Postel

Vizuální hostina s polopatickým scénářem oslabujícím černý humor celého dílka. Originalitu kazí to, že film vězí pořád někde v 60. letech, což je mor mnoha českých filmů s uměleckou ambicí. Výběr Przebindy pro titulní roli byl nešťastný, on hraje všechno jako na divadle, navíc špatně. Celý ten počin je ohromujícím nepodarkem, ale díky za něj. V polistopadové kinematografii stojí opravdu vysoko. (09.07.2010)

Zdá se mi to, nebo je autor opravdu ctitelem Juráčkových filmů? Odpověď není důležitá. Důležité je, že mezi českými filmy posledních dvaceti let (posledních čtyřiceti let!) mě tak dokonale pobavil a dostal málokterý. Prvou půlhodinu ve mně vzbuzoval dojem velmi bláznivé kubistické retro-futuro skládačky, v níž je každý nový dílek tak nečekaný a přece vždy dokonale pasující. Co jsem slyšel (a jak jsem to slyšel) poněkud kulhalo za tím, co jsem viděl (viděné vynikající, slyšené jen dobré). Tyto dojmy ustoupily do pozadí (aby opět vyvstaly v samotném závěru), jak s náhlou razancí vykrystalizovalo ústřední (vlastně jediné) téma. Dokonalost opracování kamínků mozaiky ovšem zůstala (zároveň vrostlo slyšené do viděného). Nutno říci, že své téma (zdánlivě lacině současné) pojednal film sice bláznivě a zaujatě, avšak co do obsahu poctivě, originálně a vytříbeně co do formy. Film, který musí být na indexu v každém feministickém i v každém mačovském státě. Film - odpověď na Chytilové (stejně výtečný, ale ne tak zábavný) Ovoce stromů rajských jíme. Zhmotnění hrdiny z Chile Andreje Kvašňáka je podobně úctyhodný (a uctivý) kousek jako angažování Oldřicha Nového ve Světácích. (Angažování skvělé Mrs. Langové-Williams, jakož i způsob Urnovy smrti, domovnčino "Není to od vás?", ale i postava mača z fotbalu a jeho sedmnáctileté bohyně už vůbec vypadají na záměrné příležitostné odkazy k dějinám české komedie.) Na to, abych se zabýval titulním motivem (postel), mám příliš líný mozek. Více by mě zajímalo, co se vlastně stalo s "plivátkem". (19.05.2011)

Hodně divný film, s kterým jsem se téměř dokonale minul. Dostal jsem na něj tip, že je to v jistých kruzích velmi známý film z devadesátek, což mě překvapilo, protože jsem o něm nikdy neslyšel, stejně tak o režisérovi (u kterého mě poněkud zaráží, že už nikdy žádný další film nenatočil). Dokonce i obsazení mi bylo zcela neznámé, neznal jsem jediného herce. Tento údiv je ale asi jediná emoce, kterou to ze mě dostalo - strašně mě nebavilo na to koukat, hlavní postava mi byla velmi nesympatická, a celkově mi to prostě přišlo jako šílený bizar, který kdybych nikdy neviděl, o nic bych nepřišel. A už druhý den poté si v podstatě nepamatuji, o co v té kravině šlo. Kamera je ovšem velmi dobrá a za zmínku stojí též zajímavý font (evokující postel), jímž je vyveden titul filmu v 6. minutě (lze vidět i zde na plakátě). (02.10.2019)

Zvláštní… je kromě tohoto filmu taky fakt, že se mi už hodně dlouho nestalo, abych se v jednom dni musel dvakrát dlouze rozhodovat, co vlastně filmu dám. Protože tohle byl hodně zajímavý film. První půlka byla bez nadsázky geniální - klučičí dospívání, poznávání žen (a jejich myšlení), které se pak stanou důležitou součástí jeho života, proslov ve sborovně (který by se měl tesat do kamene!) - to vše se mi strašně líbilo a já jen zíral, jak je ten film skvělý. Druhá půlka už trochu polevila, a i když jsem chápal, co film chce říct, stejně jsem se přistihl, jak už nenápadně pokukuju po hodinkách. Ale i přesto tenhle film jednoznačně můžu doporučit někomu, kdo nemá rád všední věci a chce něco originálního. Dnes za 80 %, druhá projekce rozhodně napoví více. (03.06.2011)

Autorský film Oskara Reifa. Holčička na začátku: „ Tu televizi sem vypla. Ale tatínek asi nespinká, protože má otevřený očíčka. On bude asi mrtvej ... Ale hodinky mu tikaj.“ A pak je to černobíle-umělecké vcelku nudné vzpomínání nebožtíka na jeho život a vztah k ženám a třem chloupkům z klína paní Těreškovové. (04.12.2008)