Bláznivý Petříček

O čem je Bláznivý Petříček? Mohl bych odpovědět, že jde o francouzskou variaci na Bonnie a Clydea, že jde o příběh páru desperátů na útěku před zákonem, podsvětím i vlastní zodpovědností. Jenže by to nebyla pravda. Je to film o nezměrném egu Jean-Luca Godarda a jeho nekonečných hrátkách s možnostmi filmového jazyka a se všemi nástroji, které má režisér k dispozici, aby ovlivnil výslednou podobu filmového díla. Mám rád českou filmovou vlnu, ale Sedmikrásky paní Chytilové mi už přijdou nechutně přestylizované a manýristické, byť filmová kritika je vnímá naopak jako pomyslný vrchol a nejzásadnější snímek oné éry. Stejně tak mám rád i francouzskou novou vlnu, jenže Bláznivý Petříček v jejím rámci zaujímá podobnou pozici jako Sedmikrásky u nás. Přestože typický popkorňák, jakým POMO bezpochyby je, dokázal o Konci s dechem napsat, že jde o: "pseudointelektuálny, improvizačný a filmársky nezaujímavý blábol", mám Godardovu prvotinu rád a nadělil jsem jí 5*. O několik let později měl už Godard takové jméno, že se nemusel na nic ohlížet a vznikla sebestředná hříčka, kde herci zpívají, recitují verše, citují filozofy, obrací se k divákovi, řeší svůj vztah k vietnamské válce, pitvoří se a velryby nezachraňují jedině proto, že ekologie tehdy ještě nebyla v centru pozornosti francouzské intelektuální elity. Godard prohazuje scény, nechává herce přehrávat a lokace mění podle momentální nálady. Chápu, že výsledek může určitý druh intelektuálů oslovit, ba uvést do extáze, ale pochopte, jsem pouhým lapačem much a Godardova manýristická onanie mě po 3/4 hodině přestala bavit. Pro filmové teoretiky, studenty filmových věd a v neposlední řadě početnou bandu snobů je to jistě zajímavé dílko, ale já zůstávám při zemi. Takový Lynch si rád s divákem hraje, Godard ho tak nějak nepotřebuje, vystačí si totiž sám. Ten čas, který jsem s Petříčkem strávil, nelituju, protože titul patří k filmovému rozhledu, pokorně se ale rád vrátím k filmům založeným na příbězích a lidských charakterech. Celkový dojem: 35 %. (22.04.2013)

Paradoxně se v pozdějších letech "Bláznivý Petříček", respektive jeho hrdina pro některé obdivovatele francouzské nové vlny stal adorovaným pomníkem nabubřelého ideálu existenciálně zmítaného intelektuála. Při tom ale Godard zde onu ikonu zesměšňuje a ukazuje, že na ní není nic hodného následování, a naopak vynáší na povrch zpovykanou sebestřednost v jejím nitru. Se stejným anarchistickým výsměchem pak celým filmem podkopává také schémata dobrodružek, akčňáků i romanťáren o milencích na útěku (tedy žánrů, které z Belmonda již v předchozích a hlavně nadcházejících letech udělaly mezinárodní hvězdu). "Bláznivý Petříček" je rozverně dadaisticky podvratný film, který má schematický začátek a konec, ale všechno mezi tím je svěže nahodilé a kreativní. Každá jedna sekvence představuje nápadité meta řešení nějakého schématu, ať už formou jeho podvrácení, parodování, reflektování, banalizování i vynechání. "Bláznivý Petříček" je vlastně esenciálním filmem, protože zde postavy vcházejí do místnosti oknem. Godard tu doslovně naplňuje definici režiséra, jak ji o takřka čtyři dekády později formuloval tehdejší japonský samorost Takaši Miike. Podle něj scenárista napíše "hrdina vejde do místnosti", zatímco režisér má přijít s tím, jak tam vejde - obyčejně dveřmi, nebo třeba oknem. Zatímco dobová nonkonformita jiných novovlnných tvůrců dnes už vyznívá usedle a mainstreamově, Godard nepřestává fascinovat, a dokonce oslovuje stále nové generace. Jeho podvratnost nezůstává na povrchu, nýbrž řeže do samotného jádra kinematografie a tím se vzpírá obvyklé asimilaci středním proudem. (08.07.2023)

Zpočátku to byl pro mě trochu nezvyk slyšet Belmonda sypat rozumy, ale člověk si na to brzo zvykne. Bohužel, po chvíli mi jeho postava začala vadit. Ne však víc než Marianne, kterou jsem v průběhu filmu začal skoro nenávidět, vůbec za celou její osobu, ale hlavně za ty kecy typu „Co můžu dělat? Nemám co dělat.“ či „Já chci žít! Já chci prostě jenom žít!“; do háje, práce a život ve městě jí nevoněl, tak skončila u moře, v přírodě a mohla si dělat, co se jí zachtělo, klidně nic, ale ne, to se zase milostpaní nudila, no fakt postava jak se říká „napřesdržku“ (a když tak trpěla nečinností na pláži, proč chtěla proboha na Miami Beach?…nehledě na to, že s neustálým útěkem, jakožto způsobem řešení problémů, se neztotožňuju). A také se mi v hlavě neustále rojily otázky, kde berou peníze (neustále si stěžují na jejich nedostatek, ale z čeho žijí?), co bydlení, na jakém místě to vůbec jsou a spousta jiných dotazů, na něž se mi místo odpovědí dostávalo filosofických dialogů/monologů, které jsem se sice snažil pobírat, ale po čase mi došlo, že jsou o ničem, a je to zbytečná práce. Celý ten bláznivý příběh lásky a útěk milenců pohybujících se na hranici ilegality postupně ztratil jakýkoli svůj počáteční půvab (a že tam opravdu nějaký byl) a dostavila se jenom čím dál víc ubíjející nuda, kterou sice ke konci narušila „akce“, ale ta byla znovu tak nějak mimo, že jsem jenom udiveně zíral, co to má být (jediné co se mi alespoň trochu líbilo, byl paradoxně výstup blázna s písničkou). A patetický závěr jakoby vystřižený ze špatného divadelního dramatu moc nepřidal. O promlouvání k divákovi nebo sehrání vietnamské války (dlouho jsem se tak za herce nestyděl jako tady) radši ani nemluvě. I technická stránka mě zrovna neuhranula; hudba se mi sice líbila, ale povětšinou byla hloupě useknutá (a je mi jedno, že schválně), zpočátku nadějný a velmi zajímavý vizuál se brzy někam vytratil a už se nevrátil. Moje první setkání s Godardem tedy nedopadlo vůbec dobře a doufám, že příště mě pan režisér potěší podstatně víc; za těch pár kladů to celkově vidím na 2*. (11.06.2013)

Pravdepodobne nejnudnejsi, ale zcela urcite nejdementnejsi Belmondovo film. Takovouhle desnou sracku jsem fakt uz dlouho nevidel. Je tu sice jakysi pribeh o dvou milencich a gangsterech, co chtej penize, ale to cely je obaleny do ubijejicich dialogu, kdy postavy vetsinou melou o knizkach nebo o nejakejch srackach a navic mluvi jak kdyby prednaseli nejaky ucivo. K tomu tu navic na sebe ani sceny nenavazujou, Godard tam prca paty pres devaty a i pres dobre hrajiciho Belmonda i Karinu, ktera je navic sexy, tak jsou obe postavy spis nesympaticky, takze me absolutne nezajimalo, co udelaj nebo co se s nima stane. Pak tu je hudba, ktera je sice docela solidni, ale vzdy naprosto priserne useknuta a naprosto idiotskej konec. Ani nevim, za co jsou ty dve hvezdicky, snad za herce a za to, ze i kdyz je to sracka jak hovado, natoceny to je docela solidne. (18.10.2008)

Útržky. Plnou vahou mořem plavou, honí se mi hlavou. Útržky. Let it be, Petříčku, žijeme jen dvakrát. Jmenuju se Ferdinand! Já vím, Petříčku, to ty útržky mě svedly… nezlob se, chci prostě jenom žít. Že tomu nerozumíte, mes amis? Já tomuhle Godardovi taky ne. Existencialismus mě umí hezky zdeptat. „Jen touha znamená žít. Toužil jsem, tedy i žil.“ / „Chtěla bych život jako román. Jasný, logický, přehledný… takový není.“ „Je. A mnohem víc, než si lidi myslí.“ / „Jsme stvořeni ze snů a sny jsou stvořeny z nás.“ / „Věřím ti, lhářko.“ „Miluju tě po svém.“ / „Je to kolektivní hysterie, které propadám sám.“ Ale co. Ostatně kdo z nás je víc než „velký otazník na obzoru mořském“? (20.07.2015)