Jak vykrást banku

Skutečně vynikající komedie. Je s podivem, že tehdy unikla naší distribuci. Stran dabingu - Faltus byl opravdu solidní volba; sice to není herec a tudíž přehrává Filipovského výbušnou dikci spíše jako dobře nastavená Balabolka (počítačově modulovaný hlas), ale kdyby na natáčení měl více času a přestal říkat "čeba" místo "třeba" či "dneška" místo "dneska", byl by to opravdový úspěch. - Nutno ocenit i výběr ostatních hlasů, které působí, jakoby vypadly z úspěšných dabingů let sedmdesátých. Jen to obsazení Pavla Trávníčka do 3 postav (bankéř, přistěhovalecký dělník, barman) bylo hloupé. (07.08.2009)

Než se Louis de Funés dal k četnictvu, tak stál na druhé straně zákona :-). Aspoň je to tedy druhá zlodějská komedie z jeho "těsněpředhvězdného" období, co jsem viděl. Narozdíl ale od Myšky a dvou mužů, kde byl lupičem z povolání, tak tady se jeho Victor Garnier rozhodne loupit z nouze. Vlastně se ještě nejedná o rozjetého cholerika jako třeba ve fantomasovské sérii, Louis se rozčiluje většinou hlavně v situacích, kdy k tomu má fakt důvod. Film samotný je prototypem francouzských komedií počátku 60. let, kdy už ubývalo venkovských troubů (nejčastěji v podání Bourvila a Fernandela), stavělo se na krimikomediální zápletce, ale producenti ještě do žánru nechtěli investovat velký rozpočet. Režisér Gérard Oury přišel až o pár let později...Dabing mě trochu mrzí. Václav Faltus se evidentně hodně snažil, barva hlasu je hodně podobná (i když chvílemi má blíž k Jiřímu Krampolovi než k FF), ale prostě dát takhle náročnou hlavní roli člověku, jehož předchozí zkušenost s dabingem je vlastně nulová a který navíc ani není herec, nebyl zas až tak dobrý nápad. Šišlá, špatně artikuluje, a především v těch "klidných" scénách téměř strojově odříkává text. Obsazení dabingových profesionálů Dalimila Klapky nebo Jiřího Pragera, kteří pro tento film byli původně zvažováni, by IMHO bylo mnohem lepší. (10.08.2009)

Komedie je docela dobrá, ale ten Faltus není zas až takový zázrak, jak někteří píší. Místy spíše naopak. Nevím, proč jsme tak umanutí a vyžadujeme Filipovského. To napodobování je k ničemu, končí to vždycky nějakou křečí. Ať to nadabuje někdo jiný po svém. Vždyť to není jediný případ, kdy jednoho zahraničního herce dabuje více našich. A přece nenapodobují jeden druhého. Jak by to asi vypadalo, kdyby se třeba Moravec, který párkrát daboval Belmonda, snažil mluvit jako Krampol, na kterého jsme byli přece jen byli u Belmonda zvyklí více? (28.08.2009)

Podle mého je to jedna z těch lepších Funésových komedií. Rozhodně lepší, než ty z pozdní éry, kdy se stal strojem na peníze. Zde byly jeho gagy ještě neokoukané a čerstvé. Spousta vtípků sice časem ztratila náboj (zkoušení vábniček), ale některé scény fungují dodnes. Například scéna, kdy je Funés nucen lít do sebe silné víno, v něm nezapře velkého komika. A teď k dabingu. Ten v považuji v zásadě za vždy špatný. Nevěřím, že může být někdy dabing lepší originálu, naopak dokáže totálně rozměnlit herecký výkon. Ale filmy s Funésem bývaly nadabovány alespoň tak, že se mohly orignálu alespoň blížit. Myslím, že Faltus, i když mu není občas rozumět, zde odvedl skvělou práci. Víc se Filipovskému snad ani přiblížit nelze. Z nasazení je cítit, že to musel být velice vyčerpávající výkon. O to více ale zamrzí dabing zbytlých postav, který je vysloveně odfláknutý. Jeden dabér mluví několik postav a to je trapné. Škoda (03.09.2009)

Že by divák po shlédnutí této komedie změnil svůj pohled na herectví Louise de Funese nebo na francouzskou kinematografii první poloviny 60. let, tak to ani náhodou. Jde v podstatě o klasickou komedii své doby, která je zajímavá snad jen tím, že v ní hlavní roli hraje pozdější velká hvězda Louis de Funes. Všechny prvky, na kterých založil svůj úspěch, tedy divoká gestikulace, choleričnost a chaotičnost chování, energie, která z jeho postavy čiší, jsou už přítomny a tenhle kousek je jedním z filmů, které ho přivedly na výsluní. Jak je pro francouzské snímky tohoto ražení typické, lehké téma je doprovázeno určitou mírou společenské kritiky systému podaného komickou formou. Příjemná je stopáž, pouhých 85 minut v době, kdy jsme zvyklí na dvou až tříhodinová "veledíla", je opravdu osvěžujících. Scénárista do téhle stopáže dokázal kupodivu vměstnat všechno podstatné. Jak vykrást banku je komedie o tom, že rodinný podnik může vést nejen obchod, ale také tunelovat banku, a že rodina, která drží při sobě, je nade vše. Celkový dojem: 75 %. (08.08.2009)