Spřízněni přímou volbou (S01E04)

Nestydatost Šloufova hýbe žlučí i v tomto jiném, poněkud kontaktnějším pohledu na prezidentskou volbu a i když by to jeden čekal, překvapením je, že Filip Renč nejspíš vůbec neví, co dělá, jelikož při Zemanově patetickém volebním klipu se něco jako "obyčejný Čech" člověku vybaví tak na posledním místě. (12.08.2013)

Naivně jsem očekával, že dokument České televize i mnou zaplacený z koncesionářských poplatků, bude objektivní. Ale to, co nám předváděli pánové Klusák s Remundou, to byla neprofesionalita nejhrubšího zrna. Nehorázné nadbíhání Schwarzenbergovi a neustálé útočení na Zemana. Jsem znechucený tím, co ČT vyprodukovala. (07.04.2013)

ČESKÝ ŽURNÁL 4 Myslím si, že dokumentární film by neměl navozovat jen zoufalství a zmar. Sledováno s odstupem deseti let a s přehlédnutím politických výkonů, které Ing. Miloš Zeman v prezidentské funkci podal. Ale tohle není dokument o Zemanovi, alespoň tedy ne úplně o něm. Svou troškou do mlýna politického zoufalství přispěli všichni. Nemohu posoudit, na základě čeho byl vybírán materiál do výsledného střihu. Dávali Klusák a Remunda za všech okolností přednost těm odpornějším/směšnějším/zoufalejším scénám, nebo vybírali i na základě jiných kritérií? Skončilo pod stolem ve střižně něco, co už 'bylo moc'? Vyčítat dokumentaristům zaujatost dává smysl, na jejich obranu ale nutno připustit, že tváří v tvář Zemanovu hulvátství dokáže navodit laskavý výsledek snad jen Filip Renč (jehož 'angličtina' je jedním z komediálních vrcholů filmu), a to jen tehdy, když nechá autentického Čecha Miloše zahrát ve falešně biofilním spotu charakter úplně někoho jiného. Na druhou stranu Klusák a Remunda prokazatelně nestopili všechny racionální a nehulvátské příspěvky příznivců jezevce z Vysočiny, naopak, zdá se, že právě promluvy těch 'nejprostších' dávaly smysl. (28.05.2023)

Lehce proknížecí, ale dalo se to. Na jedné straně tu máme Zemana a zdůraznění jeho hulvátství či buranství jeho voličů a na straně druhé Schwarzenberga a jeho zdánlivě serióznější kampaň, která však podporou zpívajících hvězdiček či jiných osobností z pochybného prostředí českého zábavního průmyslu a omíláním protiruských témat upadá do trapnosti. Jak řekl jeden ze zúčastněných "Když vidíte Petra Rychlého s čírem, je něco špatně.". Není to nic, co by šlo do hloubky, ale na jedno podívání dokáží Remunda s Klusákem zaujmout. 70% (10.06.2014)

Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. (15.04.2013)