro někoho i smradů co jdou z ulic Paříže. Už podruhé se prohlubuje láska těm dobráckým i šibalským pohledům Reného a Francoise. Děkuju pane Zidi, děkuju pane Noiret, děkuju pane Lhermitte. 100% (27.10.2009)

Podarená sympatická dvojka to zase raz nezvládne a nechá sa zbytočne vyprovokovať a tak na ich miesto nastupuje ďalšia podarená dvojka "veľkých sympaťákov". Ako názov napovedá, je jasné, že sa proti sebe musia postaviť a začnú sa hrať na Tomov a Jerry-ov v baloňákoch a bundách. Kúzlo prvého dielu, kde spoznávame ako to na uliciach chodí a ako sa nám nováčik kazí, sa bohužiaľ neopakuje na sto percent a nie je to už ani taká sitcomová zábava. Ako úsmevná policajná story o tom, kto z koho a šikovným záverečným zvratom ale uspokojí. (19.09.2018)

Nikdy jsem nebyl příznivcem tzv. nastavované kaše ve filmu nebo-li volných pokračováních a tady je po čase další důvod. Původní Prohnilé z roku 1984 jsem viděl vícekrát a pořád pro mne fungují v několika vrstvách jako originální tragikomedie s krásným noirovým nádechem, sympatickou atmosférou, osobitým humorem a současně i nenuceně kritickým pohledem na zkorumpovanost a morální zkaženost policistů. Tohle téma sice pokračuje i zde a Claude Zidi se svým týmem scenáristů ho vygradoval ještě do daleko větších prohřešků hlavní policejní dvojky, než v prvním dílu, nicméně celý nádech filmu se přehoupl do prvoplánové akční komedie, u níž nuceně místy působí dokonce i ten humor a kriminální linie už nemá čím výrazněji oslovit. Druhý díl nezačíná tam, kde předchozí skončil a bohužel se nedovíme nic z toho, co uplynulo mezi šesti lety, ani jak přijali Reného v Noiretově podání zpátky na stejné místo po návratu z vězení. Postupně jsem se smířil s tím, že Prohnilí proti prohnilým mají v sobě skoro až rysy sebeparodie (jedna z posledních scén s automatickým otvíráním trezorů houpajícím se závažím od stropu mi tenhle dojem pouze potvrdila :)), nicméně další výraznější posun a hlubší důvod vzniku (mimo spolehlivé tvůrčí sázky na divácký úspěch) jsem nepostřehl. Přesto stále jde o kousek, na který se dá (jednou) podívat, ač dějově mne výrazněji neoslovil a na jindy bláznivého Zidiho to působí až mdle. Zůstal mi jen pozitivní pocit z Philippa Noireta, který podal stejně podmanivý výkon jako v "jedničce", bez ohledu na kvalitu všeho kolem, a držel filmovou zábavu pořád na jisté úrovni. 55% (18.09.2020)

Komedie, na kterou si s radostí vzpomenu, protože jsem se u ní celkem zasmál. Trošku mě mrzí, že autoři (skoro) úplně ignorovali první díl, ale jinak jako volné navázání v notě prvního dílu, který byl o poznání veselejší a také jednodušší se jedná stále o čtyřhvězdičkovou podívanou. Noirette i Lhermitte v naprosto skvělé Zidiho komedii, kterou opravdu stojí za to vidět, pokud tedy nejste zmlsáni 3D a akčními nářezy posledních let. Vše se odvíjí s klidným a příjemným tempem a příběh Vás nenechá ani moc vydechnout, protože humorem je celý film opradu prolezlý. (04.02.2010)