Kašlu na lásku

Chutná "rúžovkastá" jednohubka miestami v príjemnom swingovom rytme. Ale 3,5 minútový monológ Renée Zellweger alias Barbry Novak (či Nancy neviemjak) v 72 min prehrávacieho času bol vtipnou až skoro rapersky dobre predvedenou namotávkou...a tesne predtým hudobný vrchol filmu: skladba "Fly Me To The Moon" Barta Howarda v zaujímavo prepojenom mixe dvoch jej najväčších interprétov. ;) (01.02.2009)

Vyborna "anti" retro romanca s neuveritelnym Ewanom McGregorrom. Obrovska skoda vsak je, ze z tohto napadu nevznikol muzikal. Cely film je preplneny hudbou a uplne sa mi ziadalo, aby namiesto hovorenia herci spievali. A to ani nehovorim o obrovskom hlasovom potenciale McGregora a Renee Z. Titulkova scenka po filme to vsetko len potvrdzuje. Prevelka skoda, ze z toho nebolo viac...potencial tu bol!!!!Skoda, ale aj tak velmi prijemne retro osviezenie...:) 3,5/5* (24.07.2004)

Opravdu vydařené a hlavně zábavné. Vřele doporučuji pustit si film v originálním znění, protože řada slovních přestřelek v češtině vyzní až moc česky. No a pokud nemáte rádi (nebo pokd se nedokážete oprosti od averze) velké černé pruhy nad a pod filmem, růžovou barvu, rádoby připitomnělé blondýnky, podvazky na ponožky, beatniky, a dlouhá překombinovaná vysvětlování... tak to není rozhodně film pro vás. (28.08.2004)

Dokonalou iluzi lesku a slávy šedesátých let vytvářející umělá retrokomedie o souboji pohlaví...ehm, genderů jsem samozřejmě myslel, vy rozkošná feministická drůbotino;) Vyvedená pěvecká čísla ve spojení s poněkud lacinými lechtivými narážkami a dvojsmysly, které v preciznosti svého dobového zasazení působí jako z jiného (dávno minulého a pěkně podivného) světa a momenty, v nichž si film líbezným způsobem tropí řiť ze svých inspiračních zdrojů (a ze sebe samého) nicméně působí trochu zvláštně a... nesprávně, to je asi to slovo. Ano, efektní nástup Ewana McGregora na scénu a zrzavá Renée jsou rozbuškami pro exploze diváckého nadšení, ale celkové vyznění je tak nějak neuspořádané a rozpačité. Ani nevím, jestli bych se chtěl podívat znova a přitom se mi to líbilo...co s tím? Asi 70%. (05.01.2008)

S retrofilmy, odehrávajícími se v 60. letech, mám trochu problém. Protože (bohužel) patřím k těm, kteří měli možnost (i když jako děti) báječná 60. léta zažít, myslím si, že vím něco o tom, čím lidé v té době žili, jak se oblékali, česali, upravovali, chovali, tancovali atd. Jsem tedy extrémně choulostivá na chyby, které se v těchto filmech obvykle v hojné míře vyskytují. Vždyť přece dnes není problém vyhledat si kvantum dobových materiálů a atmosféru 60. let nasát! V tomto ohledu mě velmi mile překvapil právě film Kašlu na lásku, od kterého jsem původně nečekala víc než prvoplánovou romantickou zábavu. Tady není co vytknout. Za modely Rennée Zellweger by se nemusela stydět ani Jacqueline Kennedyová, brýle Ewana McGregora by si klidně mohl nasadit Roy Orbison a to je jen to, co nejvíc bije do očí. I ve všech ostatních aspektech byl duch doby věrně zobrazen. Prostě nebýt těch provařených tváří hlavních představitelů, věřila bych, že se dívám na originál z poloviny šedesátých let. (09.01.2008)