Temný případ - Série 3

Třetí Temný případ nabízí velice zajímavý tým detektivů odehraný špičkovými Mahershalou Alim a Stephenem Dorffem, opírá se o prvotřídní produkční hodnoty a musím vypíchnout i to, jak vynikající práci odvedli maskéři na „starém“ Alim, nebo zmínit neokázalé kamerové a střihové finesy při přechodech mezi časovými rovinami. Kriminální zápletka se v prvních epizodách rozjíždí velmi slibně a s ní i pochmurná atmosféra zahalující celý případ. ALE… Ale nevydrží to. Od vynikajícího prvního dílu tempo v třetí řadě čím dál tím víc zpomaluje a tento trend se bohužel drží až do konce, místo aby to v závěrečných epizodách začalo zase gradovat. Vyprávění pak už není ani tak pomalé, jako spíš přímo rozvleklé a divák začne chtě nechtě přemýšlet, jestli se to nedalo stihnout během asi tak poloviční stopáže. V kontextu čehož začne být trochu na obtíž i předtím tak pěkně fungující střídání časových rovin. A i přes jednu moc pěknou katartickou scénu v závěru se Nicovi Pizzolattovi povedlo svůj třetí temný případ mnohem lépe předestřít než jej potom rozplést. (01.03.2019)

Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015 (včetně setkání staříků po letech). Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali je skvělou volbou, cynický blonďák Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky. Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, jenže pak se to celé zadrhne! V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme do finále, řada momentů je utahaných a prakticky bez emocí, omáčky je hodně. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc schází pořádná zápletka. Napětí nebo moment překvapení v závěrečné epizodě úplně chybí. Celkově tři až čtyři hvězdy. (06.03.2019)

Třetí série definitivě potvrzuje, že za podobu nepřekonatelné série první nemůže zdaleka samotný Pizzolatto, ale hlavně Cary Fukunaga, jež ji celou urežíroval. Scénář se tentokrát samosebou snaží brnkat na podobné struny - proměna policejní práce v průběhu doby, úpadek amerického venkova, zkorumpované rodinné klany v pozadí či neschopnost být zároveň plnohodnotným člověkem a plnohodnotným detektivem. Nicméně tentokrát to nevyšlo snad na všech úrovních a nejvíce je na vině mdlá, nudná režie, která valnou většinu záběrů točí v polocelcích, ve kterých se spolu většinou staticky baví dvě postavy, které nijak neinteragují s okolím. Téměř vše, co po nás seriál chce, abychom věděli, nám musí vyloženě říct, odmítá pracovat s obrazy. Co se týče samotného scénáře, jedná se o prvotřídní Pizzolattův trolling, kdy detektivní práci sleduje v třech obdobích, kdy v prvním se ústřední detektiv zamiluje do učitelky, ve druhé spolu řeší manželskou krizi a ve třetím, již bez ženy, trpí senilitou. Jestli si říkáte, zdali zrovna tohle nejsou od počátku detektivních příběhů ty nejhorší situace, které může divák, jež si pustil seriál o vyšetřování zločinů, zažít, tak bingo. Vztahové peripetie jsou ještě ošperkované naprostou neschopností postav spolu mluvit a dostávat alespoň trochu smysluplné odpovědi na své otázky. Poslední díl je pak skutečně vrcholem flustrace, kdy musíme sledovat, jak hrdinova manželka se pořád dokola na něco ptá a on jí na to ani jednou nedá žádnou smysluplnou responsi. Trvá to nekonečně dlouho a celou dobu sledujeme jenom jejich zaostřené tváře. A co se týče případu? Vlastně žádný ve výsledku není. Jak totiž říkám, ten scénář je prostě trolling. Dokážu si představit, že se schopnějším a jediným režisérem, by Pizzolattova vize mohla zasáhnou správná místa, ale takto, pokud ji nikdo nedokže představit v nějakém vizuálním kontextu, je to jen nabubřelá nuda k posrání. Spousta kritiků třetí sérii chválí, že oproti rozdivočelé a nihilistické sérii první konečně True Detective dospěl. Je to pravda, dospěl. A jako všechno, co je označováno většinou za dospělé, je to zaprdlé, nudné a neinspirativní. (08.04.2019)

Jakožto člověka, který si druhou řadu velmi užil, mě trošku zklamalo, že se poněkud zpátečnicky vrátili ke způsobu vyprávění z první série, ale chápu, že to po neúspěchu předchozí řady muselo být produkční peklo a byl jsem rád, že se True Detective vrátil, navíc s Alim. Jenomže, HBO odvysílalo první dva díly za sebou, hned po prvním jsem měl chuť si dát další, a tím to skončilo. Dál se to neskutečně táhlo, scénař a zvraty (ani v posledním díle) mě nikterak nebavily ani nepřekvapily a do druhé půlky série jsem se musel vyloženě nutit. Nejen z mé zásady dokoukávání, ale ten příběh prostě chtěl uzavřít. Až na dva díly, kde jsem se poměrně dobře bavil, velké zklamání, po tomto už čtvrtou řadu nechci (a vzhledem ke sledovanosti jí nejspíš nedostane nikdo; disclaimer, nakonec to trvalo pět let). (28.02.2019)

Tak predovšetkým, tretia séria True Detective nie je o nič slabšia ako predošlé dve, akurát obsahuje niekoľko nedostatkov, ktoré mi nedovolia ohodnotiť ju plným počtom hviezdičiek. Nedostatkov týkajúcich sa logiky, nesofistikovaného posúvania deja a očakávaných point. Pizzolatto scenárista má svoje slabé miesta a potom tie neskutočne silné, ktorými to dokáže kompenzovať. Napríklad je takmer zázrak, ako výborne funguje záverečná epizóda, aj keď to “šokujúce” rozuzlenie proste uhádnete, sklame vás a ešte k tomu je tá flashbacková scéna vlastne vcelku trápne zrežírovaná. Pretože 20 minút, čo príde, keď už by mal byť koniec, tie s vami proste zamávajú, a to raz, potom znovu, a potom zas, uprostred titulkovej sekvencie - piatej časovej roviny filmu. A nechajú vás zamyslene pozerať na tmavý monitor. 90% (27.08.2019)