Před půlnocí

Konverzační filmy zřejmě nikdy nebudou mojí preferovanou, filmovou stránkou. Tohle mi prostě do mého vkusu nepadlo. Obdivuji herce za tak dlouhé a výborně zahrané dialogy, za to je samozřejmě obdivuji, ale už po páté minutě stopáže s autem, jsem se z toho věčného klábosení a následně i dlouhých "hádek" málem zbláznil. Abych řekl pravdu, nudilo mě to téměř od začátku až po konec. Zřejmě pro tyto konverzační filmy nemám dostatečné pochopení. Podívám se na to za 20 let a možná to více ocením, ale v tuto chvíli musím jít s hodnocením hodně dolů. (04.09.2013)

Zpočátku mi chyběl onen charakteristický feeling z předchozích dílů, ovšem s každou přibývající minutou byl tento nedostatek štědře kompenzován. Znovu jsme svědky geniálně promyšlených a hlubokých dialogů, znamenitých hereckých výkonů a v neposlední řadě intenzivní chemie mezi ústředním duem, která vyniká díky dlouhým záběrům bez střihu. Posledních 10 minut patří bezpochyby k nejsilnějším momentům filmu, které z paměti jen tak nezmizí. Romantika jak se patří bez zbytečných sentimentálních hovadin. 75% (31.12.2013)

Předchozí dva filmy se mi líbily víc - u trojky už jsem měl pocit, že to nějak není ono. Přibylo postav a z Jesse a Céline (které výrazně narostl zadek a už se mi tolik nelíbila jako dříve) se stal usedlý párek rodičů (byť nesezdaných), čímž byl mimo jiné zpětně dořečen otevřený konec dvojky (který tolik okouzloval svou mnohoznačností, v níž se mohlo stát cokoli). Do sledování jsem se musel poněkud nutit a "zahlcenost" filmu nekončícími dialogy jsem shledal spíše otravnou; děj mě začal bavit až v okamžiku, kdy Jesse a Céline opouští společnost svých přátel (46. minuta) a konečně přichází na hotel (64. minuta), kde mezi nimi vypukne konflikt. Do jisté míry by se tak dalo říct, že člověk musí čekat víc než polovinu filmu, než "se začne něco dít", v tom smyslu, že Jesse a Céline jsou spolu sami jako v jedničce a dvojce, jejich dvojčata i ostatní postavy jsou bezpečně odklizeny, a oba partneři mají prostor si vše řádně vyříkat. Osobně mi však bylo docela nepříjemné tu jejich výměnu názorů poslouchat a celkově si myslím, že bych byl asi radši, kdyby tenhle film nevzniknul, protože mi vzal určité iluze, které jsem si asi vytvořil u dvojky, ale přesto si pořád myslím, že je to velmi dobrý film. Možná až budu starší, najdu si k němu víc cestu, protože se v tom poznám; momentálně mi je ale ten cynismus bytostně protivný. (27.12.2016)

V Před úsvitem jsem se našla v jako málokterém filmu, Před soumrakem mi dal facku a Před půlnocí mi ukázal reálný život a bylo to bolestivé a tak opravdové. I do třetice se jedná o naprostou filmovou lahůdku, kterou budu mít brzy zařazenou mezi mé filmové klenoty. Jen těžko se dá věřit, že se to znovu povedlo, Před půlnocí se od svých předchůdců hodně liší, na scénu se dostávají i vedlejší charaktery, ale nezmizelo to podstatné, lehkost a přirozenost všech dialogů. Znovu máte pocit, že kamera jen natáčela jeden obyčejný pár během jednoho dne v Řecku. Třetí díl je pravděpodobně nejdepresivnější, zároveň se však snaží ukázat, jak se vyrovnat a smířit se životem. Závěr je jeden z nejopravdovějších a nejosobnějších filmových závěrů, jaký jsem kdy viděla. Bylo mi velmi úzko, ale zároveň jsem pociťovala úlevu, není to můj nejbližší díl série, protože ještě nejsem tam, abych mohla plně pochopit všechny pocity a nálady tohoto snímku, ale naprosto mě odzbrojil svou upřímností. Děkuji Richardovi, Julie a Ethanovi za celou tuto sérii, jelikož se dost možná jedná o jedno z mých nejzásadnějších filmových setkání. Tak za devět let znovu! P.S. O příštím oscarovi za scénář už snad nemusíme ani diskutovat (14.07.2013)

Linklaterovu trilógiu som sledoval v poradí 2-1-3, pričom jednotkou pre mňa ostáva dvojka, čo je v rozpore s mienkou väčšiny. Ja som vnímal tie tri beforovky ako počas očarenia, počas precitnutia a počas dezilúzie. Napriek prudko odmietavým vyjadreniam niektorých mojich obľúbencov (mat.ilda) považujem aj túto časť za zaujímavú, závažnú a mne blízku. Predpokladám, že mnoho manželských, či mileneckých dvojíc prešlo touto fázou bilancovania, či prehodnocovania, ktorá nie je príjemná, pretože ukazuje rozdiel medzi očakávaniami a ich naplnením. Napriek tomu, že ide o čisto konverzačný film, ktorý by bol vhodný aj do divadla, som sa ani na chvíľu nenudil a hlášky typu (hele kozy a ahoj pse) ma vôbec nepobúrili, lebo takto nejako sa množstvo ľudí vyjadruje bez toho, aby v tom videli niečo neprirodzené. Písať o hereckých výkonoch je zbytočné. Zvládli to obaja, i keď Julie Delpy o poznanie lepšie. A tak ako u Bournovskej trilógie, aj u tejto si prajem, aby nikto neprišiel s nápadom spraviť z toho tetralógiu, veď KDD (každý dolár dobrý). (13.01.2015)