Reklama

Reklama

Žut

  • Západní Německo Der Schut (více)

Obsahy(1)

Jméno Žut vnáší do srdcí obyčejných lidí děs a hrůzu. Bandita, který se takto nazývá, za pomoci svých pohůnků ovládá širokou oblast Balkánu a nezalekne se před žádnou odporností, která by mu upevnila jeho moc a bohatství. Jednou z jeho nejnovějších obětí je i francouzský obchodník Galingré. Zprávu o jeho únosu donese k lordovi Davidovi Lindsayovi obchodník s drahými koberci Nirwan. Lord vyhledá proslulého hrdinu zvaného Kara ben Nemsí, jenž si již získal slávu na Divokém západě pod jménem Old Shatterhand, aby ho požádal o pomoc. Kara v doprovodu věrného pomocníka hadžiho Halefa Omara okamžitě vyráží na cestu po stopách banditových pohůnků. Zanedlouho přijíždějí k usedlosti rolníka Oska, kterou napadli a vypálili Žutovi muži jako trest za to, že jim odmítl vydat část úrody. Současně unesli Oskovu dceru Čitu. Ke Karovi se přidává její snoubenec Omar, jenž přísahá pomstu za životy svých blízkých. Čitě se mezitím podaří utéct a zachrání ji Nirwan, jenž ji odveze do svého sídla. Uhlazený obchodník ale není tím, kým se zdá být.
Po ohromném diváckém úspěchu Pokladu na Stříbrném jezeře v produkci Horsta Wendlandta se začal po zlaté žíle v podobě adaptací románů Karla Maye poohlížet také konkurenční producent Artur Brauner. Po právně problematickém snímku Old Shatterhand, který mohl natočit jen díky tomu, že Wendlandtovo výsadní právo na Mayovy indiánky obešel faktem, že film vznikl podle původního scénáře a nevycházel z žádné předlohy, se Braunerova pozornost obrátila k Mayovým románům zasazeným do jiných prostředí než Divokého západu. Na základě odborného posudku, jenž si nechal vypracovat již v roce 1963, pouze několik měsíců po premiéře Pokladu na Stříbrném jezeře, se jako první rozhodl do filmové podoby převést dobrodružstvím a dramatickými zvraty nabitou knihu "Žut", závěrečnou část cyklu "Ve stínu padišáha", zasazenou do balkánské oblasti Osmanské říše. Role Kary ben Nemsího, tedy postavy totožné s Old Shatterhandem, logicky připadla Lexu Barkerovi. Také do dalších partů byli obsazeni populární představitelé a známé tváře z dříve natočených mayovek. Halefa hraje Ralf Wolter, jenž se v roli komické figurky osvědčil již coby Sam Hawkens, a podobně part za všech okolností korektního anglického sluhy připadl Chrisu Howlandovi, představiteli roztržitého Brita Tuff-Tuffa z Vinnetoua. Hlavního záporáka opět ztvárnil italský herec Rik Battaglia a part dívky v nesnázích připadl Marii Versiniové, kterou k velké popularitě katapultovala role Nšo-či. Režie byla svěřena Robertu Siodmakovi, zkušenému řemeslníkovi, který v předchozích desetiletích působil v Evropě i USA a proslul jako autor výtečných noirových snímků Zabijáci a Pláč města, ale i populární dobrodružnou komedií Pirát Vallo či působivým detektivním dramatem z války Noc, ve které přišel ďábel. Finální scénář napsal Georg Marischka, jenž v padesátých letech režíroval tehdejší adaptaci mayovky Karavana otroků. Natáčení opět probíhalo v osvědčené Jugoslávii, tentokrát především v oblasti kosovského města Peć. (Česká televize)

(více)

Recenze (92)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Lex Barker na chvíli nechal Old Shatterhanda Old Shatterhandem a pustil se do mayovek pro změnu orientálních. To u indiánek nezůstalo bez následků, ale to je již jiná kapitola. A kdo že je ten odvážný a čestný hrdina Kara ben Nemsi? Žádný strach, to nám hned na začátku prozradí Hadschi Halef Omar v podání Ralfa Woltera. Producent Arthur Brauner nechal vypracovat scénář ještě před natáčením své vlastní mayovky ´Old Shatterhand´, aby se přeci jen od té Ameriky krapet odlišil. Rodinný příběh má přes své dobrodružství i unylou pohádkovost, což kouzlo mayovek přeci jen krapet sráží na kolena. Humorný charakter Sira Davida Lindsaye a jeho sluhy je v rámci odlehčení vážnosti hlavní dějové linky přirozeným přínosem, ale v tomto případě čeho je moc, toho je příliš. Děj se zabývá posledním dobrodružstvím Kara ben Nemsiho v tomto kraji, jak prozradí konec, což svým způsobem vyznívá podivně. Je záhadou, proč se tak Brauner rozhodl. Nevěřil v přijetí diváků? Těžko říct. Každopádně se jednalo o příjemnou změnu. Mayovky z Orientu do dnes nejsou tak známé jako indiánky z Ameriky, a i když je děj očekávaně své knižní předloze na hony vzdálený, film jako takový potěší, i když na tom má největší zásluhu právě přítomnost Lexe Barkera. Přiznejme si, že bez něj by to prostě nebylo ono. ()

Radiq 

všechny recenze uživatele

No tak je to taková stejně dobrodružná nota, jak příběhy z divokyho západu, akorát že tady to má být orient (což mi k Jugošce zase moc nesedí, stejně jako postavy, hadry, příroda atd.). Co jsem nevěděl, tak nejenom že Karu ben Nemsího hraje zase Lex Barker, ale že je to i stejná literární postava, jak Old Shatterhand. Samozřejmě je to dokonalej gentleman, hrdina a dobrodruh, kterej přežije všechno, všechno mu vyjde a dycky vyhraje, ale to se není čemu divit. A tak to odskáče chudák záporák Nirwan (copak asi poslouchá za muziku?) neboli Žut, kterej teda ale taky nebyl nic moc. Docela trapně vyznívají rádoby komediální postavy Hadžim, lord a sluha, kteři ale jsou spíš na ranu, než aby skutečně pobavili. ()

Reklama

Maynard. 

všechny recenze uživatele

Kara ben Nemsi, olé :o). No vidíš to, jde to i bez Vinetůa. Tohle už sem samozřejmě viděl už před léty, kdy sem to fakt žral. TAkže když sem si to včera po těch létech pustil, dokonce sem si vzpomněl na poměrně dost scén. Sam Hókinsoj stačí nacpat turban, Káslpůloj přidat Anglickýho lorda a můžeme to rozjet na vostrým východě. Dějově je to rozhodně kvalitnější než Old Shurhand a Firehand a podobný béčka. Na klasickýho Vinetůa to nemá, ale je to hodně příjemná podívaná, páč co si budem povídat, LEX je prostě legenda! ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Situácia je vážna. Zatiaľ však nie zúfalá.“ V r. 1964, kedy bol už Lex Barker brutálne zavedený ako kultový Old Shatterhand, sa produkcia rozhodla rozšíriť svoje portfólio o „falošné“ oldshattterhandovky. V nich majestátny Old Shatterhand odcestoval do exotického Orientu a prijal prezývku Kara Ben Nemsi. V praxi sa to prejavovalo tak, že k sebe pribral polovicu hercov z mayoviek, akurát v iných rolách. Pritom Old Shatterhand hrá "sám seba", akurát s iným menom. Proste wtf. A to, že nejde o Divoký Západ, ale o Orient, sa prejavuje v praxi tak, že to vyzerá skôr na Rumunsko, než Orient, ale s tým rozdielom, že občas sa produkcia zmohla na drahší, pikantnejší kostým. ()

Kakho-oto 

všechny recenze uživatele

Když jsem tento film viděl před 14 lety poprvé, byl jsem spíš zklamán. Očekával jsem více akce a méně humoru. Postupem času jsem si film oblíbil natolik, že mu dávám plných pět hvězdiček (čtyři by byly objektivnější). Film vsadil na přijatelný humor, napětí (byť pro čtenáře a pro diváka po prvním shlédnutí není překvapením, kdo je Žut) a na překvapivě dobré výkony skoro všech herců. Film je narozdíl od drtivé většiny ostatních filmů na motivy K. Maye alespoň z 50-60 procent natočen podle knižních předloh (knihy V roklinách balkánských, Zemí Škipetarů, Žut - tj. poslední tři díly cyklu "Ve stínu padišáha"). Naprosto výborná hudba, krásné a téměř autentické prostředí (bývalá Jugoslávie představuje albánské prostředí), odpovídající stopáž (není dlouhá, kratší stopáž by filmu uškodila, poněvadž by z knih bylo vynecháno něco podstatného). Osobně mám z orientální trilogie přece jen radši následující snímek "Divokým Kurdistánem." Až na slavnou mayovskou čtyřku a film Old Shatterhand jsou podle mého názoru první dva filmy orientální série tím nejlepším, co bylo v 60. letech natočeno podle nebo spíše "podle" díla Karla Maye. 90 % Howgh! Zajímavé je, že knižní předlohy byly použity v 70. letech, kdy byl natočen seriál Kara ben Nemsi (celkem 26 dílů - stopáž á 25-30 minut). Tento seriál se ještě více drží románových předloh. V roce 2009 chtěli Němci natočit film "Ve stínu Žuta." Z tohoto projektu však nic nevzešlo, poněvadž je prý choulostivé točit dnes film, ve kterém se jakkoliv odráží střety či soužití muslimů s křesťany... (jak bylo uvedeno v německých článcích z internetu). ()

Galerie (14)

Zajímavosti (17)

  • Scéna, v níž lord Lindsay očekává na své jachtě návštěvu bohatého francouzského obchodníka Galingréa, se natáčela v městečku Petrovać. Původním majitelem této vypůjčené jachty nebyl nikdo jiný, než sám předseda vlády Josip Broz Tito. (hippyman)
  • Natáčení filmu začalo 31. března 1964 v Bělehradu, poslední klapka padla 22. června. (hippyman)
  • Premiéra filmu se konala dne 20. srpna 1964 v hamburském kině "Die Barke". (hippyman)

Reklama

Reklama