Tonoucí se stébla chytá

Dva největší kamarádi: Louis de Funés a Michel Galabru spolu sice začali u Četníků, ale později se v jednotlivých filmech už tak často nesetkávají a možná je to škoda jelikož, když jsou oba v jednom filmu dává mu to takové osobní kouzlo. Nejznámější samostatný film s těmito dvěma legendami je zřejmě zrovna tento, nezapomenutelný, vizuálními efekty nabitý film, kde se Louis de Funés zhostil role zbrklého, pohromu nosícího podnikatele. Záplava pohrom přitom na celém příběhu staví a nutno uznat, že je to zábava od začátku až do konce. --- Tohle je Plaváček, ne? - Jo to je prototyp právě jsem ho teďkon vylepšil (20.01.2007)

Jeden z nejlepších Funesových filmů!! Skvělá oddechová zábáva se spoustou skvělých vtipů a skvělým Funesem, který zde podle mě podává životní výkon. k tomu skvělý Michel Galabru, který je Funesovi rovnoceným komickým partnerem. Tihle dva mě spolehlivě bavili celý film a já se musím přiznat, že jsem se dlouho takhle nenasmál!! (06.12.2009)

Louis de Funès a jedna z mnoha nestárnoucích komedií, která je svým charakterem a dějovou linkou podobná snímku ´Senzační prázdniny´, který natočil ve stejném roce. Tam se coby ředitel školy hnal za svým filmovým a vlastně i skutečným synem, zde pro změnu coby majitel loděnice za svým konstruktérem v rámci kšeftu. To jen tak bokem zase připomíná snímek ´Jeden hot a druhý čehý´, kde kvůli honosnému výdělku jako majitel firmy rozšíří dílny až do svého domu. Ale to vzniklo až o hodně později. Při své cestě zažije nemalá dobrodružství a etud, kdy se divák muže uválet smíchy. Na to, že snímek vznikl v roce 1967, nijak nestárne a svým humorem a skeči dokáže pobavit i dnes. Louis de Funès ve spojení s hlasem Františka Filipovského je pro pobavení trefou do černého. (07.05.2017)

Komedie, jejíž šprýmy na mě účinkují v závislosti na momentálním rozpoložení. Třeba i proto, že neutuchající hemžení jejích protagonistů za účelem vyvolání všeobecného veselí má lehounce hysterický nádech - v určitých momentech mi tudíž připadá maličko vynucené. Přesto jí s mírnou nostalgií ponechávám 4* - za možnost návratu ... do pozitivně naladěných šedesátých let dvacátého století, která se dívala kupředu s neotřesitelnou vírou v sebe - i v nás ... a svůj optimismus dokázala předávat dál - dokonce i svým přístupem ke světu filmové komedie. (31.03.2014)

Přetažený humor, postavený na systému "točte hlavně mě", ostatně jako všechny komedie z pozdějšího Funesova odpoledne. A také bohužel i zde platí pravidlo - pokud si představíte film bez této osoby - naprosto crazy splácanina bez hlavy a paty. Na mne působí po těch mnoha letech už únavně a nejsem si jist, zda bych raději někdy nezvolil televizní noviny s tím po moci prahnoucím hrochem, idolem odbarvených blondýn, v titulní zprávě. (26.01.2010)