Samuraj

Podíval jsem se na to hlavně proto, že to posloužilo jako inspirace pro Killera Johna Woo. Ta inspirace je zjevná (zrazený elegantní osamocený zabiják jménem Jeff, zpěvačka jako svědek vraždy, závěr), ale nejen ve srovnání s Killerem mi tohle přišlo bolestně pomalé, neakční a nezajímavé. Melville zkoumá samotu a metodu hlavního hrdiny, Wooa naopak zajímá přátelství dvou mužů na opačných stranách zákona a krvavá a estetizovaná akce. U Melvillea trvá věčnost, než hrdina zcela neokázale zabije jednoho člověka jedním výstřelem, u Wooa hrdina po pár minutách efektně postřílí celý gang a do konce filmu to udělá ještě několikrát. (27.02.2018)

Opět zdařilý film perfekcionisty Melvilla, který právě ke konci šedesátých let zažíval své umělecky vrcholné období. Delonovi sluší málomluvné role, snad také proto, že i v civilu má rád ticho. De Roubaixova hudba dokresluje mimořádnost Samuraje. Delon je výborný herec, který pro mne postrádá charisma. A to by si právě Samuraj zasloužil, kdyby byl představitel hlavní role charismatický, byl by snímek naprosto skvělý. Nesouhlasím s těmi, kterým připadá Samuraj nelogický, obávám se, že z jejich strany se jedná o pouhé nepochopení. (18.06.2011)

První spolupráce dvou super ikon francouzskýho filmu Jeana - Pierra Melvilla a Alaina Delona a hned je z toho film filmů. Přesně takhle se dělaj filmy, každej detail, každý slovo, každej pohled, každej záběr má ve filmu svůj význam a všechno dohromady mě na dlouho totálně uzemnilo. Filmová nádhera nádher. (19.03.2013)

Melville v Samurajovi dotahuje svůj model cynických, chladných a z rovnováhy nevychýlitelných zločinců takřka k dokonalosti. Jef Costello se svými až geometricky přesnými pohyby, přesně načasovanými úniky a neproniknutelně kamennou tváří stává až esenciálním zástupcem Melvillových postav a i po více než 40 letech působí jednoduše cool. Zápletka je přímočará a jednoduchá, ale její roztažení na celovečerní stopáž rozhodně není na úkor zážitku. Naopak je tím vytvářena sympaticky ležérní a unylá atmosféra, v níž rytmické variace určují i nečekané a rafinované úniky hrdiny z nastražených léček. Osobitému působení snímku navíc přidává postprodukční potlačení barev, která především zveličuje stylovou "ušmudlanost" rozličných prostředí. Sympaticky působí i vážně-nevážné hlášky na hranici sebeparodičnosti, které značí nikoli nekritickou úctu ke klasické béčkové tvorbě a celkově vyvážený dojem rozhodně neoslabují. (02.07.2012)

Neskutečně zdlouhavý thriller o nemluvném, samotářském nájamném vrahovi, který se stal nepohodlným jak pro policii, tak pro své "zaměstnavatele". Umírněný Delonův výkon roli sedí ale film se táhne neuvěřitelným způsobem a část na policejní stanici snad ani nemohla být delší. Rozhodně film stojí za vidění ale divák si musí připravit kýbl trpělivosti. (25.12.2009)