Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Při sledování tohoto filmu jsem tradičně dostala chuť k jídlu. :) Jako malá jsem tento film milovala a miluji ho pořád. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů s Louis de Funésem. Když jsem byla malá, tak mě vždycky nejvíc bavila scéna na začátku, kdy Funés přijde do restaurace převlečený za ženu. Skvělá je i scéna se zubařem a degustací dětských pudingů. :) (10.04.2012)

Louis DeFunés po infarktu o něco míň běhá a vyšiluje, ale o to víc hraje. Protože tohle je film plný převleků a vystupování inkognito (tak nevím - mám radši starou dámu, nebo amerického turistu?). Vždycky se mi to líbilo, skvělá komedie. Claude Zidi se nedávno nechal slyšet, že úplně vážně uvažuje o natočení sequelu, kde budou Louis DeFunés a Coluche nahrazeni počítačovými 3D dvojníky. Brrr! Doufám, že se mu ta perverzní idea nevyplní. Jediné pokračování, které by mě teoreticky zajímalo, by muselo být natočeno ještě za Louisova života a šlo by v něm o to, jak se Duchemin chystá zrevidovat Grand restaurant pana Septima. :-) 100% (13.06.2006)

Claude Zidi je blázen-génius! Něco takového vymyslet, sepsat, dát do kupy takové množství gagů všeho druhu a ještě navrch podtrhnout hlubokým společenským odkazem, zrežírovat a natočit... to chce kus umění, nápadů, ale vskutku i toho bláznovství. Od pana režiséra je to pro mne po čase již třetí kousek, a zatímco o dekádu mladší Prohnilí byli spíše jen úsměvně hořkou legrací a Mistři gagu takovou malou bombou, tahleta (nejen gastronomická) smršť ze 70. let se místy blížila k atomovce. :-))) Výborně to od dokumentárního vstupu gradovalo přes nabitou komedii až k poměrně děsivému "sci-fi" k závěru v továrně. Tahle doba skvělým a originálním komediím rozhodně přála a jejich přetrvávající popularitě se ve většině případů ani nedivím. Příjemné bylo pro mne mj. shledání Raymonda Bussièrese (baron-šofér Henry), kterého jakožto československý fanjšmekr pamatuju z hlavní role filmu "Dědeček automobil". ;) 80% (10.01.2020)

Louis de Funès sa vo filmoch často zameriava na gastronómiu a tu chce obhájiť poctivú francúzsku kuchyňu. Boj proti priemyselnej veľkovýrobe polotovarov bol krutý a dnes už vidíme, že márny. Možno nie je film treskúco vtipný, ale nápadov je tam dosť, len nie sú všetky dokonalé. V závere sa už dopracoval k tomu, o čom chcel byť, čo sa nedá povedať o začiatku, keď som rozmýšľal, či to bude až také blbé. Pri požiadavke na iné pivo som mal pocit, že zle počujem, ale naozaj to tam bolo. –––– Stop! Ještě jednu a obrátím se na odbory. –––– Jídlo je nejedlé s výjimkou neděle, to tam mají zavřeno. (22.12.2016)