Kosti a skalp

O "Kostěném tomahawku" se hojně mluví a píše jako o hororu ve westernových kulisách, případně o westernu, který se ve finále zvrtne v horor. To je ovšem zplošťující vnímání, protože S. Craig Zahler ve svém nevídaně vytříbeném debutu vytvořil důmyslný revizionistický western. Nové pojetí v jeho podání neznamená špínu, nihilismus a zavržení hrdinství, k nimž se uchylují předchozí dekonstrukční snímky jako "Nesmiřitelní". Zahler přichází s mnohem důmyslnějším, propracovanějším a originálnějším uchopením ikonického žánru. Mistrovsky napsaný film znovu etabluje western pro dnešní cynickou a poučenou dobu tím, že jeho ikonické atributy pojímá se sofistikovaným nadhledem, ale současně aktualizuje jeho základní vyprávěcí vzorce a étos. Indiáni tedy nejsou divoši, ale v postavě profesora se stávají jízlivou personifikací křivdy bílých mužů, která zdejší kovboje přesahuje nejen co do obeznámení s přírodou a jejími podivnostmi, ale i rozhledu, důvtipu a inteligence. Podobně manželka hlavního hrdiny může být sarkastická, racionální i inteligentní, a při tom si zachovat roli objektu a trofeje. Hrdinskost se nevyhnutelně stává synonymem omezenosti, ignorance a paličatosti. Nejzásadnější roli zde hrají troglodyti coby anonymní a racionalitě se vzpírající monstra, která do života na hraně civilizace navracejí ohrožení, mystérium a především element cizího. Jsou ideálními nevyzpytatelnými, bestiálními divochy jako indiáni v báchorkách doby divokého západu, než jejich tradiční vyobrazení nasáklo pachutí genocidy. Ve výsledku pak může "Kostěný tomahawk" na jedné straně do úst hlavní ženské postavy vložit památnou a výmluvnou repliku, která jízlivě glosuje machismus zdejších mužů, a současně být heroickou oslavou jejich houževnatosti a odhodlání. (12.07.2016)

Horor proč? Aha, mají to na IMDb... Westerny (až na pár výjimek) nejsou moje káva a tenhle mě nebavil. Všichni se tak nějak snaží, ale je to klasická odyssea zaprášenou a vyprahlou krajinou bez větších zvratů a s minimálním napětím. Občasné průpovídky mají vtip (,,Jsem z vás nejchytřejší, protože jsem se nikdy neoženil!"), ale většina dialogů či monologů je o ničem a ještě zvyšuje ubíjející nudu. Ani můj oblíbený herec K.Russell mě nepřesvědčil k lepšímu hodnocení. Snímek, na který s klidem zapomenu. (08.03.2016)

Celou hodinu filmu se jede pouští a stále to stoprocentně funguje. Tak se pozná dobrá režie i scénář. Zcela staromilský tvrdý westernový masomlýnek, těžící s parádně napsaných dialogových výměn (někdy ovšem působí možná až trochu moc knižně, film potřebuje trochu víc života, + jedna scéna trpěla celkovou nedůvěryhodností provedení) a správně rozmanité partičky kovbojů, jedoucích pro princeznu v nesnázích (Lili Simmons budu ještě dlouho brát kdekoliv, v čemkoliv, Banshee mě ovšem nepoznamenalo jen ní) krutou, nemilosrdnou divočinou, ve které někde, skrytí v horských průsmycích číhají degenerovaní potomci jeskynních lidí. A když v tomto filmu dojde na akci, není zde ani trochu stylovosti, hrdinských průpovídek a over-the-top výkonů, jen nekompromisní, brutální řezničina. Pomáhá tomuto pocitu i celkové audiovizuální ztvárnění, zcela civilní, skoro dokumentární kamera, mírný husí kůži navozující ambient a do toho kanibalové s kamennými kyji, vybíhající s travin. Mrazivé. Pár scén v závěru ale přece jen možná bylo zbytečně přehnaných. Jinak ale komorní, herecky zdatná prérijní výheň. Kurt Russel je pán! A Matthewa Foxe jsem skoro nepoznal, ale jeho arogantní pistolník je po Kurtovi nejzajímavější postava. (24.11.2015)

Drsné, syrové, surové i nekompromisní a přesto stavící především na postavách. O to více pak zamrzí nestylový a uspěchaný konec, kterému chybí pořádná tečka a který se právě od těch postav odvrací. Na to jak si to v úvodních třech čtvrtinách dávalo se vším (a s každým) na čas, je ten závěr prostě příliš hrrr. (18.12.2015)

Na levnou budgetovku má Bone Tomahawk tedy vskutku skvostné obsazení. Navrátivší se Kurt Russell, můj oblíbený Patrick Wilson a po dlouhé době i Matthew Fox navíc ve velkých rolích! Stejně jsem ale žádnou střílečku nečekal. Prostřední akt mi vlastně nepřišel tolik záživný a je jasné, že procházka pustinou byla levná záležitost, ale možná bych tam přecijen trošku krátil. Ovšem závěrečný akt vše vynahrazuje a jasně symbolizuje jakýsi nepřiznaný prequel k Osmi hrozným, ovšem jaká jatka si dovolil pan Zahler si prosím nedovolil ani Tarantino. Opravdu si upřímně vůbec nepamatuji, kdy jsem tolik odvrátil zrak od naturalistické a zároveň nechutné scény v jeskyni. Možná to i režisér trošku přehnal, nicméně to nic nemění na tom, že posledních cca 20-25 minut jsem ani nedutal a vychutnával. Otázka jestli to ospravedlní minimálně 40 minut vaty, ale to nechám na vás...7/10 (26.01.2016)