poster

U konce s dechem

  • Francie

    À bout de souffle

  • anglický

    Breathless

  • Slovensko

    Na konci s dychom

  • Velká Británie

    By a Tether

    (neoficiální název)

Krimi / Drama / Romantický

Francie, 1960, 87 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lynn
    *****

    Absolutně famózní filmeček! Už od první scény, kdy Belmondo řídí auto a ubírá se směrem k Paříži, jsem věděla, co bude následovat - dokonale slastný divácký požitek, kdy člověk do slova a do písmene slintá blahem. A jako, že Belmonda moc nemusim, tak v tomhle filmu je fakt k sežrání. Škoda, že pak už točil jen samé filmy pro zábavu a moc se nedostal do rukou nějak více umělečtější poloze. Ale tady na sebe strhává veškerou pozornost; žváro věčně v h... a nezodpovědný přístup k životu, svému i ostatních. Takový hrdina musí být zákonitě zajímavý a přitažlivý. Navíc Godard ani na vteřinu nenudí, každá scéna, každý záběr, každé filmové políčko je zvláštní, osobité, kouzelné. Lehkost s jakou Godard režíruje je fascinující, člověk mu musí jeho hravost s formou, především ale s obsahem, prostě závidět. Pokud bych někdy chtěla stručně popsat, co je to dokonalý film, asi bude stačit říct "U konce s dechem".(17.2.2006)

  • Matty
    ****

    „… půjde o kluka, co myslí na smrt a o holku, která na ni nemyslí…“ Podle skutečného příběhu z černé kroniky napsal Truffaut patnáctistránkovou synopsi, kterou do podoby pramálo závazného scénáře rozpracoval Godard, dávající hned svým režijním debutem radikální sbohem příběhové kinematografii. Dobře obeznámen s existencialismem Nicholase Raye, romantismem Roberta Rosselliniho i dokumentarismem Jeana Rouche (tři přiznaná tvůrčí východiska), natočil film, ve kterém se nic neděje, jen občas něco přihodí. ___ Příběhová linie z béčkové gangsterky (mix Gun Crazy a They Live by Night) je v U konce s dechem rozmělněná řadou neodůvodněných odboček a zastavení. Skutečné vyprávění se děje jen mimoděk, když už začíná být bezobsažné žvanění a pohrávání si s formou pro postavy únavné (v jednu chvíli přichází uvést zastavený děj do pohybu samotný Godard). Příběh tedy není nadřazen všem ostatním složkám, jak tomu bývá u klasických narativních filmů – má zhruba stejný význam jako střih, zvuk, kamera nebo mizanscéna. Zejména s pomocí těchto prostředků je charakterizován protagonista, který o sobě jinak podává velmi zavádějící, málo věrohodné informace. Záběry do sebe nejsou vždy kauzálně zaháknuté, chyby mezi nimi logické spoje (častěji než obraz na sebe navazují postsynchronně nahrané dialogy). Klasická hollywoodská kontinuita je narušena. ___ Michelova pozice a pohyb v záběru na sebe rovněž nenavazují. Z jednoho záběru odchází doleva, v dalším stojí uprostřed záběru, aby byl v tom příštím celým tělem natočený doprava. Je obtížné dopředu odhadnout, kde v záběru se objeví, což nás nutí k větší pozornosti a neustálému „přeostřování“ pohledu. Vztáhnuto na povahu hlavního hrdinu – je nevypočitatelný a rozhodnutí provádí za pochodu. Díky rychlému diskontinuitnímu střihu (který stojí v opozici k atypicky dlouhým krouživým jízdám) a soustředění na akci se Michel jeví jako muž činu, který jde rovnou k věci. Neustále provádí nějakou činnost, chvíli v klidu nepostojí. Dlouhé proslovy a nečinné vyčkávání jsou mu cizí. Nehýbe-li jinou částí těla, zapojuje alespoň mimiku obličeje. Žije okamžikem. Naoko ledabylý a nedůsledný střih jeho bezstarostnost zdůrazňuje. ___ Střih v U konce s dechem ovšem není jen spontánní (jako celý film), ale také úmyslně rušivý a společně s výrazně proměnlivou délkou záběrů přispívající k přerývavému rytmu. Střih zároveň není neviditelný, jak si přál André Bazin, ale brechtovsky zcizující – zejména po použití jump cutu si uvědomujeme, že bylo něco vypuštěno. Zcizující jsou ostatně také pohledy do kamery, ať Michela, během úvodní jízdy autem (jako kdyby nedokázal mlčet a coby nejbližšího partnera ke komunikaci proto využil kameru), nebo náhodných okolojdoucích v „guerrilově“ točených záběrech z pařížských ulic. Je obtížné již zde hovořit o nějakém stylu. Hlavní bylo nekopírovat styl jiných, porušovat existující pravidla filmového vyprávění. V tomto smyslu jde do jisté míry o estetický manifest celé francouzské nové vlny. ___ Godard se řídí vlastní logikou, vymýšlí si vlastní jazyk za současné dekonstrukce jazyka žánrových filmů. Význam žánrových mechanismů si paradoxně uvědomujeme díky jejich nedodržování nebo nepřítomnosti. Z příběhu i charakterizace postav režisér vynechává to, co nepovažuje za podstatné. Fragmentarizace narativu znemožňuje přesně rekonstruovat, kdo udělal co a proč. Důraz se klade na zážitek, nikoli na srozumitelnost vyprávění. Nesouvislým obrazům odpovídají nesouvislé, případně do sebe zauzlené dialogy. Stejně jako po zaslechnutí zvuku nepřichází střih jeho směrem, nenásleduje po každé otázce očekávaná odpověď, ale například věta zcela vytržená z kontextu. Třeba proto být neustále ve střehu. ___ Velkým plusem U konce s dechem oproti pozdějším Godardovým filmům je, že jej nemusíte rozebírat záběr po záběru a být obeznámeni s režisérovými teoretickými texty. Lze si prostě užít, jaký byl Belmondo frajer, jak roztomilý měla Sebergová úsměv a jak svěže a neotřele film i po více než šedesáti letech působí. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, sportovec, tomtomtoma, Kristusazapad, Biff(11.9.2013)

  • Vančura
    ***

    Čím jsem starší, tím jsem více alergický na filmy oslavující flákače, kriminálníky a tzv. bohémy. Vrcholem hnusu je pro mě populární večerníček "O loupežníku Rumcajsovi", který je nemorální oslavou zločince okrádajícího slušné obyvatele Jičína, který žije v jeskyni se svou milenkou Mankou a nemanželským dítětem Cipískem - neznám odpudivější zpracování klišé o lidovém hrdinovi, který bohatým bral, a chudým dával. U konce s dechem je podobnou ukázkou překrucování reality a manipulace s divákem. Chápu historický kontext a revoluční vyznění debutu tehdy 29 letého Jeana-Luca Godarda, ale budu do omrzení opakovat, že postava, kterou zde hraje Jean-Paul Belmondo, je krajně nesympatická kreatura, která patří za mříže. O tom, že šlo téma zpracovat mnohem lépe - aniž by přitom dostával obsah kvůli formě na frak jako v U konce dechem - je snímek Bonnie a Clyde z r. 1967. Když dva dělají totéž...(20.4.2011)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(20.12.2005)

  • Sarkastic
    ***

    Jako kriminálka svoji obyčejností a nevzrušivostí naprosto selhává, milostná linka je na tom už o něco lépe. Hlavní pár ve složení Belmondo-Seberg je fajn, jejich dialogy se docela dobře poslouchají a je celkem zábava je pozorovat, tedy než to člověka směrem ke konci omrzí. A závěr mi moc zvládnutý nepřišel, dal se čekat a větší emoce ve mně tedy nevyvolal. Dávám lepší průměr, od Bláznivého Petříčka (víc jsem toho od Godarda zatím neviděl) je to přece jenom slušný krok vpřed.(14.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace