Eso es

Dobrá komedie, která dokáže rozesmát stejně jako ukázat, co za dobytek byl Hitler a spol. "Můj vnuk Lazar je psychiatr. Říká, že Hitler je - cože je Lazare?" Je cyklotymik s depresivní tendencí. "Cože je?" Praštěnej.:D:D A vůbec Oberlautnant Rosenblum, medvěd Beethoven, bitka s Gestapem, opravdu povedená legrace i přesto, že ve skutečnosti to legrace rozhodně nebyla. (18.12.2009)

Takéto zbesilé tempo Bebemu svedčalo. Stále musí reagovať na nepriaznivú situáciu, stále sa musí nejako vynájsť a vždy sa mu to chlapcovi podarí a niekedy ani nevie ako. Nemyslím si, že humorný potenciál bol využitý na maximum, ale ono nejaké nedotiahnutosti vždy zastúpi to zbesilé tempo. A keď už sú unavení z hrania herci, vypomôže medveď. Alebo nič netušiaci Jessie Ovens v archívnych záberoch. Ale čo ma fakt mrzí, je absencia boxerského finále, tu ale zase nastupuje Hitlerova ségra. Takže ak to mám zhrnúť, Eso es je film, kde stále niečo, alebo niekto kompenzuje niečo, alebo niekoho. (17.05.2017)

„Prosím vás, pane, podepsal byste se mi?“ . . . Klasický podpis pana režiséra, velkého umělce na poli vysokorozpočtové komedie, rozhodně nelze přehlédnout. Po Velkém flámu (1966) se ve Francii strhla obrovská vlna crazy komedií zasazených do 2. světové války, nimiž se tvůrci více či méně úspěšně snažili navázat na úspěch slavného filmu Gérarda Ouryho... a zde po 16ti letech s další válečnou komedii, pojatou tentokrát v některých směrech odlišně, přichází i samotný Oury, aby všechny ty napodubující tvůrce opět hravě strčil do kapsy. Ouryho tradiční porce velkolepé filmové zábavy určitě nezaskočí spřízněné diváky bohatě rozvinutou sérii zápletek, vtipnou vymakanou akcí a stejně jako ve Velkém šéfovi i hravými odkazy na skutečnou událost (zde s nejen vtipnou parafrází, ale i netradičním zakomponováním sekvencí slavného dokumentu). Čím překvapilo Eso es mě, byla vedle velmi pěkné dobové výpravy nezvyklá přítomnost rodinné linky a krátká zastavení nad malými lidskými dramaty v čase vypuknutí války. Moje takřka stejné dojmy skvěle vystihl ve svém komentáři Enšpígl, taky kolikrát ve mě nastal onen pocitový zvrat z úsměvu na úplné zmrazení a zase zpátky, a to aniž by film na mě působil jakkoliv překombinovaně či nevyrovnaně. Belmondo si to celé spočátku táhne ve své typické formě úplně sám, aby postupně nečekaně vytvořil velmi sympatickou hereckou dvojku s 10-tiletým klukem(!). Oba rozervní hrdinové mi pronikli k srdci, i přes dvougenerační rozdíl mezi nimi panovala báječná chemie, malý Simon byl kouzelný... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (12.03.2021)

Výborná francouzská akční komedie s charismatickým Belmondem v roli kouče francouzských boxerů, odehrávající se z velké části v předválečné Třetí říši v době olympiády, natočená francouzským režisérem židovského původu Gérardem Ourym. Místy připomene starší Ouryho komedii Velký flám, ale většina filmu je originální a velmi komická. Oury je jednička v dělání si legrace z Němců a především z fašounů. Jsou zde nezapomenutelné scény: židovská kapela hrající Hitlerovi jidish písně transponované bavorskou kapelou na německé lidovky, tupí němečtí vojáci bubnující dvakrát za sebou domnělému autu führera, kukačkové hodiny s hajlující orlicí na Berghofu... Belmondo prováděl všechny své kaskadérské výstupy sám, pouze s jedinou výjimkou nebezpečného parašutistického skoku hlavou dolů, který nechal na kaskadérovi. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=WZ_TEuxFqEg (12.05.2009)

Čistokrvný francúzsky protagonista: Georges "Jo" Cavalier, musel byť rozhodne odvážny »kavalier«, keď povedzme, že zrovna uprednostnil záchranu nemeckej židovskej rodiny na čele s 10-ročným Simonom Rosenblumom, namiesto toho, aby sa priamo zúčastnil ako tréner francúzskeho boxerského tímu na letných olympijských hrách v roku 1936 v Berlíne, kde samozrejme nesmel chýbať ani sám Führer ako ústredný predstaviteľ Nemeckej ríše. • A mimochodom; Bébel v spolupráci s režisérom G. Ouryom, sa o tom rozhodli vytvoriť i akýsi komediálne, a k tomu i s dobovým podtextom ladený titul s miestami až dramatickejšou líniou udalostí, v ktorom by v podstate hlavný prim predstavovalo predovšetkým to, že by s vysokou účinnosťou zosmiešnili nielen samého Adolfa [S]hitlera, ale zároveň aj nacistické obdobie ako celok, čo občasne vytváralo trochu drsnejší charakter «čierneho humoru»; skrátka, vtedy divákovi sprístupnili tak s-a-t-i-r-i-c-k-y nadštandardne skomponovanú vec, nad ktorou by doslova jasali odporcovia tohto odporného systému, ale nad čím som už tak mimoriadne nejasal - bol najmä scenáristický kredit, ktorému častokrát prechádzali aj také absurdnejšie podané veci, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť, alebo ako som už medzičasom tiež spomínal, tak z priameho uhla pohľadu J-P Belmonda, ako ústredného predstaviteľa, ktorému najviac išlo azda iba o to, ako sa vlastne tomuto režimu majstrovsky vysmiať rovno až do ksichtu, ale zase tam hneď nenahádzať úplne všetkých predstaviteľov do jedného vreca, viď postava v podobe Günthera von Beckmana, s ktorým hlavná postava absolvovala úvodné [letecké] zábery už počas I. svetovej vojny! • Síce scenár môžem právom považovať za »nedopečený«, no ostatné [príkladne technické] zložky boli až natoľko vskutku naprosto zaujímavými, že mu to tentoraz i s veľkou radosťou prepáčim; vloženie archívnych, čiernobielych záberov z olympiády '36, s ktorými sa prekrývali tie filmové... (04.02.2024)