La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Režie:
Jean-Pierre BlancScénář:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrají:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(více)Recenze (51)
Co se ostatním na tomto neobyčejně podivném snímku líbí, to fakt nevím. Za sebe ale dávám opravdu odpad. To bylo neskutečně špatné, nudné, pomalé, zmatené, nezáživné, .... hrůza. Nejčastější záběr byl na Noireta, jak jí v jídelně. Naráz střih, zčerná obrazovka a následuje další kratičký obraz. A tak to jde celý film. Navíc se občas vynoří postava, o které nemá divák ani zdání a pak už se ve filmu neobjeví. Opravdu děs od začátku do konce. A bohužel ani Girardot ani Noiret tento dojem nenapraví. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Originální, zábavné, pohodové. Ve filmu je zvýšení výskyt neortodoxních postav, který se nám starají o bránici a pak léto, pohoda, dva lidé muž a žena ty se zase starali o mou příjemnou náladu. Kásný vývoj postavy Muriel u který je vidět, že chlap má na ženskou psychologii velkej vliv aneb cesta od nepříjemný ženský k usměvavý nežný krásce. Utahaná, prázdninová atmosféra francouzského města úplně vybízí k nic neděláný. ()
To byl film, kde mně padli Annie a Philippe do oka svým příjemným hereckým projevem, bezprostředností a francouzskou otevřeností. Jeden z těch filmů , kde si dám jednou moc ráda repete. ()
Sbližování dvou již příliš dlouho mladých lidí šlo jistě natočit svižněji a méně nudně, ale já jsem se bavil. Zejména těmi dlouhými nemluvnými pasážemi, do kterých když někdo promluvil, tak ho střihač nekompromisně ustřihnul uprostřed věty. Také hudba se vyznamenala, protože buď nebyla žádná nebo velmi nepříjemná. Abych však jen nehaněl, tak musím pochválit sdělované myšlenkové pochody obou protagonistů, dokonale poblblou pastorovu manželku i slečnu Muriel, která byla ve své soukromé převlékárně na pláži naprosto neodolatelná. ()
Hrdinka filmu Stará panna patří mezi početnou skupinu introvertů, které vyčerpává hlučná početná společnost a kteří si nade vše cení klid, stabilitu a bezpečí. Není náhodou, že dvorní ilustrátor časopisu Respekt před časem na obálce čísla věnovaného fenoménu introverze zobrazil člověka ve skafandru. Slečna Muriel svoji citovou zranitelnost schovává pod maskou chladné odtažité ženy. Neumí vyjádřit svůj bohatý myšlenkový svět a její chování je plaché a zdrženlivé. Gabriel představuje zase typ muže, kterého označujeme jako starý mládenec. Má rád své pohodlí, své rituály a nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl zaběhnutý fungující režim měnit. Závada automobilu ale donutí cestovatele změnit plány. Několik dní, kdy okolnosti přimějí oba na pohled tak rozdílné charaktery vzájemně se stýkat a komunikovat, stačí, aby vzniklo to, čemu říkáme láska na druhý pohled. Stará panna je snímek spíš nenápadný, intimní, s poklidným vyprávěčským tempem. Francouzský romantický film si spíš spojujeme se šarmem a elegancí, tady se ale nahrazují roztomilou neohrabaností, nedorozuměním a smolařstvím. Místo v romantickém žánru tak populární ztřeštěné bezstarostnosti tady režisér prosazuje spíš odstup a ironii umocněné civilním herectvím obou velkých hvězd francouzského filmového plátna. Celkový dojem: 75 %. ()
Film, který jsem viděl před desetiletími, mi přesto zůstal v paměti. Je to příběh dvou již nemladých lidí a průlom konvence vymezující této věkové kategorii mezi mládím a stařincem jakýsi sociální vejminek svého druhu. Červánky moderního feminismu - i tak je možno kultivované, civilní herectví Girardotové popsat - neokázalý kult krásy na venek všedního ženství, žijícího niterným bohatým duchovním a citovým životem, jehož vnitřní krása prosakuje do výrazu obličeje již nemladého, to všechno bylo své době průlomem. Dnes se mi zdá, že to slovo kdysi je vlastně anachronní, protože "kulty" současnosti jsou takové, jaké jsou. Jakoby se čas obracel. ()
Hezká souhra Girardot a Noireta. :-) Ostýchavý pár, který oběma protagonistům přinesl opravdu obrovskou národní popularitu. ()
Pochutnáníčko. V tom filmu se celkem nic moc neděje, pomalu se vleče k závěru, který je předvídatelný od úvodních titulků, a autoři se to ani nesnaží skrývat. Je to ovšem herecký koncert nejen dvou bezchybných hlavních představitelů, ale i spousty ostatních drobných postaviček. Navíc je celé vyprávění neustále protkáváno nepřetržitou řadou drobných vtípků a komických mini situací, které samy o sobě postačují k zábavě. Pátou hvězdičku filmu upírám pro přece jen pomalejší tempo, což je způsobováno zřejmě i dobou jeho vzniku. ()
Hebce plyšový film, který záhy vyloudí divákovi úsměv na tváři, je postaven na výkonech hlavních představitelů. V tom by problém nebyl, ale to budižkničemu, co film stříhalo, by potřebovalo vystavit na pranýř, tak špatný a ohavný střih jsem u francouzského filmu ještě neviděla. Legrand se také zrovna nepřetrhl, takže nakonec vzniknul zcela všední film s nevšedně špatným střihem. ()
Možno to niekomu pripomenie Prázdniny pána Hulota. Tie sú však rozdielne, ale je zaujímavé si všimnúť jeden rozdiel. Zatiaľ čo Tati si ako Hulot trápne situácie akosi neuvedomuje a berie ich normálne (prípadne ich vytvára), Gabriel a Muriel sa musia častokrát cítiť nesmierne trápne a divák sa na tom za prvé zabáva, za druhé si uvedomí, ako ťažko sa ľudia v strednom a staršom veku ťažko zoznamujú a že pôsobí ich hľadanie šťastia tak trochu od veci. Noiret a Girardot sa k sebe náramne hodia, akoby sa ich postavy kvôli tomu zoznámeniu na dovolenke museli narodiť. Sú to staré časy, na pláž sa prišlo v obleku pri akejkoľvek teplote vzduchu. ()
Prázdné filosování. Chybí tomu šťáva. Ani dobrý dabing (Eva Jiroušková a zejména kultivovaný projev Eduarda Cupáka) to nezachrání. Zaujme netradičně násilný střih, ovšem v dějové lince i jednotlivých lightmotivech jako by bylo cosi nedodělaného. Velká škoda. ()
Mená: Filip & Anka & Mišo & Edita. Postavy: Gabo & Muriel & Pastor & znovu Edita. A napokon snáď i reálne priezviská hereckých predstaviteľov: Noiret & Girardotová & Lonsdale & Scobová. • Miesto stretnutia: Prímorské letovisko, a teda i v prvých dvoch konkrétnych prípadoch, postupné stretávanie sa na verejnej pláži du Bestouan. Scenár: Kritika francúzskej, zväčša konzumnej spoločnosti. Réžia: Vskutku naprosto nezvyčajný prístup z rozhľadu režiséra Jána-Petra Blanca. A čo tak ešte herecké výkony? Rovnako pozoruhodné, a to vďaka svojim úsporným režimom, tým pádom dávajú mimoriadne vyniknúť. • Čo napokon z toho vari vychádza? Nič iné, ako Stará panna, z toho vzísť predsa ani nemôže. • Potenciálna šanca si to opäť zopakovať? Rozhodne, áno, a to bez akýchkoľvek väčších obáv, keďže to len navýsosť ostatným vrelo odporúčam, len súčasne dopĺňam, že celková forma je trochu náročnejšieho charakteru, no dá sa na ňu i pomerne dosť rýchlo zvyknúť, stačí jej byť iba nakloneným. PS: Noiretovi a "girardotke", to svedčalo na „striebornom plátne” už dobrých 6 rokov pred príchodom kultového počinu v podobe Nežného kuraťa, čo v podstate iba podtrhli skutočnosť, že im to medzi sebou náramne dobre klapalo už pod režisérskou taktovkou Blanca s tým nepatrným rozdielom, že z tohto uhla pohľadu sa najskôr jednalo o úplne rozdielnu líniu vzťahov, než práve v nadchádzajúcom prípade, i keď za všetkým treba znova hľadať lásku... ()
Divácky príjemné stretnutie dvoch osamelých ľudí v hoteli s kamparzom bizarných postavičiek dokonale a bez najmenších pochýb likviduje podivuhodný strih... ()
Detaily na obličeje, detaily na chodidla, na jídlo. Dialogy často useknuté zatmívačkou, rozpačité a nečetné a dost často poskládané z banálních frází. Přesto ten snímek má jemný humor, jisté nejednoznačné napětí (nabízí se pokojská každé ráno spolu se snídaní? Jak dopadl výlet?) a velice nenápadně vykreslené emoce. Které divákovi dojdou, když se podívá na film jako na celek. Když se z barevné mozaiky jednotlivých kamínků složí něžný obraz. ()
Bylo to místy až roztomilé, především díky Girardotové a Noiretovi, kterým to spolu snad vždycky dobře klapalo. Tentokrát jako osamělí stárnoucí lidé see svými vrtochy a zaběhlými stereotypy, kteří k sobě velmi zvolna hledají cestu. Úsměvně poskládané dějové obrazy dokonale doplňovaly podivné postavičky (recepční, pokojské, teolog s chotí...) a celkově tak vznikl mile humorný film, který vyžaduje Váš čas, pohodu a klid, abyste si jej mohli vychutnat. ()
"Jak je venku ??" - "Stejně jako včera !!" ;) ()
Lidský, komorní, úsměvný, prázdninový a hodně předvídatelný příběh, ve kterém to Annie Girardot náramně sluší. Osazenstvo hotelu (hosté i personál) je hodně pošahaná grupa magorů a úplně jsem nepochopil, proč to tak mělo být. Odškrtávám položku, ale s dvojicí Girardot-Noiret si mnohem raději dám Ukradli torzo Jupitera. ()
Půvabná romantická komedie s výbornými herci, jemným humorem a příjemnou letní atmosférou. Annie Girardotová je v roli plaché uzavřené Muriel okouzlující (např. převlékání plavek mě rozesmálo či její brblání nad lakováním nehtů), no a Philippe Noiret jako nesmělý nemotora roztomilý, ve smyslu odzbrojující. ()
Philippe Noiret se na dovolené snaží návazat kontakt s uzavřenou Annie Girardot...Trochu zvláštní film. Jak speciálním pomalejším stylem vyprávění, ale i svým humorem, který nevyvolává salvy smíchu, ale spíše po celou dobu filmu úsměv na tváři. U ústřední dvojice zapomeňte na pozdější známější filmy o rázné policejní inspektorce a bonvivánském profesoru řečtiny, jejich plaší hrdinové zde jsou úplně jiní a mně mnohem bližší. Philippe Noiret v roli trochu nemotorného dobráka mě nepřekvapil, ale je kouzelný jako vždy, introvertní a nesmělá Muriel v podání Annie Girardot je ovšem úplně na opačné straně než její pozdější emancipované hrdinky. Vedlejší postavy jsou zobrazeny s příjemnou nadsázkou, jen pouze u postavy pastorovy manželky to působí lehce přehnaně. Tomuto milému filmu však milerád dám 90%. ()