Zet a dvě nuly

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

Žádný jiný film není takový, tento mi vážně vyrazil dech svojí umělečností (každý obraz promyšlený a dokonale nasvětlený, myšlenka v symetrii), hudbou (dechberoucí, komickou a zároveň hororovou) a hlubokou myšlenkou, která se týká rozkladu živočichů a zoologie a zároveň symbolizuje celou myšlenku smyslu lidského života. (30.12.2008)

Po technické stránce výborný film, škoda, že nemůžu říct to stejné o příběhu. Parta opravdu hodně divných lidí, sledování rozkladných procesů u zvířat (metoda časosběrného natáčení v celé své kráse či odpornosti, chcete-li), pochybný kult kolem jistého malíře, záliba v erotických příbězích se zvířaty, milování se s jedno(bez)nohou ženou, sledování dokumentů o vzniku života...v mnoha směrech jistě originální, ale pro mě osobně už ne tak moc záživné. Humor snímku, značně absurdní, mě bohužel míjel (podařilo se mi zaznamenat několik míst k potenciálnímu pobavení, smích ve mně však vyvolaly dohromady tak 2 scény; věděl jsem čemu se mám asi smát, ale nesmál se, spíš naopak). Za největší přednost snímku považuju jeho soundtrack, pan Nyman mě svou hudbou znovu uhranul a začínám vážně přemýšlet o tom, jestli by filmy, ke kterým ji složil, nebyly bez jeho přispění úplně něčím jiným. Celkově lepší průměr. (10.08.2012)

Greenaway s radostným záujmom a neskrývaným potešením sleduje hnilobný rozklad. A s iróniou. Táto v podstate baroková morbídna symbolika Vanitas je v jeho chápaní výstrahou pred zanieteným výkladom reality sveta i reality umenia, pred ich pitvaním, rozoberaním a rozkladom. Všetko sa totiž riadi vnútornými zákonitosťami, ktoré sú rovnako bizarné a rozumom neuchopiteľné ako surrealistická smrteľná automobilová zrážka s labuťou (alebo Lédou?) alebo stret bývalých siamských dvojčiat s budúcou beznohou ženou. Starosvetsky duchaplné dialógy Greenaway láskyplne podrobuje rozkladnému procesu, takže z úst aktérov vypadávajú len dadaistické šifry. Hm, úskalím krajne subjektivistických koncepcií býva fakt, že divák nemusí zdieľať autorovo nadšenie pre všetky jednotlivosti. Čo sa mňa týka, Greenaway je to síce parádny, no nie všetky ponúkané zmyslové podnety zodpovedajú mojej senzibilite. (03.11.2007)

ani Lynch nemá tak silný zmysel pre "výtvarnosť" spojenú s významovou mnohovrstevnosťou Greenawaya.... to však nič nemení na tom, že samotná "hlavná myšlienka" diela mi ostala skrytá :)) ...aj keď najpravdepodobnejšiu cestu pre výklad tohto intelektuálne sofistikovaného diela nastolil asi MIMIC vo svojom komentári.... (03.11.2007)