Popelka

Popelka. To je Julia Roberts v Pretty Women, Audrey Hepburn v My Fair Lady, Drew Barrymore ve Věčném příběhu. Popelka. To je tajný sen mnoha dívek zkoušených osudem, které čekají na svého prince. Popelka je příběh starý jako lidstvo samo. Kdo jiný než Disney se mohl koncem 40. let chopit prastarého námětu a natočit animovaný film pro děti? Odpovím si sám. Nikdo jiný by to tenkrát nesvedl. Disney se zhostil díla s důkladnou pečlivostí sobě vlastní. Z různých literárních předloh si vybral francouzskou verzi Charlese Perraulta z roku 1697. Je to ta varianta se skleněným střevíčkem a kouzelné víle, co promění dýni v kočár a myši v koně. (Pozdější adaptace bratří Grimmů je o dost jiná a drsnější.) Zápletka se zlým kocourem Luciferem je nejspíš hozená rukavice populárnímu Tomu a Jerrymu. Na filmu mě mrzí, že v konci hledá Popelku místo prince pouze pomatený sluha. Sice se tím posiluje vedlejší zápletka o despotickém panu králi, co by si přál vnoučátka, ale postava prince je tím pak o ničem. I přes tuto výhradu hodnotím film opravdu vysoko. I díky tomu, že už v dětství byl mým oblíbeným. (03.10.2016)

Animovaná Popelka z roku 1950 od Disneyho nikdy nebyla můj oblíbený film. Jako klukovi v dětských letech mě byly nějaké princezny ukradené a to, že fakticky Popelka není princezna, mi bylo šumák. Stále řešila jen šaty, ples a pořád se tam zpívalo. :-) Jako odrostlejšímu divákovi se mi pak daleko lépe trefil do vkusu náš film Tři oříšky pro Popelku a to z mnoha důvodů, které sem není potřeba vypisovat. Nedávnou jsem se na animovanou Popelku z roku 1950 podíval znovu… s dcerkou. Jí se to samo líbilo a já se opět utvrdil, že to není nic pro mě. Nezachránily to ani vedlejší postavy a zvířata. Ukřičené myši mi k srdci nepřirostly a všemožná poletující ptáčci (v botech?) mě taky neobměkčili. Z mého dříve klučičího, teď dospělého a lehce cynického pohledu, by to bylo tak na dvě hvězdy, ale přivřu oči, vezmu v úvahu stáří filmu a úspěch u cílového publika (dcerka) a přihodím i tu třetí malou hvězdu. (22.09.2023)

Jeden starý rest odškrtnut, konečně jsem viděla i animovanou Popelku. Jak jsem konstatovala u hrané a jejích skleněných střevíčků, musely jí holce strašně smrdět nohy. Tady jí smrděly už před tím a to z těch balerínek. Vím, není to zrovna pohádková úvaha, ale má poetická duše je poeticky pragmatická, což se u většiny lidí, možná u všech, krom mě, z podstaty pojmu vylučuje. Blbou hnusnou zlou kočku bych střelila mezi oči. Ztělesňuje ten nejodpornější kočičismus, který žádná skutečná kočka obsahovat nemůže, ať taková skutečná kočka obsahuje krom předražených kočičích kapsiček cokoliv. Pro myši mám slabost, takže přenesení velké části děje právě na ně vyhovuje mému pojetí humanoidního zvířete v animované pohádce. Kouzlení kouzelné kmotřičky bylo kouzelné, jaké by taky mělo být. Princi uniforma sekne. Řekla bych, že to byl chlapec jako malovaný. Popelku bych zařadila až za Sněhurku i za Malou mořskou vílu, ale pořád by, kvůli těm myším především, byla v pořadníku princezen v první pětce, navzdory tomu, že Popelka není princezna. Ráda bych však viděla toho smělce, který by princeznám dělal pořadník. (29.07.2017)

Ty princeznovské filmy prostě studio Disney umí a dokazuje to i novějšími kousky. "Popelka" je prostě klasika, takové to standardní americké provedení, které více dá na kouzla, než ta naše Popelka česká. Jsou zde výborné kousky, stejně jako výborné písně, ale myslím si, že dnes už tenhle film nemůže svým pojetím nijak překvapit. Škoda, že to člověk - tedy alespoň já - nemohl vidět v kině v době uvedení. (21.10.2014)

Má to pravdaže niekoľko skvelých scén a občas aj skvelý vizuál (i keď na Snehulienku či Sleeping Beauty sa to nechytá), Popoluška je až príliš infantilní (priveľký priestor pre zvieratá a najmä myší) a mal som dojem, že na rozdiel od Snehulienky sa Disneymu nedarí zakryť prílišnú jednoduchosť a priamočiarosť príbehu. (25.12.2020)