Osmý den

Jedním slovem - Nádhera. Nemám rád filmy o postižených lidech ale tenhle to změnil. Klobouk dolů před režisérem i hlavním hrdinou postižným syndromem. (13.10.2011)

Když své dítě milujete, i jeho nedostatky se vám na něm pak líbí. To potvrzovala Georgesova maminka, tak to cítím i já ve vztahu k tomuto filmu. Odpustím mu, že jsou v něm postavy a vztahy až na výjimky schematické jak piktogramy na informačních tabulkách. Nevadí mi, že snad o každé scéně ví divák předem, jak dopadne. Osmý den mám opravdu rád, protože je milý, jiný, tak nějak čistý a van Dormaelovský. A proto, máte-li opravdu rádi, nemusí nutně zaznívat nějaká proč. Ale ta fraška, co vede k závěru...ta trapná jízda beze špetky logiky... ta není ani vtipná, ani dojemná, ani dramatická, ta je prostě hloupá a zbytečná. A zamrzí. Jako když vám milované dítě přinese na vysvědčení čtyřku z hudebky a pokazí si tím vyznamenání. (07.02.2012)

Vynikající režie, scénář, kamera a herecké obsazení do dvou hlavních mužských rolí Pscal Duquenne a Daniel Auteuil. Výborně pojaté a realisticky ztvárněné drama o mladém muži s Downovým syndromem, které si na nic nehraje, nic nepředstírá a nic neskrývá. Film skutečně dosti realisticky popisuje žití s Downovým syndromem a vůbec životní styl a životní prostředí osob s tímto handicapem. Nicméně filmu nechybí děj, zápletka, … Rovněž velmi vysoce hodnotím kvalitu provedení, se kterou se autor pustil do ztvárnění reálné podoby milování se dvou osob s tímto handicapem. Toto pojetí je velmi realistické, přitom jemné, něžné a velmi citlivé, na nic si nehraje, nic nežene do extrému a z ničeho nedělá extravagantní show. Filmu lze snad vytknout jen jedinou drobnost, vrásku na celém projektu a to je hudba, která je sice pěkná a zajímavá, avšak se stále opakuje a prolíná celým filmem (což je samozřejmě autorův záměr a k filmu jako takovému to patří). Nicméně jedna z posledních skladeb (píseň s „obrazovým doprovodem, klipem“, kdy obchodník v obuvi se usmívá až příliš neosobně a policisté stojí vedle sebe v řadě a drží se za ruce a zpívají) je už velmi na hraně. Celkový dojem je však velmi dobrý a silný. Doporučuji všem, kteří mají rádi tento druh filmové tvorby, ke zhlédnutí. (edice: filmx). (02.03.2014)

Skvělý film se stejně skvělými hereckými výkony. I příběhem. 92% (14.03.2014)

Fakt dobře vypointované.. (07.11.2015)

Keby tvorcovia tak netlačili na pílu a nesnažili sa za každú cenu znásilnovať divákove city,nemal by tento film na mna taký kontraproduktivny efekt (30.12.2015)

Tenhle film je tak dojemnej, ale přitom není vůbec vlezlej. Mě dostal, 5 hvězdiček mu dávám s přehledem a klidným svědomím - prostě si je zaslouží. 90 %. (12.12.2011)

Nelze jinak, než za 5 hvězd. Protože tohle je vpravdě osvobozující zážitek, kam se hrabe Matrix. Jde to nekompromisně po stroji v nás, po stroji chrlícím myšlenky typu "no to je ale citově vyděračský a nepovedený film, nesoudržná slepenina nevěrohodných a místy až nechutných epizod, sám bych to točil úplně jinak..." Ano, určitě to šlo natočit úplně jinak. určitě šlo pečlivým pilováním dokonale ubít všechnu SVOBODU, nahradit ji strachem, že se při tvorbě v něčem seknu. Hehehe, huáááá, uáááááá, ééééééé, kritici, polibte si a smějte se. (13.02.2012)

Nezapomenutelný příběh o neobyčejném přátelství, které je jednoduše pojaté, realistické a dojemné. Psychologická tragikomedie o setkání dvou naprosto rozdílných mužů u mě vyvolala místy neobvyklé emoce. Každopádně podařené dílo po všech stránkách **** (16.12.2012)

Přesně to, čeho jsem se bála, se vyplnilo. Bohatý a úspěšný, ale přesto "prázdný" západní člověk vozí "Downíka" po okrese a to mu mění život. Předvídatelné, nudné, tlačící na pilu, přeslazená hudba, která to vše jen umocňuje, bohužel v tom negativním slova smyslu. Downík je roztomilý a některé jeho scény jsou velmi hezké a vtipné, to ale nestačí na to, abych si s filmu odnesla víc, než jen myšlenku, jak ten náš západní styl života a honba za úspěchem nestojí za nic, pokud nemáte přátele a rodinu. Ufff, nuda, až mě to naštvalo, že ze sebe film dělá pomalu hit století! (13.07.2013)