Jak dostat tatínka do polepšovny

Další herecké galapředstavení především es Jany Preissové a Tomáše Holého. Ano, Česko už zřejmě nikdy nebude mít dětskou hereckou hvězdu takového formátu. A Poledňáková v tomto volném pokračování zašla, co se humoru týče, ještě o hodně dál, než tomu bylo minule a těch úsměvných hlášek a situací je opravdu více. A celkově se mně tento film vždycky líbil daleko víc než ten o velrybě, teď už jen o trochu. Myslím, že v žánrovém zařazení „rodinná komedie" se už nedá moc dostat nikam dál. Děti by měly být fascinovány, dospělí, nehledající hloubku, ale jen volnou zábavu a odreagování, dojdou zadostiučinění. 70% (02.08.2021)

Zdá se, že tenhle film jen tak něco nepoloží a ve svém žánru rodinné komedie zůstane ještě dlouho a zřejmě navždy nepřekonaný. Po prvním, ještě poměrně vážném rozjezdovém dílu, přišlo na řadu volné pokračování, které s sebou přineslo pohodovou letní atmosféru sálající přímo z televizní obrazovky. Preissová, Němec, Holý se svým perfektním autentickým herectvím a k nim ještě přibude milý děda Karlík. Všichni čtyři vytvářejí film, na který by se měli podívat dnešní "režiséři", aby věděli, jak se dělá kvalitní televizní film přežívající dlouhé roky bez náznaku újmy. Hudba Václava Zahradníka, kamera Petra Poláka a režie Marie Poledňákové. A ptám se, kdo se jim dneska přiblíží. Nikdo. A to tenhle film byl dělaný jako televizní. Jenže dnešní filmy s otřesnou kamerou, bych ani do televize nedal, natož do kina, jak se jich tam vehementně většina cpe. A přitom příběh Vaška a jeho rodičů je v podstatě jednoduchý, s nijak extrovní zápletkou a přesto vybalancovaný a dokonale přesný ve svých požadavcích na diváka. Nové televizní filmy můžete se jít zahrabat. 100% (26.12.2011)

Od útlého dětství je mi záhadou, proč jsou rodinné komedie Marie Poledňákové (z jejíž fotky mám dojem, že svačí duše) tak populární, když se v nich humot vyrábí zásadně uřvaností a nesnesitelností naprosto všech postav. Matka je typická ustaraná trpitelka, zralá na ránu kladivem, otec infantilní kkt a ten malý smrad mě vyloženě děsí - typický zmrdeček, který bral ostatním dětem svačiny a porůznu je šikanoval a když se na to přišlo, všechno se zametlo pod koberec, neb je to přece ták roztomilý hoch. Btw. její filmy mne jako úplně malé Sadako dovedly k přesvědčení, že dospělost znamená de facto lobotomii. (16.08.2013)

Tohle byl největší gól Poledňákové, jaký mohla dát. Nejen, že nám přesně ukázala, jak vypadá správná rodinka, jaké kejkle se v ní dělají, jak ovládají děti rodiče a rodiče děti, ale ještě ke všemu to má takový humorný potenciál jako žádný jiný film s dětskými hrdiny. Od začátku dokonce se totiž budete smát, řvát smíchy či jen poťouchle usmívat, protože vám ty scény připomenou nejen váš život. Já vím, chudinka, šimpanze by chtěl, aby se nám mohl v pokoji houpat na lustru! (23.11.2010)

Nejsem zrovna fanouškem české filmografie a přesto, že uznávám, že čeští filmaři odvádí skvělou práci, tak i ty nejlepší počiny shlédnu jednou a víckrát je vidět nepotřebuji. Existují však tři vyjímky. Jsou to Pelíšky, S čerty nejsou žerty a Jak dostat tatínka do polepšovny. Poslední zmiňovaný jsem viděl asi tisíckrát a vždy se u něho skvěle pobavím. Jestli bude na CSFD vytvořen žebříček nejlepších českých filmů, tento tam u mě určitě bude. (16.04.2017)