Tísňová linka

Žánrově čistý thriller s rychlým spádem a nádherně přímočarým dějem, který jde až ve finále příliš do hloubky (vrahovy mysli). Informace o hrdince jsou omezené na ty, které potřebujeme znát kvůli pracovní linii vyprávění. Zbývající záchytné body k identifikaci s protagonistkou zajišťuje Halle Berry svým přesvědčivým ztvárněním ženy křehké, ale odhodlané. Linie osobní je pak do té pracovní šikovně implementována (díky čemu může být film zároveň ódou na práci telefonních operátorek i policistů) a zbytečně se nedere do popředí. Důvod, proč se film pohybuje jen těsně nad hranicí průměru, bych neviděl ve scénáři, který postavám předepisuje jakž takž rozumné jednání. Samozřejmě s ohledem na požadavky žánru, tzn. – aby nám mohl být nabídnut očekávaný typ divácké slasti, protagonistka se musí alespoň jednou zachovat poněkud hloupě. Z „pouze“ uspokojivé úrovně filmu bych vinil režiséra. Anderson sice dokáže vystavět napínavou scénu s vlastní gradací, ale potíže mu dělá kontinuální stupňování napětí napříč filmem, který ve výsledku funguje na způsob několika pospojovaných seriálových epizod. Má více dramatických vrcholů a několikrát začíná jakoby nanovo, což je při jeho střídmé stopáži a high concept premise rozhodně škoda. Souvisí to rovněž s nemožností emocionálního napojení na oběť, o které toho zvíme strašně málo. V libovolném slasheru by byla jen jedním z vrahových předkrmů před final girl (otázka, kdo je vlastně final girl, a jak film využívá slasherové schéma, je v souvislosti s Tísňovou linkou možná nejinspirativnější). S Jordan můžeme soucítit a pociťovat stejnou bezmoc jako ona, ale strach o její život po většinu filmu mít nemusíme, protože jí reálně nic nehrozí. Tím Tísňová linka připomíná Okno do dvora, jehož hrdina byl odkázaný na to, co viděl, stejně jako si Jordan musí vystačit s tím, co slyší. Nápaditá práce se zvukovou stopou (na způsob Rozhovoru nebo Výstřelu) se bohužel nekoná, ale to už bych od nízkorozpočtové žánrovky chtěl opravdu moc. 70% (06.05.2013)

Překvapivě hodně slušná žánrová práce, která v první hodince utíká skoro až zběsilým tempem. Nápad s telefonováním se vytěžuje co se dá, je to napínavé a divák se nenudí. Jenže pak přijde závěrečná půlhodinka, telefon se zaklapne a jde to celé do kopru. Najednou to celé přestává dávat smysl a postavy se začnou chovat jako totální idioti, ale fakt totální. Nad samotným závěrem už divák jen rezignovaně zakroutí hlavou a přemýšlí, jak se mohl slušně rozběhnutý thriller tak strašně pokazit.60% (06.07.2013)

Mohl to byt výborný krimi thriller, mohla to být kultovní záležitost. Bylo to velmi nadějně rozehrané, do 2/3 filmu to mělo nejen spád, děj, ale i autentičnost, tedy potenciál to rozhodně mělo. Pak se však uvěřitelnost nejenže vytratila, ale hlavně to postupně začalo dosti skřípat i co se logiky a chování postav týče. Buď tomu scenáristovi už nechtěli dát další prachy za dopsání anebo byl prostě někým dotlačen: „Hlavně to už nějak dokonči prosím tě, nebo to dáme někomu jinému.“ Jinak si to tvůrčí selhání v závěru totiž nedokážu vysvětlit. (17.09.2018)

O filmu jsem slýchával samou chválu, takže se nemohlo stát, že by mé pozornosti unikl. Úvodních 10 minut a závěrečných 15 minut do svého hodnocení odmítám počítat. Chápu, že nějaký úvod to mít zkrátka muselo. Trošku mě mrzí, že byl tak neuvěřitelně nudný, ale vem to čert. Pro závěr mám taky pár slov. Je jich přesně šest. Co to do prdele mělo být? Lhal jsem, mám jich mnohem víc. Nevím, zda panu scénáristovi Richardovi D'Ovidiovi přišel vzhledem k předcházejícím minutám jako adekvátní a důstojné zakončení filmu. Mně, jako divákovi, ani vzdáleně. Ovšem to mezi úvodem a závěrem je něco neskutečného. Ano, je tam pár nelogických ,,detailů"(zdůrazňuji uvozovky). Sakra, zase jsem lhal. Ono jich není pár a nejsou to žádné detaily, a to ani detaily se zdůrazněnými uvozovkami. Jsou to obrovské chyby a je jich tam obrovská hromada. Je tu ovšem jedno velmi velké ALE. Veškeré nelogičnosti mi s velkým klidem kompenzuje naprosto nečekaný přísun napětí, vytvořeného symbiózou úžasného herectví a dechberoucího basového soundtracku, jehož tóny mi budou v hlavně doznívat až dlouho do noci. 4* (13.07.2013)

Vzato kolem a kolem, Tísňová linka je jednoduchý a přímočarý thriller, ve kterém není na místě hledat žádnou sofistikovanost, ovšem to mu nijak neubírá na kvalitě, neboť i v té své jednoduchosti funguje skvěle. Atmosféra houstne, oběť zvyšuje tóninu křiku, operátorovi raší kapky potu na čele a sériovému vrahu dochází trpělivost i slitování. Hon má své grády, informace se odhalují pomalu, ale jistě a mě se hlavně líbilo vykreslení náročnosti práce bezpečnostních složek. 8/10 (30.12.2014)