U konce s dechem
-
Bout de souffle, A
-
Na konci s dychom
-
Breathless
Krimi / Drama / Romantický
Francie, 1959, 87 min
Režie:
Jean-Luc GodardObsah
-
Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.
Režisér si nenuceně pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zločinem, sexem, násilím. Přitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladův Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýří širokou paletou nástrojů, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz. Snímek má i příznačné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upřímnost. Sotva se totiž Godardův hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a těkající kamera umožní, již chcípá na bílé laině ulice. Vzkřísení filmové řeči a nastartování nových vyjadřovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Přitom jeden z nejvlivnějších a stále svěžích snímků světové kultury není jen dílem jednotlivce. Ďábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdě, vraždě, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještě nepříliš známé osobnosti jako režiséři François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.
"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva) (oficiální text distributora)
Zajímavosti o filmu (9)
-
Film se dočkal v roce 1983 remaku U konce s dechem s Richard Gerem & Valerii Kaprisky.
-
Autor scenára Francois Truffaut pôvodne plánoval film nakrútiť sám a do hlavnej úlohy plánoval obsadiť herca Philippa Lemaira, ten však nebol voľný, a tak sa celý projekt odsunul na neurčito. Truffauta nakoniec prestal projekt zaujímať a súhlasil s tým, aby sa ho ujal Godard.
-
Vedľa Belmonda, ktorý bol zatiaľ divákom neznámy, potreboval Godard postaviť nejakú hviezdu, pokiaľ možno medzinárodne známu. Vybral si americkú herečku Jean Sebergovú. Jean mala uzatvorenú zmluvu s americkým štúdiom Columbia Pictures. Godard teda poslal do Spojených štátov 12- stránkový telegram, v ktorom podrobne objasňoval dôvody pre ktoré potrebuje herečku na nakrúcanie. Ponúkol Columbii buď 12- tisíc dolárov na ruku, alebo vysoké percento zo zisku budúceho filmu. Americkí magnáti, ktorí nikdy o akomsi Godardovi nepočuli a o filme si mysleli, že bude prepadák, skočili na 12- tisíc dolárov a neskôr to trpko oľutovali.
-
Godard, ako mal už vtedy vo zvyku, nedal svojim hercom žiadny presný scenár. Vychádzal z osnovy Francoisa Truffauta, ale natáčanie viedol po svojom a hercom ponechával absolútnu voľnosť. Aby im úlohu uľahčil, ale tiež z technických dôvodov, natáčal bez priameho záznamu zvuku a dialógy nahral dodatočne.
-
Po celú dobu nakrúcania i po ňom bol Belmondo presvedčený, že ten film v kinách nikdy nepobeží. Za prvé preto, že Godard nikdy nedá dohromady tie útržky scén, ktoré natočil, a za druhé preto, že žiadny distributor nevezme na seba riziko uviesť ho v kinách. Jeho priateľ Henri Poirier: „Belmondo mi povedal doslova: Točím s jedným šialencom! Je to úplný cvok, nedal mi žiadny scenár. Točíme čokoľvek. Iba tak chodím dovnútra a zase von... To nepôjde zostrihať!“
-
Po prvom zostrihu trval film viac než 3 hodiny, čo nebolo z komerčného hľadiska použiteľné. Preto Godard požiadal o radu staršieho a skúsenejšieho kolegu – režiséra Jean-Pierre Melvilla, ktorý mu podľa zlatého filmárskeho pravidla poradil, aby vystrihol všetky scény, ktoré sa priamo nevzťahujú k akcii. Lenže Godard sa touto radou ani trochu neriadil a naopak odstránil všetko, čím sa mohol jeho film podobať tradičnej detektívke.
-
Pre filmový záber si Godard nechal vytlačiť falošné noviny, na ktorých prvej stránke bola fotka Belmonda, alias Michela Poiccarda, „verejného nepriateľa číslo jeden“. Niekoľko výtlačkov týchto novín sa povaľovalo na stolíkoch v bistre. Keď si tam Belmondo išiel niečo objednať, hostia naňho hľadeli podozrievavo, šuškali si, a chceli zavolať políciu. Belmondo s Godardom im museli v kľude vysvetliť, že ide iba o film.
-
Samotné nakrúcanie sa začalo 16. augusta 1959 a posledný záber bol nakrúteny v polovici septembra 1959.
-
Film inšpirovaný béčkom Josepha H. Lewisa Gun Crazy (1950).
