Alice in den Städten
Alice in the Cities
Alica v mestách
Režie:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrají:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Není důležité se do cíle dostat, stačí nějaký mít. Legendární německé road movie o nespolehlivosti vzpomínek a touze někam patřit... Německý novinář Philip Winter má pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá, ale kvůli autorskému bloku není schopný s psaním začít. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přejímá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Chybný pohyb. Alice ve městech představuje první film, v němž se Wendersovy postavy vydávají na cesty, a naplňují tak jeden z charakteristických motivů v tvorbě světoznámého evropského filmaře. Jak napovídá název autorovy produkční společnosti Road Movies Filmproduktion, ikonický žánr americké kinematografie Wenderse vždy fascinoval, ostatně stejně jako samotný mýtus Ameriky. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Černobílá road movie s uspávajícím dějem, krásnými záběry (i Porůří) a pár nelogičnostmi. Podruhé už vidět nemusím. ()
Takové filmy mají schopnost vypovědět něco důležitého o své době a jejích lidech a přitom si uchovat nadčasovost. Wenders tady popisuje vcelku jednoduchý koljovský příběh, ale pod ním je spousta nevyřčeného o atmosféře a pocitech v Evropě na začátku 70. let. Odcizení, únava z konzumní prosperity, hledání kořenů. Takhle řečeno je to klišé, ale s tou nevtíravou poetikou, s jakou Wenders vypráví, se to dostává pod kůži. Skvělý je výkon hlavní dětské herečky. ()
Trošku těžší na rozjezd, ale jakmile se postupně ponoříte do vztahu mezi ústřední dvojicí, film vás chytne a nepustí. Opravdu zajímavé road-movie. ()
Malý veľký film. Malý počtom postáv, osobný, skoro až bezvýznamný. Pre spoločnosť ako celok jednoznačne. Ale spoločnosť sa skladá práve zo všetkých takýchto našich mikropríbehov. A toto je príbeh o Alice. A aj príbeh Philipa, ktorý mal veľké srdce, akokoľvek si to nechcel priznať. Keď nerátam poviedku v Ten Minutes Older: The Trumpet a dokumentárny Buena Vista Social Club, tak je to moje prvé (!) stretnutie s Wendersom. A musím povedať, že som zvedavý na jeho ďaľšie počiny. 8/10 (Cinematik 2016) ()
Na prvý pohľad obsahovo jednoducho koncipované road movie režiséra Wima Wendersa z roku 1974 pred divákom odhaľuje svoju obsahovú jednoduchosť aj na pohľad druhý. Ku v popredí stojacemu novinárovi Philipovi (Rüdiger Vogler), ktorý nebol v USA schopný napísať ani čiarku o svojom putovaní krajinou, sa neskôr pridáva deväťročná Alice (Yella Rottländer), ktorú má dopraviť späť do Európy. Putovanie, ktoré v tejto forme Wenders divákovi ponúka, je nielen reflexiou onoho putovania samotného, ale aj hľadaním zmyslu v hľadaní cieľa. Alebo možno aj nie. Dívať sa na Wendersovo dielo a hľadať v ňom pointu, hoci je, ako sme už uviedli, obsahovo jednoduché, také jednoduché nie je. Nájsť v ňom skutočnú podstatu sa môže javiť ako výzva, preto je možno lepšie vnímať ho ako snímku bez hlbšieho významu, pričom za najvýraznejší aspekt v rámci nej, ako v mnohých iných road movies, možno označiť cestu, na ktorej sa postavy ocitajú. Táto cesta - výprava - tým pádom slúži ako prostriedok a pointa. V rámci tejto "dvojúlohy" totiž nielenže zastáva svoju primárnu podstatu, ktorou je tvorba prostredia pre príbeh, ale zároveň je miestom, kde sa postavy snažia nájsť odpovede. Priamo či nepriamo si kladú otázky (význam písania, hľadanie starej mamy a iné), pričom dúfajú, že práve mestá (a miesta), v ktorých sa nachádzajú alebo do ktorých smerujú, im tieto odpovede poskytnú. Nedarí sa im však ich nachádzať a preto musia putovať ďalej, čím Wenders kladie oveľa väčší dôraz na cestu než na samotný cieľ. Obzvlášť aj preto, že nielen divák, ale ani postavy netušia, čo má cieľom vôbec byť, respektíve kde sa má nachádzať. Putovanie (rozumej príbeh) samo o sebe na tom z hľadiska diváckej atraktívnosti nie je najhoršie, rovnako dobre funguje aj výpravy ako samostatný, očistený element, v ktorom pulzuje autentická atmosféra sedemdesiatych rokov 20. storočia. Pozitívne možno hodnotiť aj chémiu medzi dvojicou hlavných protagonistov. Tá funguje napriek tomu (a možno práve preto), že je medzi nimi značný vekový rozdiel a každý nazerá na svet odlišnou optikou. Alice in den Städten býva niekedy označovaná ako žánrová klasika. Či ňou skutočne aj je, to si musí ujasniť každý divák sám. O tejto Wendersovej snímke sa však dá povedať, že ide o zaujímavý, ale skôr priemerný kúsok, pri ktorom zaujme viac jeho forma než obsah v spojitosti s ťažkou označiteľnou pointou. ()
Snažím se vymyslet, co bych k tomuto filmu řekl vlastního, ale na mysl mi přicházejí jen ta samá slova, jako ostatním, co zde již komentáře psali. On ten film totiž opravdu vyniká hlavně svou poetickou atmosferou. Krásné melancholické záběry perfektně korespondují s příběhem pozvolna vznikajícího přátelství dvou lidí bez kořenů a domova, nebo jakéhokoliv záchytného bodu v chaotickém světě. Jinak kyknosova závěrečná poznámka je opravdu trefná, skoro jsem se bál, aby to tak nakonec nedopadlo; holt jsem již deformován dobou. ()
Jeden z nejlepších Wendersových počinů. Novinář, který moc neví co se sebou a holčička, kterou matka "zapomene" v jeho rukou. Nepateticky vykreslený vztah třicetiletého muže a devítileté holky na cestě z USA přes Amsterdam až do Porúří. Výborná kamera i hudba (CAN) a za ovšimnutí stojí i polaroidové fotografie, scéna s chlapečkem, který líže zmrzlinu a přitom si brouka s jukeboxem On The Road Again od Canned Heat nebo koncert Chucka Berryho. ()
Docela hezký film, ale mohl být kratší. Hlavně první půlhodina mě moc nebavila, takové ty kecy o odcizení, bla bla, občasný výpadek logiky mi tady zas tak nevadil. Nebo jinak, pojetí filmu se mi líbí, téma mě moc nebere. ()
První Wendersův film, který měl hlavu a patu. Ne, že bych díky tomuto filmu začal Wenderse nějak uznávat, jen uznám, že přece jen není horší režisér než Fincher :) ()
krásná estetika obrazu, wenders nás posouvá do jiných světů jako v každém filmu, a vztah malé alice s jejím velkým kamarádem je skvěle bezprostřední. hooodně milý film ()
Na tuhle Wendersovu poetiku fakt nemám. Už je to jasný - sbohem má intelektuálská léta. ()
Wenders dá do svojho filmu 1 alebo 2 pesničky (napr. aj v Der Himmel uber Berlin - záver s Nickom Caveom; nehovoriac o Del-Byzanteens - kapela, v ktorej hral aj Jim Jarmusch, nevydali takmer nic a zostáva pomerne neznámou), ale tie dokážu vystihnúť atmosféru mnohokrát viac, ako geniálne skompilované soundtracky pri iných filmoch - v tomto prípade skvelý Canned Heat v cukrárni - http://www.youtube.com/watch?v=QexOuH8GS-Y - pesnička, ktorá je pre mňa esenciou road movie. ()
Snímek zajímavý, ale řekněme, že Wenders ještě nebyl zcela vyzrálý (nechá se vyhlašovat na letišti svým jménem). Snímek je také trochu dokumentem a pravděpodobně i autorovým vyjádřením svých názorů a zálib (nenávist ke konzumní povrchní Americe, záznam koncertu Chucka Berryho a další hudba té doby - celá píseň Canned Heat, kousek Deep Purple). Snímek působí, jakoby byl natočen 16 mm kamerou - černobílé a zrnité jednak přidává na pochmurnosti, druhak i na dokumentárnosti. 65%, 31.1.11. ()
Obsahově chladný film s o to větším důrazem na pocity. Minimalismus až z toho mrazí. ()
Inteligentný, často hypnotický film reflektujúci efekt, aký mala americká popkultúra na povojnovú Európu. Je to prvý Wndersov film z trilógie "road movies". Po ňom nasledovali "Wrong Move" a "Kings Of The Road". ()
Alice ve městech má krásnou a křehkou poeticko-melancholickou atmosféru. Samotný příběh filmu vlastně není moc důležitý a taky ani příliš uvěřitelný. Představa, že matka nechá svou malou dceru odletět s člověkem, kterého zná jeden den a noc, mi připadá absurdní. Síla filmu je v myšlenkách a pocitech, které vyslovuje a zároveň vyvolává v divákovi. Cesta k pochopení sebe a vztahu k okolnímu světu v atmosféře lehkosti a volnosti. Philip i Alice působí neuvěřitelně přirozeně a charismaticky. Skvělá Philipova "analýza" vlivu a působení televize na člověka. ()
Ve scénáři nemusí být ani stopa hysterie a taky netřeba žádných laciných triků - film může být dobrý (a bývá lepší) bez nich. Kdo si to nemyslí, měl by vidět první z trilogie Wendersových road movies. Skvěle film vystihl LeoH! ()
Nakonec dávám 4 hvězdičky. Tenhle film mi totiž nějakým zvláštním způsobem pořád trčí na mysli. A to neni pokaždý. Ojedinělá atmosféra. Smutná, ale zároveň mi bylo snad i docela příjemně při sledování cesty dvou osamocených lidí. Opuštěným lidem fandím a filmy s touto tématikou mám rád. ()
Poetický, atmosférický příběh o nepříliš úspěšném novináři Philipu Winterovi (Rudiger Vogler) a devítileté Alici (Yella Rottländer), jejímž opatrovníkem se Philip nedobrovolně stal. Oba hrdinové se spolu vrací z New Yorku domů do Německa, kde se snaží najít Alicinu babičku. Nevědí však, ve kterém městě babička bydlí, mají jen fotografii jejího domu a pár mlhavých Aliciných vzpomínek... Film je plný krásných černobílých obrazů převážně městské krajiny, oživen zajímavostmi jako jsou varhany na stadionu Shea v New Yorku či nejstarší dochovaná závěsná jednokolejná dráha v německém Wuppertalu. A k tomu všemu kouzelná Alice a její krásná maminka (Lisa Kreuzer). Alice ve městech je asi nejsnáze přístupný film z Wendersovy road movie trilogie (Falešný pohyb, V běhu času). Příběh z doby než se svět zbláznil. Dnes by byl hlavní hrdina zatčen pro podezření z únosu a pedofilie a vůbec, takové filmy o přátelství malé slečny a dospěláka se dnes už moc netočí. Výborný film, 90%. ()
Road-movie o muži, jemuž zůstane na krku cizí dítě. Téma, které tu bylo předtím i potom, nabízí naštěstí spíše Kikujirovu lehkost než Koljův sentiment. Film má velmi příjemnou atmosféru, přes minimum děje nenudí a, odmyslíme-li si občasné šťouchnutí do americké TV-kultury, nesnaží se nic sdělovat. Film jede na vlně, na kterou později naskočil třeba raný Jarmusch. ()