Kalvárie

Režisér to spolu s Brendanem Gleesonem opět dokázali. Uhranuli mě filmem, který nemusí být notně vtipný, hlavně když bude dostatečně černý a hlavně bude mít naprosto úžasnou atmosféru Irského venkova. Nejde ale jenom o to krásné prostředí, které se ve filmu objevuje. Jde i o ten příběh, který je vlastně hrozně jednoduchý a má toho hrozně moc, co říct a nad čím přemýšlet. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na herce. Kde jiní v rámci USA mají problém přejít z seriálové komediální role na vážnou, tak tady to Dylan Moran a Chris O'Dowd zvládají lusknutím prstu. Samozřejmě ale nesmím zapomenout ani na hodně zajímavou a sympatickou Kelly Reilly nebo Aidana Gillena. Všichni předvádí nadpozemské výkony a Brendan tomu šéfuje. Nevím jak Vy, ale já jsem neviděl hodně dlouho film, kde by mě ve velkém uhranulo tolik postav naráz a ještě mě odpálil příběh a atmosféra prostředí. Pět hvězd jak vyšitejch a ani o chlup míň. (04.11.2014)

Nádherně i krutě sentimentální film... John Michael McDonagh ve svém druhém filmu ubral humornou složku a přidal na té dramatické a výsledkem je opravdu originální dramatický snímek s občasnými záblesky velmi černého humoru, jak jen se na Velkou Británii (a Irsko zvlášť) patří... Specificky seversky drsný příběh o úloze, problémech a reputaci současné církve na pozadí ryze osobního příběhu jednoho (zmařeného) lidského života. Už dávno jsem neviděl tak dobře napsaný scénář, hned úvodní věta je tak silná, že doslova strhne všechnu divákovu pozornost. John Michael McDonagh se pomalu stává mistrem v oboru silný autorský film... (12.11.2014)

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Kalvárie a V Bruggách mají hned několik věcí společných - stejného ústředního herce, stejné příjmení režiséra a především pokus o spojení dvou neslučitelných žánrů. Kalvárie mohla být skvělou hořkou komedií nebo komorním, melancholickým dramatem, ale ne obojím. V tomhle souboji Martin McDonagh vyhrál. (24.02.2015)

Dobrý film, který stojí hlavně na tom, že jsou zde zajímavé postavy. Brendan Gleeson ukazuje, že sám skvěle zvládne hlavní roli. Důležité je ale celé prostředí a samozřejmě také to, jak se k sobě postavy chovají a co vyprávějí. Jako kdyby byl život kněze - ale ne nutně jen kněze - skutečně kalvárií, kterou nedokáže podstoupit každý. (20.03.2015)