Takhle to děláme v Moskvě

Francouzi natočili komedii o Rusech, a to přesně v duchu ruských komedií (o Rusech). Humor je díky (nebo možná kvůli) tomu o něco jiný než u nejlepších žabožroutských taškařic, navíc když se na scénáři podílel Christian Clavier, pro jehož potrhlosti tedy rozhodně slabost nemám. Philippe Noiret nicméně perfektní, líbil se mi i bezradný kontrolor a ke konci krásně zblblí příslušníci KGB, leč opravdu vtipných situací (slaneček, výtah...) bylo trochu málo. (08.06.2014)

Tvůrci komedie Děda se dal na odboj si tentokrát vzali na paškál špionážní příběhy a ruskou kulturu, resp. kulturu Sovětského svazu. Celou dobu sledujeme blánivou zápletku okolo ředitele jednoho moskevského hotelu Igora Tatajeva (Philippe Noiret), kterého jeho příbuzný (Christian Clavier) zaplete s KGB a disidenty. Clavier a spol. opět nazapřeli svůj smysl pro recesi. Tak například v úvodních titulkách se dozvídáme, že ve filmu hrají Philippe Noiretov, Christian Clavierov, Martin Lamottov, Bernard Blieroff, Agnés Soralsky,Jacques Franscoï, Roland Blanchsky, Marina Vladimirovna a film režíroval Jean-Marie Poirev. (26.04.2007)

Tento film jsem asi třikrát rozkoukal už před pár lety a vždycky ho do půlhodiny vypl, jak mě nebavil. A ač jsem ho dneska konečně viděl celý, pocit z něj lepší nemám a pořád je to pro mě snad nejhorší komedie s Philippem Noiretem v hlavní roli. Zrovna Noiret ji svou kreací s karikaturou soudružského mocipána celkem pozvedává a má tu své zdařilé momenty, ač asi ve dvou nebo tří scénách jsem měl tu rozpačitější pocit i z Noireta, jakoby ho Poiré nutil do ještě bláznivějšího, až místy schválně přepáleného výkonu za každou cenu. Hodně se mi z herců zamlouval (mně zatím neznámý) Martin Lamotte, v rámci stylizace mě upoutal častý a bohatý hudební podkres a ztvárnění zimní Moskvy po výtvarné stránce v rámci možností ušlo. Jinak se celou komedií opět vine klasický Poirého styl, takže tomu často chybí pořádný děj, resp. postupně se vytváří totálně zmatený děj plný spousty postav, ujetých akčních scén a bláznivého herectví, celková dramaturgie humoru kolíše v značně nevyrovnané škále od těch milých a zdařilých vtípků až po naprosto trapné šílenosti.. a tahle konstelace má na svědomí, že mě Takhle to děláme v Moskvě jako celek ani přes ty zdařilé momenty a klady moc neoslovilo. U předchozího Dědouška, co se dal na odboj, jsem se pár měsíců nazpátek nečekaně dost bavil, tentokrát šel Poiré z velké části opět mimo mě a subjektivně jsem měl dojem, jakoby tento nekonečný film trval o půlhodinu déle. [50%] (15.08.2023)

Málokdy se vidí, tak rychlý rozpad filmu. Začal jako zábavná komedie o tom, jak si Francouzi představují komunistickou Moskvu, ale téměř okamžitě snímek rozbředl do zoufale natahovaných /ne/komických scének. Film tak dosáhl to, co si předsevzal: zobrazit SSSR. A povedlo se mu to – bylo to nefalšované utrpení. (28.04.2022)

Výborní Noiret a Clavier, výborný nápad, realizace se ale bohužel trochu rozpadla. Tenhle film mohl se svým námětem úplně klidně být jednou z nejlepších francouzských komedií (nejen) své doby, ale bohužel nám osvědčený tvůrčí tým (Poiré je fakt dobrej tvůrce) naservíroval jen průměrnou podívanou z 'exotického" prostředí, která sice má hromadu zábavných hlášek, scén a situací, ale bohužel jich je příliš málo na to, aby utáhly celý film. V tomto případě jsem tedy sice trochu zklamán a jak to dělají v Moskvě víckrát už vidět nemusím, na zkrácení času je to ale vcelku příjemné. Jen to prostě mohlo být mnohem, mnohem lepší. 65%. (17.09.2022)