Pozor na Harryho

V tomto filmu Allen (ve své záletnické roli) přímo perlí :-) Pokud vás opravdu vytočená až hysterická manželka vyhazuje z domu pro vaši nevěru a vy jí na to odpovídáte způsobem: ´´Jsem oběť, tak jako ty! Myslíš si, že nechat se vykouřit...prsatou mladicí, je pro mě kdovíjaký potěšení?´´ ... .. .. ´´Já tomu nerozumím proč kultivovaná žena není schopna rozlišit mezi bezvýznamným... vášnivým vztahem... a poklidným rutinním manželstvím.´´ :-))) PS: Samozřejmě je to vše vytržené z kontextu, takže pro úplné pobavení je lepší to shlédnout:-) -- 87% -- (31.01.2011)

Prášky, několik osudových žen, prostitutky, neurotismus, pesimismus. Woody zase představuje spisovatele, znovu je za neurotika, znovu v těžké psychické dece, znovu se děsí stárnutí. Činorodý tvůrce si prostě tentokrát po několika zkrachovalých vztazích, vystřídání několika psychiatrů a nestálé spisovatelské aktivitě neví rady s tím, jak kočírovat vlastní život. Woody za kamerou se obrací k povídkové formě, prolínající příběhy jsou lehce matoucí a tentokrát tvůrce vyžaduje i krapet bystrosti – samozřejmě skvěle napsané dialogy a solidní herecké výkony zůstávají. Tak trochu jiný Woody, ale pořád v řadě scén zatraceně osvěžující. (20.06.2016)

„Přeháníš to.“ – „Nepřeháním! To se s ní čtyři měsíce taháš po hotelích?!“ – „Blázníš?! Jasně, že ne! Najal jsem si byt.“ Pozor na Harryho je velmi vtipný film. Jistě, způsob střihu a přecházení mezi jednotlivými pasážemi (a lidmi) Harryho života nejdřív trochu ruší/mate, ale postupně se na to dá lehce zvyknout a naopak se tímhle stylem i bavit, protože to Woodymu dává svobodu více experimentovat, zapojit větší spektrum postav a vytvořit tak mnoho humorných situací. A tak tu divák dostává menu v podobě „míchání Martini“ před babičkou, náruživce v nepravém čase na nepravém…bytě, rozostřeného Robina Williamse (a samotného Allena), upřímné promluvy otce se synem, židovského modlení nejen před jídlem, filosofického rozhovoru s prostitukou, postaršího židovského páru s temným tajemstvím a pak 2 vůbec nejsilnějších pasáží celého filmu, tedy lehce přerušovanou hádku mezi Harrym a Joan (hláška na hlášce, odbývaný pacient, skvělá hysterka Kirstie Alley), no a již mnohými zmiňované peklo (jeho vizuální podoba, výtah, rozhovor s otcem). Někomu možná může ještě nevonět fakt, že v tomto filmu Woodyho jazyk krapet „zhrubnul“, mě osobně tu naopak vulgarismy vůbec nerušily, a přišly mi jako svěží závan. Silné 4*, film bych si v budoucnu moc rád zopakoval a krom hlášek si ještě více vychutnal ty „švy“. „Chceš přivázat?“ – „Přivázat. Trochu zbít...a vykouřit.“ – „Vykouřit a zbít.“ – „Ne. Zbít, až pak vykouřit. V tomto pořadí, jinak mě to nebaví.“ (09.07.2015)

Woodyho nejradikálnější kousek, řekl bych. Otevřenost, mimořádný temperament, neuroticky trhaný střih, sprosťáren pomalu jak v Posledním skautovi, zběsilé střídání a později slévání reálných a románových rovin, absurdní situace dováděné do nejzazších důsledků, marnotratně rozhazované plné hrsti nápadů, které by vydaly na samostatný film. I humor nabývá rozměrů až kataklyzmatických – třeba taková „premenstruační jaderná havárie“… Leccos už tu bylo, ale v tomhle filmu je všechno vyhnané na ostří nože a výsledkem je kvintesence Woodyho stylu a asi i osobnosti. Příjemný šok (jestli se nepletu, byl Harry do včerejška předposlední allenovka, kterou jsem ještě neviděl, vážně jsem nečekal, že mě dědek ještě jakkoli překvapí, a on to zase dokázal). (11.02.2013)

Woody utržený ze řetězu - prasečící, rozepínající i zapínající si poklopec, opakovaně trousící fuck a blowjob, vyjednávající se šlapkami. Není to úplně Tarantino nebo Scorsese, ale blíž k Mean Streets se Woody ještě nikdy nedostal. Vhodně zvolený syžet skýtá příležitost skloubit Allenovy polohy komika i oduševnělého komentátora vezdejší existence. Neurotický spisovatel cestující pro cenu za celoživotní dílo bilancuje prostřednictvím vzpomínek, příznačných úryvků z literárního díla a současných údalostí a zároveň hledá inspiraci pro "román, z něhož už utrácí zálohu". Břitký humor a přisprostlé vtípky závažná témata nemělní, ba právě naopak, když používá vtipem šermující Woodyho postavu jako ilustraci těžké životní krize. Vtipy přirozeně vyvěrají z dialogů, aniž naroubovaně trčí. Řada z nich představuje Woodyho zlatý fond, jiné to nejdrsnější, co lze v prostředí konformní filmové zábavy zažít [Zplynovali 6 miliónů našich! / Je to smutný, ale rekordy jsou od toho, aby se trhaly.] Závěr filmu odkazuje na sentimentální tendenci filmů z rodu Půrpurové růže z Káhiry, které nepatří k mým oblíbenějším, a obrušují hrany jinak břitkého vyznení filmu. Protože je zřejmé, že nejde o kompromis, nýbrž upřímné Woodyho vyznání, smíchem otřesený divák nejlepšímu devadesátkovému filmu rád odpouští. (24.02.2016)