Železná srdce

Ke škodě věci se jedná o dosti rozporuplný film, který ani přes pár velmi výrazných kladů nedokáže potlačit otravná klišé a lehce se vkrádající pocit průměrnosti. Hercí se snaží, jenže jejich postavy nejsou dostatečně zajímavé. Pittův Don musí utáhnout prakticky vše, obzvláště v sekvenci při jídle s německými civilisty (která je asi nejlepší částí filmu) se mu to i daří, jenže od nikoho dalšího se mu nedostává pomoci. V mých očích otravný zajda Norman mu zkrátka nepomáhá a všichni ostatní jsou dvojrozměrné karikatury. Motivace postav, proč zůstat a "hrdinsky" zahynout je spíše scenáristickou berličkou k vystavení "epického" souboje, který je ale bohužel na rozdíl od ostatních bitev o mnoho levelů méně realistický. Závěrečná bitva je tedy americké klišé a paradoxně nejhorší část filmu. Kdyby v ní byl zachován věrohodný pocit z války a boje o přežití, jistě bych šel s hodnocením výš... 7/10 (26.12.2014)

Ještě půl hodiny před koncem jsem byl přesvědčen o pětihvězdičkovém hodnocení, protože tak realisticky špinavý, neučesaný válečný snímek tady dlouho chyběl. S přidanou produkční hodnotou v podobě fantastické výpravy, Pittem, který je chodícím ztělesněním charismatu a scénou „oběd u Němky a její dcery“, kterou považuji za jednu z nejlepších filmových scén minulého roku. Jenže pak přišel těžko akceptovatelný výjev, který by si co do přepálenosti a heroismu nelajsli ani svého času Sověti se svými arcidíly typu ´Osvobození´ a jim podobných. Prostě Ayer se nechal unést a celový skvělý dojem šel do kopru, nebo do bahna stopy po tankovém pásu, kterého je ve filmu plno. (24.04.2015)

Já vám říkám, že se něco brzo semele. Ne nadarmo natočili amíci tak nákladnej náborák. Určitě jim někde zase zabili strejčka, tak chtěj někomu dát přes držku. Tihle čtyři z tanku a Pittbulem nakonec ale (BOJLER) zkapou, tak mi to krapet rozbíjí mou teorii o náborovém videjku. No, každopádně IS se už klepe strachy, až to kluci roztočej jak za Hitlera. Nic, krapet jsem se nechal unést. Film je zajímavý hlavně v postavě Dona Colliera. Povedlo se jim zkrátka neukázat druhého Aldo Rainese a to právě Pittovým herectvím. Stejně se ale srovnání s Pancharty dalo najít. Pobyt v bytě německých soudružek mi přišel jako vyšitý z Tarantina. Ale dál. Dobovost je tradičně precizní a na filmu se vám bude líbit asi nejvíc. Samotné bojové sekvence si pochvalu zaslouží zrovna tak. Finále by bylo na dlouhé povídání a určitě bych musel šáhnout po silných výrazech. Každopádně, kdo nefandí amíkům, bude se tlemit od začátku do konce. Ano, přesně těm okamžikům, kdy hrdina na jeden výstřel odbachne deset nácků do hlavy, dalších deset přijde o nohy, tři začnou hořet a pět jde k zemi radši též. (11.12.2014)

V žánru válečných filmů z posledních let se Železná srdce pokoušejí obracet se k některým postupům, jež nepatří ke standardní výbavě filmařských voleb. Snaha nahrazovat potlačení některých možná atraktivních prvků však v důsledku směřuje převážně k volbám jiných možná atraktivních prvků. Z žánrového experimentu tak vznikl spíš žánrový mutant potlačující jedněmi svými vlastnostmi účinek jiných svých vlastností... více si můžete přečíst zde. (15.11.2014)

Hmmm, tady má někdo nakoukanou Velkou červenou jedničku. Takže teď tu o tom, jak kdyby měli tanky dva, dojedou až do Berlína. Klasický případ filmu, kdy jedna scéna dokáže doslova mírou kreténismu posrat (slušný slovo pro to není) zbytek, na kterým se určitě podílelo moc talentovaných lidí. Ale to je pro mě okolnost přitěžující, ne polehčující. Když má někdo na víc a stvoří tak nehoráznou sračku jako byla scéna na křižovatce, nezaslouží slitování. Ne u filmu, který má být vážný a předstírá něco jako realismus. Abych byl konkrétnější: Dobře, sherman, rozkládající se po zásahu často na prvočinitele, ve filmu přežije v menší bitvičce ve městě zásah pravděpodobně od 7,5 cm Pak 40 asi tak z 15 metrů. Dejme tomu, jednou jsem to schopen skousnout. Německá holka skončí u prvního Amíka, co vleze dovnitř, který se jí potom ani pořádně nezastane, když si ji chtějí na hraní půjčit ostatní, a pak samozřejmě zemře aby se náš "hrdina" namotivoval. To už zavánělo, ale scéna s "tigrem" to ještě dovedla zamáznout. Ale když pak "evil nazis" pobíhají splašeně okolo rozzuřeného tanku a nejenže ho nejsou schopní pořádně trefit pancéřovkou, ale opakovaně poskakují aniž by střelili do Bradíka stojícího odkrytě na korbě a rozdávajícího rány ráže .50 (podaří se to až sniperovi, který na to vyplýtvá 4 rány a jednu spotřební bibli), to bylo prostě tak surrealisticky debilní, že se to nedá přejít. Někdo tu zřejmě prapor SS zaměnil za zuřivé domorodce (ve filmu s Johnem Waynem by to byli Indiáni, ale teď už to není politicky korektní, tak se přešlo na musulmany, ale to se taky asi nemá, tak to schytávají Němci, kteří mají zde ve filmu podobné sklony jako učitelé ve škole pro sebevražedné atentátníky "dávejte pozor, předvedu vám to jenom jednou") a tomu podřídil výstavbu scény. Chvílemi to bylo tak směšné, že jsem nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Rudý úsvit. Do toho občas přestávky s hudbou a proslovy, nejlépe prokládanými biblickými cintáty, paráda. Pak už člověku začne vadit i to, že se na začátku sice hlásí Amíci k velkým ztrátám a podřadnosti jejich tanků vůči německým, ale nějak to ve filmu vyjma již zmíněné scény s "tigrem" není vidět. Ostatně dokázat v nějakém filmu to, že nakonec já flanker.27 fandím Němcům, to chce hodně zručnosti. Upřímně doufám, že jednou se Němci osmělí a v nějakém filmu (když už ne na bitevním poli) to "Muricanům" vrátí i s úroky. P. S. Děkuji uživateli eJacques za tento link: https://www.youtube.com/watch?v=Ns6l7sCoWX4 (14.11.2014)