Popelka

Soundtrack: 1. Main Title/Cinderella [2:51] ,2. Dream Is a Wish Your Heart Makes [4:34] ,3. Visitor/Caught in a Trap/Lucifer/Feed [2:10] ,4. King's Plan [1:22] ,5. Music Lesson/Oh, Sing Sweet... [2:06] ,6. Little Dressmakers/The Work... [9:24] ,7. Where Did I Put That... [4:47] ,8. Reception at the Palace/So This Is... [5:44] ,9. The Stroke of Midnight/Thank You... [2:05] ,10. Locked in the Tower [7:42] ,11. I'm in the Middle of a Muddle [1:55], (15.05.2011)

V mnoha ohledech je to velice příjemná a milá pohádka, ještě z dob, kdy Disney dělalo pohádky co byly opravdu pohádky a rozhodně jsem u ní rád strávil čas, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě to spíš nudilo. A to i vzhledem k té velmi příjemné stopáži. On je hlavně problém v tom, že je tu vše strašně roztahané a než to začne o něčem být, je už půlka filmu pomalu v háji. Chybí tomu něco pořádného, tohle je místy takové dost unylé a z toho důvodu nemůžu dát víc, jak průměrné hodnocení. I když mi to asi i sedlo víc jak prapůvodní Pinocchio... 3* (19.01.2023)

Spolu s Knihou džunglí zřejmě nejhezčí film ze studia Walta Disneye. Kouzelné kulisy, roztomilé myšky, milá Popelka a klasický pohádkový příběh se šťastným koncem. Co více si přát ?! Zajímavost - snad jediný film, na který jsem za "totáče" nesehnal lístky z důvodu úplného vyprodání všech představení. I po více než 60 letech má tento film nejmenším divákům co nabídnout, a to určitě stojí za plné hodnocení. (08.12.2011)

Popelka po americku. Bez oříšků, zato s dýní. Opět klasika z nejklasičtějších. Upřímně, příběh popelky mě vždycky trošku nudil, ať už ve kterékoliv adaptaci. Ale u této pohádky jsem se nudit nestačila - nedovolila mi to výborná animace a nepřekonatelné "záběry", jako je třeba vstup do zámku... A dýně nejím! Co kdybych si nechtěně slupla svoje případné auto??? (04.01.2011)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)