Grand restaurant pana Septima

Grand restaurant patří mezi špičku snímků z obrovského ledovce filmografie Louise de Funes. Nevím jestli za to může rozmanitost děje nebo dávkování humoru který nehraničí s fraškou. Od komedie totiž očekávám vtipné momenty v pravidelném sledu za sebou (ne nudu - nudu - nudu - ha ha - nudu -nudu... šak víme) který je navíc "normální" (ne absurdní), maximálně lehce nadsazený. Grand restaurant je chutně vyváženou kombinací všeho jmenovaného. (19.07.2012)

Sdílím stejný názor jako pár uživatelů tady, že jakmile Septime opustí restauraci, tak dojde k rapidnímu snížení kvality filmu. Jako by každou půlku vymyslel někdo jiný. Přitom by úplně stačilo pokračovat s dalšími nápady v restauraci a byla by to sranda. Takhle je to jen obrovská škoda takový potenciál nenaplnit. (17.07.2022)

Počáteční necelá půlhodinka (odhadem) mi přišla hodně zábavná. Potěšila i celá řada známých tváří z jiných komedií s Funèsem, ale nejen s ním. Poté, co byl unesen prezident, začal pro mě film ztrácet zábavnost a byť scény v zasněžených horách vizuálně potěšily, dějově už mě to nelákalo. Za vrchol hlouposti beru scénu se "sáňkujícím" autem po střeše, která po všech těch skocích zůstala netknutá. (?!) (05.05.2021)

Funès si střihl dalšího panovačného diktátora, tentokrát vládnoucího vyhlášené restauraci. Že jde o povahový rys nadmíru uvědomělý film reflektuje opravdu zábavnou hrou stínů. "Ein kilo Kartoffeln," nebo snad: "Ein Volk, Herr Müller?" Panu Septimovi ovšem není dáno jen panovat, pan Septim dobře zná své místečko ve společnosti - ví před kým se ponižovat a nad koho se povyšovat (Óóoo, pane ministře. --- To je pan sekretář. --- Ooo, pane sekretáři. ---- To je pan podsekretář. ---- Nojo, pfff.). Řízením osudu však je ze svých jistot osob vyšších a nižších vytržen, z komandujícího se stává komandovaným a jí svůj vlastní chlebíček. +++++ Několik vtipů a pár inteligentních replik by tuhle lidovou taškařici vytáhlo nad průměr, kdyby ji zase špatně sešitý scénář dvou půlek netlačil zpět. Vždyť krom pana Septima nemají obě půle skoro žádnou společnou postavu. Ta první nemá děj, jen charakterizuje Septima a té druhé se zase dostává mnohem méně šarmu. (10.11.2014)

Vlastně souhlasím s tím, co tu již bylo řečeno. Grand restaurant měl potenciál stát se Louisovou nejlepší komedií a první část, ve které se seznamujeme s prostředím a provozem restaurace U Septima na to má dost solidně našlápnuto. V rolích číšníků jsou skoro všichni, co si zahráli Louisovy podřízené v jeho hvězdné éře (vlastně chybí jen Christian Marin a Jean Lefebvre z Četníků). Ale jakmile unesou prezidenta Novalese, všechno jde do háje a ačkoli se nadále vyskytují pěkná místa ("Silnice je mnohem lepší."), tak to mrzí už kvůli té nevyužité příleitosti s tím udělat něco víc. A divím se, že si Funés nevybrousil lepší zápletku, víc spjatou s prostředím restaurace, vždyť o podobném projektu snil už od Gentlemana z Epsomu, kde si zahrál menší roli restauratéra. Skvělý dabing F. Filipovského je už vlastně samozřejmostí, ale tady ho musím opravdu vyzdvihnout. Vznikl až v 70. nebo 80. letech, v době, kdy běžěl Septim v kině, byl FF nemocný a tak se dabing udělal v Brně a Funése daboval Jaroslav Dufek. Filipovský film později tedy předaboval a do role se tentokrát vžil snad ještě víc než jindy, až mu při rozhovoru Septima s ministrem ulítlo: "Á, jděte do prdele!" Schválně si toho všimněte. :-) . (06.08.2007)