Něžné vlny

Začíná to zajímavě, nenudí to a Jiří Vejdělek dokazuje, že když se čerpá z vlastních zkušeností, námět za to obvykle stojí. Něžné vlny se odehrávají v několika časových rovinách, přičemž ta první je kratší a vtipnější. Jakmile na scénu přijde 18letý Vojta, film ztrácí tempo a závěr už spíše působí trapně než, že by nějak smysluplně měnil historii (scéna na náměstí 89´). Obsazení je sympatické (pokud se povznesete nad tím, že se mezi seriály a filmy mění stále ti samí herci) a největší plus druhé části je jednoznačně Vojta Dick (ačkoli nemusim zpěváky, co se míchaj do herectví) a sexy Lucie Šteflová, která ještě má co předvést do budoucna. PS : Rrrrr...60% (19.08.2014)

Tak jako za pád socialismu nemohou studenti, tak ani ztráta panictví Vojty Hrdličky režim nepoložila. Tím jsem si naprosto jist. Tato vykonstruovaná historka nicméně disponovala zábavnými momenty a to zejména ve chvílích, kdy na obrazovce řádil lesní dělník Jan Hrdlička, namachrovaný pošťák Eman či svérázný doktor Lipský. S těmi jsem zažil slušnou zábavu a to je o ránu pendrekem víc, než jsem od toho čekal. (26.01.2016)

Tohle asi opravdu není film pro mě. Romantická "komedie" o mladé dvojici, která si chce vrznout, zatímco se v pozadí odehrává jakýsi slavný moment našich československých dějin, mi nepřijde zrovna 2x šťastná, stejně tak svérázné vysvětlení toho, proč svíčky, proč karafiáty a proč "máme holé ruce". Nevtipné, spíš ostudné. (13.12.2018)

Milý, skoro až poetický film, který působí opravdu něžně. Vejdělkovy filmy vyhledávám ráda, i když mi v nich vadí twisty ve stylu smrti jedné z hlavních postav. Zde se tohoto "neduhu" Vejdělek konečně vyvaroval a věřím, že se opět dočká vysoké návštěvnosti v kinech. Cejnar sice příliš sympatický nebyl, ale jeho nedostatky se ztrácí díky skvělému Čermákovi, Hartlovi a samozřejmě Dykovi, který pro film také nazpíval nádhernou úvodní píseň. Některé české komedie ještě naštěstí úroveň neztratily. (09.01.2014)

,,NEPODLÉHEJ PANICKÝMU STRACHU, ONA TI POMŮŽE...“ /// Něžný vlny chcou bejt něžný. Už jen ta hudba… Normalizační časy - Občanskej průkaz nečekejte. Jen takový vyprávění o mladým Hrdličkovi, jeho mámě, tátovi, první lásce, francouzáku vod učitele tělocviku (ty vole, žádná pedofilie furt…), pošťákovi, taky Dyk je tady (v češtině vole, jméno!...), neprudí, ale bohužel nic (nebo mnoho) neřeší. Ani to, kolik rámusu nadělá puberta. Humor sází na pubertální erotiku, ale jinak to má naštěstí blíž k rodince Součkových, než k obyvatelům Babovřesk. Ten film je určitě milej, ale pro mě naprosto zbytečnej. Prázdnej… (už mi lásko není 20 let…). Asi proto. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak zbavit manžela apatie. 2.) Chci se konečně dozvědět pravdu o 17. listopadu. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.06.2014)