Cesta ven

Na rovinu, já nevím. Chápu Václavovu snahu podat současné problémy cikánů (nebo Romů, podle gusta) tak nějak otevřeně, ze všech stran, co nejrealističtěji. Je to hezké gesto, ačkoliv poněkud srážené klišoidní situací statečného a správného jedince, který se snaží dostat z osidel předsudků vlastní komunity. Jenže ten film tak nějak nemá filmové atributy. Na dokument je to strašně přehrávané, na film je to také hodně přehrávané, ale navíc tomu chybí příběh. Vidíme nějaké snahy, ale otázka zní, jestli to odněkud někam jde. Jestli má být tím vysněným rájem jiná země než ČR, kde se i Romové k sobě chovají mile a přátelsky a rádi chodí do práce. Nevím. Jde jen o jakýsi popis, entomologické studium motýla s chladným odstupem, jenž může sice v divákovi také vyvolat nějaké emoce, zvláště když se motýlkovi chvějí tykadélka, ou, jak ho to asi musí bolet!, ale celkově je nám jeho osud ukradený. Docela by mne zajímalo, zda skutečně existují takové zářné příklady sebeuvědomělých Romek, jimž jen osud, nechápaví gadžové a vlastní komunita hážou furt a furt jen klacky pod nohy. Nebo jestli jde jen o uměle dodaný prvek, jenž pak - jak jsem psal výše - sráží celou dokumentaristicky syrovou stylizaci dolů. Btw, cena za nejlepší herecký výkon české kritiky? Amatérce? To hodnotící kritici upadli na hlavu, ne? Nebo jim slíbili, když nenominují, zájezd do Chánova? (18.02.2015)

Předpokládal jsem, že Cesta ven bude patřit k nejlepším filmům roku. V mém osobním žebříčku se posouvá na pěkné druhé místo, jelikož u mě Fair play z prvního místa asi už nic nesestřelí. Zpočátku jsem se musel trošku vnitřně srovnat s tím, že hrají neherci, na druhou stranu je to vlastně pokaždé lepší, než když herci nehrají :-) Celý film výrazně táhne hlavní představitelka, její Žaneta je místy až neskutečná kvůli své zarputilosti a tvrdošíjnosti, s jakou se stále snaží svůj život zlepšit a najít tu cestu ven ze dna. Nemohu však zpochybnit, že takový člověk nemůže existovat. Téměř celou dobu na mě doléhala velká beznaděj, zoufalství a marnost, což jsem naposledy pociťoval u Poupat. Ale právě díky Žanetině urputném boji do toho zoufalství pronikají paprsky naděje. A nechybí i humor, který tu dusnou atmosféru trochu odlehčí. Střídají se tu silnější i slabší momenty, u nichž divák pochybuje nebo kroutí hlavou, ale celkový dojem je rozhodně pozitivní. Petr Václav patří k našim nejpozoruhodnějším režisérům a téma sociálních konfliktů jej asi hodně zajímá. Mám obavy, že Cesta ven půjde ve šlépějích loňského Jako nikdy, proto mu přeji mnohem více diváků, i na ČSFD je pouhých 222 hodnocení! (06.08.2014)

Po opakovanom pozretí konštatujem, že to nie je len "film o dôležitej téme", ale je to aj sakra dobre zrežírované. Inými slovami, nespolieha sa to na exploatovanie danej témy. Je to nekompromisná demýtizacia rôznych klišé okolo rómskej menšiny a dokonca si to nekorektne z rómov a z ich biedneho sociálneho statusu robí srandu. Napriek tomu, že je to riadna nakladačka, sa pár krát v kine aj schuti zarehocete, niektoré scény sú fakt dobrá satira nielen na naivných rómov ale na život na dne vôbec. Hlavná postava je top, napriek tomu, že sa stráni kriminality a chce viesť normálny život, tak nepôsobí tézovito a neživotne ako pionierske postavy z iných filmov na danú tému v našej proveniencii. .............Toto dielo navyše završuje obdobie rozkladu klasického inštitucionálneho vzniku filmov v ČR. Keď sa spätne pozrieme na posledné roky, tak všetky zaujímavé filmy v ČR vznikli buď v neobvyklom produkčnom zázemí (Hoříci keř v HBO) alebo sú ich tvorcovia výrazne ovplyvnený zahraničným umeleckým kontextom (režisér diela Hany študoval v Anglicku, Petr Václav žije dlhodobo mimo ČR). Ten inštitucionálny rozklad bol zavŕšený aj oficiálne, keď Cesta ven dostala tú bezvýznamnú cenu zvanú Český lev (kiežby ju teraz zrušili :D ). (03.03.2015)

Výborné to bylo. Souhlas s Marigoldem. Dodatek: Jestli to ve vašem městě hrajou, tak na to jděte!! (06.06.2014)

Nějak mi unikla dějová osa. Je tu sice hlavní postava, která se snaží žít v rámci možností normálně a lehce cupitá tomu štěstíčku naproti, ale to ztvárnění mi přišlo takové, asi to napíšu blbě, nepříběhové. Ale zase jako sonda do života cikánské komunity to bylo perfektní. Líbilo se mi, že se Václav nesnažil nějak moralizovat, či se zastávat cikánů, ale působil jako nezávislý pozorovatel. Samozřejmě že tu ten povinný útlak ze strany majoritní společnosti byl, ale ne tak intenzivní, jak jsem čekal a jak jsem se bál. Trefou bylo i angažování neherců z řad obyvatel cikánských ghett, kteří se pak ve svém přirozeném prostředí i přirozeně chovali. Klaudia Dudová, pokud zůstane u herectví, by mohla mít v českém filmu solidní budoucnost. Do Cesty ven jsem šel s předsudky a obavami, takže na konci jsem byl celkem příjemně překvapen. I přes tu spoustu much. 60% (01.02.2015)

Něco neuvěřitelného. Ono to jde. (17.03.2015)

Tédy, tak to jsem zklamán, Český lev, za co? CITÁT - Jablko nepadá daleko od stromu............ (23.02.2015)

Nejprve podlaha rozbouřená nejistotou, pak vlny naočkované jarem projít sklem k slovním obratům. Úder, po kterém se bahno vylije ze břehů. Mrtvé dno - průstřel naděje, cesta ven. ( Vyhnula bych se srovnávání s bratry Dardennovými a soustředila se na režisérovu výpověď o jednom očividném mikrosvětě.) (23.02.2015)

A džan dre moréé, pišta choréé. 67% (14.05.2015)

Jsem asi sluníčko. No a co. (31.07.2016)

Autentické a depresivní až do té míry, že mi bylo téměř nepříjemné to sledovat a po shlédnutí jsem se s úlevou vrátila do "své reality". Ale odvážná, starostlivá Žaneta si cestu k mému srdci přeci jen našla. (17.02.2015)

Nádej. (31.01.2016)

Jo. Tohle by šlo. Emotivní vsuvka do života romské kultury. A přitom si uvědomíte, že do dluhové spirály se můžete dostat i vy. 75% (20.06.2014)

Atmosféra byla hutná, napjatá, plná emocí a až nepříjemně autentická.Nebylo mi z toho dobře po těle. Vyprávění Žanetina životního příběhu bylo syrové a přesvědčivé.Měla jsem pocit, že nehraje, ale žije a tak to bylo se všemi postavami. Ze začarovaného kolotoče zmaru se blbě vystupuje a to nemusí jít nutně jen o Romy. Přesto jde jen o jednu z mnoha výpovědí. (16.02.2015)

Cesta autom, cesta vlakom, cesta do záložne, cesta do hospody, cesta na pracák, cesta na ubytovňu…. len nie Cesta von. Smutná to cesta jednej bezradnej ale odhodlanej holky. Smutnejšie je ale to, že takýto život viacerým z komunity nevadí – tlačiť sa v ošarpanom, špinavom byte, s blchami, dlhami a bez práce. Film síce posobí autenticky, ale nieje ničím zvláštny, ukazuje len život a mentalitu rómskych spoluobčanov a to veľmi vlažným sposobom. Je tu veľa hluchých miest, nezmyselných scén, nezáživných dialógov (vo veľa prípadoch im ani nebolo rozumieť)… (24.02.2015)

Sedneme si ke stolu, vypijem si kofolu. 1) Vše je autentické - (ne)herci, prostředí, jazyk i situace. 2) Výstižný koment: Radek99 (21.02.2015)

Petr Václav mě vlastně spíš nasral než potěšil. I když jeho Cesta ven je velmi daleka toho být tendenční a nelze ji charakterizovat jinak, než že pouze „popisuje či zachycuje“, je v konečném výsledku spíše psychologicko-rodinným dramatem (vycházejícím samozřejmě ze sociálního základu), občas až nezvykle intimně emocionálním (a proto mě to tak nasralo, protože jsem čekal něco více zobecňujícího). Byly tu totiž chvíle, kdy jsem opravdu neměl daleko k slzám a kdy jsem musel sám sebe opakovaně ujišťovat, jak se vlastně suprově mám (vystudoval jsem VŠ, mám slušnou práci, auto, byt…). Jediné, s čím jsem naopak měl trošku problém, byla atraktivita hlavní hrdinky (Klaudia Dudová je bezpochyby velmi hezká) a pak její až nezvykle vysoké morální zásady. Možná je to důsledek mého vlastního omezeného rozhledu, ale Žaneta mi přišla někdy prostě až moc super. Jinak si ale dovoluji Petru Václavovi složit poklonu za to, jak sugestivně a citlivě toto stále velmi obtížně uchopitelné téma natočil. Neherci nevadili, naopak místy lehce nemotorně přirozené herecké projevy prohlubovaly autenticitu celého díla. (15.03.2015)

Zajímalo by mě, co se stalo s Kukačkou. (24.02.2015)

Uf, tak tohle byla opravdu čistá deprese, Žaneta evidentně neměla šanci. Jako sonda do života Romů dobrý, ale vadilo mi "hraní" některých neherců, bylo do očí bijící, že to herci nejsou a mě to vytrhávalo z příběhu. V jednom bodě jsem Žanetu fakt obdivovala - stála si za svým, i když to znamenalo žít v hnusné ubytovně nebo v hnusném ghettu, prostě jí nikdo podvádět nebude! (28.07.2014)

Filmy pozerám pre ilúziu reality, nové idey, pre radosť, ako vyprošťováky. Toto BOLA REALITA, ako taká. Na to nemusím pozerať filmy. (14.02.2015)