Blbec k večeři

Brilantní konverzačka starého střihu. Žádná velká akce, prostě výtečný scénář, analyzující na příběhu několika jedinců samu podstatu lidské blbosti, fantastický Jacque Villeret, jehož Pignon je ódou na blbost a zároveň živoucím důkazem, že dobré srdce může dřímat i pod neobyčejně přitroublou slupkou (katarze jeho postavy je sehraná jako jedna velká symfonie – jak "málo" někdy stačí, aby celý film dostal další rozměr) a i ostatní ensemble svědčí o tom, že francouzská škola inteligentní komedie ještě úplně nevychladla. Pokud máte dobré herce a silný scénář (není náhodou Blbec k večeři původně divadlení hra?), vejde se geniální komedie vpodstatě do jednoho exteréru a nikoho ani nenapadne, že by byla jakkoli šizená... Inu, Francis Veber je zkrátka pamětník, který řemeslo nezapomíná... (29.01.2004)

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem. (21.07.2007)

86?... mně ty francouzský komedie připadaj furt stejný...za padesát let žádnej pokrok.....jakoby zábavní průmysl celýho světa ovládly plejstejšny a francouzi stále ujížděli na "takhle jedou páni"... já prostě tendleten jemný imbecilní humor nechápu....chce to trochu tý tvrdší reality...pár vodřenejch kolen a sem tam ňákej hematom ať se pohnem z místa....tudle sem šel městem trutnov na menší voslavu a naka babka vo francouzkejch holích venčila před barákem kluka.... ten behal zleva doprava jak na koksu,a hned zas vpřed a vzad,kopíroval brownův pohyb, s klackem v ruce šermoval na náledí a vydával zvuky jako "hádža", "tršš" a podobně...a bába se na něj utrhla, a začala na něj řvát,ať si stím klackem nehraje, ať ho ihned zahodí, a já jí říkám, klukovi ho zakážeš a sama máš dva ty mrcho... a bába ztichla natotata....a není se čemu divit.....kdo by se chtěl pustit do křížku s frajerem co vedne mlátí do zdi a vnoci krvácí z nosu (28.12.2009)

Skvělá zpráva, Francouzská komedie je stále kvalitní a zábavná. A velikou zásluhu na tom má Francis Veber, který točí stále skvělé komedie (ne-li lepší) jako za časů své největší slávy (např. s Pierrem Richardem). A stačí mu k tomu jeden barák, telefon, čtyři chlapi, dvě kočky (dvounohé, samozřejmě :-)), necelých osmdesát minut a hlavně perfektní scénář. Thierry Lhermitte a Jacques Villeret jenom dokázali jací jsou znamenití herci a jaký mají komediální potenciál. A jako třešínka na dortu je výtečný český dabing (Viktor Preiss s Václavem Postráneckým) a úvodní chanson George Brassense přeložený a přezpívaný Jiřím Dědečkem. Znamenité. (19.06.2006)

Málem jsem si nevzpomněl, o čem ten film vůbec je, ale už to mám. Je to francouzská komedie, která se skoro celá odehrává v několika lidech v jedné místnosti a která pojednává o skupince lidí (resp. jednom z ních), kteří vyhledávají mezi lidem blbce, a ty si pak zvou na společnou večeři, kde se jim smějí. No, a tady se dostáváme do děje v době, kdy si náš smíšek udělal něco s nohou a nemůže se na večeři dostavit, a tak tráví večer s jendím blbcem u sebe v obýváku, a nechává si jeho ochotou ničit osobní život. (21.02.2008)