Chraň nás od zlého

Skotovy filmy jsou jedny z mála, co dnes skýtají aspoň jakous takous zárukou, že když chce člověk zažít pořádný horor, nemusí si už jako obvykle projít například peklem řadového spoje Českých drah do Prahy. Jmenuje se to EC, opravdu hrůzné místo, kde kultura cestování už dávno bolestivě vykrvácela. Tří a půl hodinové martýrium ve smradlavém, špinavém a přeplněném kupé, jehož sedačku, posetou nekompromisně prosezenými pružinami, by i závodní fakír označil za extrémně nepohodlnou, to jednoho navždy poznamená tak, že si příště raději ukouše nohu, než aby si ten Regyjodžet nechal znovu ujet. K tomu samozřejmě celou cestu těsně po pravici několik let poctivě zrající bezdomovec a na všech ostatních místech, včetně chodbiček, bodrá, tmavohnědá východoslovenská rodina, co se se všemi deseti hyperaktivními důkazy své nezdolné fertility, drůbeží, psy a snadno rozebíratelným mobilním obydlím vydala na západ za lepšími zítřky. Ano, takto děsivou atmosféru dokáže nasimulovat málokdo! Proto velmi vítám, pokud se to někomu podaří, a dokonce to vměstná do pouhých dvou hodin. Skot, jakož už u Synystru, pokračuje v audioexperimentech a jeho podkres, kdy tři čtvrtiny filmu slyšíme v levé bedně démonický tinitus, jak hlavnímu hrdinovi kape na karbit, to je rozhodně něco, co samovolně zbaví lůžka přebytečných nehtů a nerozhodné sebevrahy konečně přinutí odrazit se od okenní římsy. Vytváření hrůzných obrazů mu jde natolik přirozeně a s grácií, že prostě není pochyb, aby tím Košičanem už někdy nejel. Přešťastný divák je pak připosraně schopen přimhouřit žlutě svítící oči a bez problému mu odpustit těch pár momentů, kdy se ti démoni chovají tak, že by je i samotný Lucifer nakopal kopytem do prdele za alogičnost posedávání. (12.10.2014)

Eric Bana vs. Démoni vs. The Doors:) Scotta Derricksona považuju za výborného hororového režiséra a až na uklouznutí v podobě Hellraiser: Inferno, na mě všechny filmy, které jsem od něj zatím zhlédla, silně zapůsobily. Od démonického V moci ďábla, po němž se mi opravdu lehce neusínalo, přes kritiky i diváky strhaný remake Den, kdy se zastavila Země, který mi nepřišel tak špatný, až právě po Deliver Us From Evil. "Exorcist, Possession Movies" miluju a tento snímek svému žánru ostudu rozhodně nedělá. Výborně budovaná hustá atmosféra, děsivé výjevy, nějaké ty tradiční lekačky (ze kterých jsem já vždycky po*raná:), úžasná hudba, Erica Banu skvěle doplňující Joel McHale a naprosto dokonalá, mrazivá scéna vymítání, která nemá ve filmovém světě konkurenci. Vymítání nebohého člověka za doprovodu kultovního songu Break On Through (To the Other Side) nemá chybu a povznáší už tak strhující scénu na novou úroveň. Vůbec by mi nevadilo, kdyby písničku nechali dohrát až do konce. Chraň nás od zlého je poctivá žánrovka, která sice pracuje s osvědčenými postupy i schématy, ale snímku to na kvalitě a děsivosti nic neubírá. (06.04.2015)

Účinný, zlý a intenzivní thriller, který na první zhlédnutí diváka prohlubuje do temného světa. Atmosféra, extrém vymítání se tu podávají s krásně silným odstupem, divák je sice připravený, ale těžko bude dýchat. Derrickson svůj vrchol ve své kariéře (Exorcism of Emily Rose) sice nepřekonal, ale pořád je ve svém oboru výjimečný. (11.08.2015)

W lcome to the Bronx aneb démon Jungler se skrz natěrače snaží probít na druhou stranu a v těchto divných dnech se musí divoké dítě detektiv Sarchie postarat o to, aby nenastal konec.. Koukám na komentáře a musím říct, že lidé jsou divní. Sice lze vytknout zkratkovitost děje či zbytečnou doslovnost a Derrickson už není neznámý voják, na jehož díla by se mělo pohlížet s rezervou, nicméně opět prokázal, že budování atmosféry (zvuk!) má v druhém prstu napravo od prostředníčku a vcelku lehce zapálil můj oheň hororové potěchy. Asi jste z komentáře poznali, že tolik kritizované propojení s The Doors mi vůbec nevadilo.. (16.07.2014)

Jediným problémem Derricksonova filmu je, že prezentuje přesně ten typ hororové podívané, kterou je každý všímavý divák v současné době přesycen. Duchové, divné zvuky pod postelí, osobitý kněz, vymítání - schéma tak ohrané, že navzdory enormní režisérově šikovnosti, která udržuje diváka celou dobu v bedlivé pozornosti a snaživě hledá motivy za hranicemi všech duchařin od Jamese Wana, nemá snímek moc šancí mezi ostatními výrazněji prorazit. Velké plusové body pouze za prosazování zajímavé detektivní linie, za hudbu od The Doors a také za Erica Banu, který na to pořád ještě má. Ani to mi ale tentokrát k výrazné spokojenosti nestačí.. 70% (24.10.2014)