Nebraska

Úprimne, veľmi sa mi do tohto filmu nechcelo. Na prvý pohľad sa mi javil ako vykalkulovaná snaha o „art“ (zámerne čiernobiely obraz), a to mám pritom staré čiernobiele snímky veľmi rád (Hitchcock a.i.) a americkú indie scénu taktiež (napr. Starlet, Short Term 12 a pod.). Viac som sa mýliť však nemohol, pretože ma čakala jedna z tých kultivovanejších drám za poslednú dobu, ktorá rozhodne nie je tak „čiernobiela“, ale pod ktorej povrchom sa skrýva niekoľko ďalších vrstiev. V podstate obyčajná road movie o starcovi, ktorému už neslúži pamäť a jeho synovi za vopred zrejmou podvodnou výhrou milióna dolárov, tak postupne zobrazuje reálny život na americký spôsob vo vnútrozemí, ktorý neprekypuje rozkvitajúcim priemyslom, ani obrovskými mestami; ťažký údel staroby a spolunažívania; pokrivené vzťahy medzi priateľmi; odcudzenie/upevnenie pút medzi najbližšou rodinou; ale aj hodnoty obyčajných ľudí. Všetko bez akýchkoľvek príkras alebo zaužívaných charakterových stereotypov. To všetko v až neuveriteľnej nostalgickej a zároveň príjemne sentimentálnej atmosfére, ktorá vo svojej podstate ukrýva smútok, ale bez toho aby akokoľvek účelovo tlačila na citovú stránku diváka, namiesto toho si trefne dopomáha decentným sarkastickým humorom, ktorého hlavnou devízou sú skvelo napísané hlášky a vypointované dialógy, ktorá sa prekvapivo vôbec neboja aj čosi explicitnejších výrazov, ale pritom stále ostávajú vo veľmi inteligentnej rovine. Absencia čoby len jednej slabej scény (za to tých zapamätanie hodných tam je požehnane: cintorín, bar, rodinná hádka) alebo akejkoľvek straty tempa počas celých 115 minút už len potvrdzuje výnimočnosť snímku, ktorý je navyše doprevádzaný zaujímavo zvolenou hudbou na pomedzí country (a to tento žáner veľmi nemusím). Vo výsledku tak neskutočne silná dráma o dôchodcoch, ale bez pochýb pre divákov všetkých vekových kategórii, ktorá dokáže rovnako úprimne dojať, ako aj pobaviť. Dokonca som zabudol, že sledujem film a priam dokonale sa vžil do diania a mal pocit, že prežívam skutočnú udalosť v reálnom prenose, ktorej som sám účastníkom, čomu rozhodne dopomohli aj utlmené, zbytočne nepreafektované (do čoho mohla úloha starca ľahko skĺznuť), ale precízne herecké výkony všetkých zúčastnených. A ten čiernobiely, zámerne volený vizuál, tak nakoniec skvelo podčiarkuje melancholické vyznenie celého snímku. Až nakoniec ani nemám čo kritizovať. Tie nominácie na Oscara sú v tomto prípade zaslúžené! CELKOVO: 4,5* (pôvodne som chcel „čisté štyri“, ale nakoľko to vo mne rezonuje ešte aj pár dní po zhliadnutí, tak sa možno časom na CSFD prikloním aj plnej paľbe) ...and "You can all just go fuck yourselves!" / 01:12:01,984 --> 01:12:03,759 Kate Grant played by June Squibb. Môj preklad anglických titulkov tu = > http://www.titulky.com/Nebraska-232224.htm (21.02.2014)

,,MAMI. OBA DOBŘE VÍME, ŽE TADY NEJDE O ŽÁDNÝ PENÍZE. JE TO O TOM… KDO VÍ, JAK DLOUHO TADY JEŠTĚ BUDE? NIC TI NEUDĚLÁ, KDYŽ HO PÁR DNÍ NECHÁŠ ŽÍT V TÉ ILUZI…“ /// Woody má místo mozku z piva kostku. A svoje taky hrajou ty roky… naštěstí má milující rodinu (hlavně syna), a tak cestujou do Nebrasky, stavěj se u příbuznejch, tu poseděj čtvrt hoďky v putyce – daj pivko, pokecaj, řešej starý rány… a já nechápu, proč to mám černobílý. Divnejch postav přibejvá, věkově převyšujou i naše hokejisty v Soči a nutěj mě se zamyslet, jestli mi tenkrát ten Alvin, tak nějak žánrově nenaznačil, že mám nechat starý lidi na pokoji (jako bejt…). Matka vypráví, jak ji chtělo vošukat celý město, který teď řeší ty prachy – snad jsem to moc nezaspoileroval, ale díky tomu je to aspoň na tý rozumný hranici sledovanosti. Návrat na místa mládí… ,,STODOLA JEŠTĚ STOJÍ…“. Sláva. Road movie postavená na senilnosti a nevýherním výherním lístku. Taky na potřebě bejt tak nějak blíž svýmu tátovi (než to nadobro zabalí) a třeba mu udělat i radost. Lidskej příběh, pro ty, kteří to vocení. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dědek to má ,,za pár“. 2.) Thx za titule ,,maddy1111“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.02.2014)

Neexistuje nic běžnějšího, než když si muž na stará kolena uvědomí, že celý život promrhal uvězněný pod pantoflem a že každý den lituje momentu, kdy své protivné a vrásčité manželce řekl ano. Ale to je jen první z mnoha přirozených životních motivů, které Nebraska tak krásně, vtipně a dojemně líčí. Snad poprvé se stalo, že Američané zvládli naprosto bezchybně zpracovat příběh, který je svými myšlenkami typický spíše pro klasickou českou tvorbu - svérázná rodinka plná charakterových kontrastů, malicherných sporů a majetkové závisti je však zásluhou skvělých civilních herců (mrzí mě, že Dern na toho Oscara asi nebude mít šanci), skvostných dialogů a účinně znázorněných emocí mnohem více sympatická a zábavná než všechny Homolkové a Škopkové dohromady. Černobílá výprava je sice jen trochu nadbytečná artová vložka, ale jinak jsou oscarové nominace absolutně na místě. 90% (23.02.2014)

(1001) Ach, kdyby jen prakticky celou rodinu nehráli herci ze sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, hned bych si k nim lépe hledala vztah. I něco v provedení mi brání se napojit. Možná jakási úporná snaha o hyperrealismus, ačkoliv jako divák vím, že se jedná „pouze“ o drama ve světě reflektorů. Taky mi celkem vadila kamera, hlavně v první polovině filmu, jako by snímala úplně všechno, ale nic z toho doopravdy nestálo za vidění: skáče z jednoho mluvícího obličeje na druhý nebo ukazuje, kde zrovna všichni sedí nebo chodí. Žádné informace mezi řádky. Ale jako úplně největší zlo (a to se netýká jen tohoto filmu, ale hodlám se pustit do obecnější kontemplace nad stavem současné kinematografie) bych viděla to, že si filmaři neumí říct méně je více. Dvě hodiny stopáže na takovýhle film je prostě moc. Bylo pro mě vcelku utrpením sledovat první hodinu, rozhodovat se, kterou postavu nesnáším nejvíc a kterým žánrovým směrem se to mělo vydat, abych byla milosrdnější. A potom haleluja, zázrak, jen co jsou matka s otcem a oběma syny pohromadě se najednou bavím a směju některým situacím nahlas. Pořád si myslím, že k tomuto stavu to mohlo dojít mnohem dřív a všichni by byli spokojenější. A taky je klíčové slovo „situacím“, protože jakmile se scénář přestane soustředit na pouhé sdělování informací dialogem a dostane se například k rozdílu mezi tím, jak se postavy chovají a co říkají, nebo nabídne hlubší způsob intimity a reflexe mezi otcem a synem skrz kontext v podobě vybydleného rodného domu, hned film získá úplně jiné grády. Jenže potom se vrátí do městečka a zase kecají nad lahvemi piva a to je tak ubíjející z hlediska obsahu i formy, až mě to skoro doopravdy bolí. Ale nakonec se ukáže, že to je o dobrém srdci, takže všechno moje reptání budiž odpuštěno. –„I just want to leave you something.“ (16.06.2015)

"Nepotřebuje pečovatelskou službu. Musí mít pro co žít." Černobílá cesta nevrlého Woodyho za "vyhraným" miliónem a odcizeným kompresorem měla něco do sebe. Pro mě však byla příliš dlouhá, obsahovala příliš "nezávislých" pohledů do prázdna, tupých bratranců a velmi nepříjemnou manželku Kate. Při poslechu jejích mouder jsem se hned chtěl opít. Jako Woody. Najednou jsem mu rozuměl a jeho triumfální jízdu městem jsem si nakonec užil, ale až budu v důchodu, tak mi mou výhru musí přinést až do postele. Sorry Woody, já nikam nejdu. (14.08.2018)