Zet a dvě nuly

Život = sex a smrt. To by tak zhruba odpovídalo. (4,5*) (03.08.2014)

Z prostředí symbolizujícího umělou idylu, zologické zahrady, udělal Greenaway něco... trochu... jiného. Velmi zajímavý film, který spíš než příběh plyne jako nějaký sen, kde sice jedna scéna navazuje na druhou, ale ta návaznost je leckdy tak nesoustavná a nadreálná, že příběh prakticky mizí (i když není nikdy nepřítomen) a každá scéna se stává výjevem sama o sobě. (04.08.2013)

Kdysi dávno (před šťastnými 13 lety :-) přijel Peter Greenaway na LFŠ a přivezl a osobně komentoval svoje skvělé podivné filmy. Mezi nimi i toto bizarní drama (cit.: ..."zoo jako předobraz lidského chování"...), stručně řečeno obrazovou koláž vztahu dvou bratrů Oswalda a Olivera (průměrných živočišných chlápků) s přítelkyní Oliverovy tragicky zahynuvší ženy Albou a s přesahem do podivného dění v místní zoo... Přetěžko se komentují tyhle >nedějové< mistrovy filmové experimenty. Film je typickou greenewayovskou mnohovrstevnatou podívanou se skrytými významy, prolínající se obrazy z díla holandského barokního mistra Vermeera... Strukturu filmu kongeniálně pod(do)kreslují minimalistické hudební plochy jako vždy skvělého greenawayova >dvorního< skladatele Michaela Nymana... I samostatný soundtrack k filmu lze vřele doporučit!!! (25.02.2006)

Po technické stránce výborný film, škoda, že nemůžu říct to stejné o příběhu. Parta opravdu hodně divných lidí, sledování rozkladných procesů u zvířat (metoda časosběrného natáčení v celé své kráse či odpornosti, chcete-li), pochybný kult kolem jistého malíře, záliba v erotických příbězích se zvířaty, milování se s jedno(bez)nohou ženou, sledování dokumentů o vzniku života...v mnoha směrech jistě originální, ale pro mě osobně už ne tak moc záživné. Humor snímku, značně absurdní, mě bohužel míjel (podařilo se mi zaznamenat několik míst k potenciálnímu pobavení, smích ve mně však vyvolaly dohromady tak 2 scény; věděl jsem čemu se mám asi smát, ale nesmál se, spíš naopak). Za největší přednost snímku považuju jeho soundtrack, pan Nyman mě svou hudbou znovu uhranul a začínám vážně přemýšlet o tom, jestli by filmy, ke kterým ji složil, nebyly bez jeho přispění úplně něčím jiným. Celkově lepší průměr. (10.08.2012)

Ačkoli po skončení filmu jsem měl v hodnocení jasno (4*), během dne se mi nějaký zvláštním způsobem rozležel v hlavě a já kromě fascinujících vizuálních orgií spatřil i nesmírně promyšlené dílo, kde má každý malý detail své místo, kudy zapadne do této bizarní cesty za hledáním symetrie! (11.07.2008)

Greenaway s radostným záujmom a neskrývaným potešením sleduje hnilobný rozklad. A s iróniou. Táto v podstate baroková morbídna symbolika Vanitas je v jeho chápaní výstrahou pred zanieteným výkladom reality sveta i reality umenia, pred ich pitvaním, rozoberaním a rozkladom. Všetko sa totiž riadi vnútornými zákonitosťami, ktoré sú rovnako bizarné a rozumom neuchopiteľné ako surrealistická smrteľná automobilová zrážka s labuťou (alebo Lédou?) alebo stret bývalých siamských dvojčiat s budúcou beznohou ženou. Starosvetsky duchaplné dialógy Greenaway láskyplne podrobuje rozkladnému procesu, takže z úst aktérov vypadávajú len dadaistické šifry. Hm, úskalím krajne subjektivistických koncepcií býva fakt, že divák nemusí zdieľať autorovo nadšenie pre všetky jednotlivosti. Čo sa mňa týka, Greenaway je to síce parádny, no nie všetky ponúkané zmyslové podnety zodpovedajú mojej senzibilite. (03.11.2007)

Nesmírně zajímavý film. S dějem, který je v podstatě nereprodukovatelný. Rafinovaně aranžované záběry a výtečná hudba Michaela Nymana dávají dohromady skutečně nevšední intelektuální podívanou a artovou záležitost par excellence. Přesto mi tam chybělo cosi, co jsem našel v jiném Greenawayově snímku "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" z r. 1989, kde jsem šel z dokonalosti onoho filmového tvaru do mdlob. Rozhodně je to ale film, který stojí za opakované zhlédnutí, takže je prostě jenom možné, že jsem aktuálně onu genialitu, která by tam snad mohla být, prostě jen přehlédl, a čeká mě to příště. (02.10.2011)

výtvarník a jeden z najlepších anglických režisérov peter greenaway je občas považovaný za anglického lyncha, no na rozdiel od lyncha sú jeho filmy ľahšia zrekonštruovateľné na časovej osy, no oveľa viac výtvarne zaťaženejšie a bizarnejšie, lynch pracuje s zánrovými a typicky americkými klyšé, greenaway pracuje s viac sofistikovanými nástrojmi . . . každopádne je Z O O film po výtvarnej stránke perfekcionistický a úchvatný, po stránke scenáristickej a hlavne čo sa týka práce s motívmi a témami priam dokonalý a vo všeobecnosti úplne "divný" (jeden z najdivnejších, aké som kedy videl) - je o niečo menej dôsledný ako autorov majstrovský Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec, no oveľa, oveľa bizarnejší a úchylnejší . . . Výtvarné symboly doplnené o skvostné dialógy a jednoduchý, opakujúci sa, ľahko zapamätateľný a silne pôsobiaci univerzálny hudobný motív a zábery komponované ako majstrovské diela výtvarného umenia, kde je radosť pozrieť si film aj tretí aj štvrtý krát a kochať sa detailami, pričom však režisér (a scenárista v jednej osobe) nevyzdvihuje detail nad celok, ale podriaďuje ho komplexnosti príbehu i jeho myšlienkovému jadru, používa ho ako dekoráciu . . . herecké výkony hercov pre mňa takmer neznámych či veľmi málo známych sú silno štylizované a v službách autorského zámeru (niečo, ako Kaurismakiho filmy, špeciálne I hired a contract killer) (29.11.2007)

Zet a dvě nuly = Z00 = beznohá bohyně Z a její exsiamští amorci (0+0). Je zebra bílé zvíře s černými pruhy nebo černé zvíře s bílými pruhy? Jak rychle se rozloží aligátor? Proč ženským postavám na Vermeerových obrazech nejsou nikdy vidět nohy? Je labuť nelítostným predátorem? Na všechny tyto zdánlivě bizarní otázky naleznete odpovědi ve zdánlivě bizarním Greenawayově opusu, který je tmelen Nymanovými skvělými hudebními motivy. (08.10.2008)

Nojo, Greenway byl prostě vždycky více výtvarník než vypravěč. Přesto jeho manýrismus mám moc rád, jen je škoda že ne vždycky napíše tak výborný scénář jako u Kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence. (19.09.2008)

Smrť. Labuť. ZOO. Noha. Rozklad. Noha. Dvojčatá. Symetria. Irónia. Klavír. Umenie. Vermeer. Symbolika. Nyman. Greenaway. (18.12.2010)

Můj třetí film od Greenawaye. Musím konstatovat, že je to naprostý blázen, ale baví mě čím dál víc. Jeden z nemnoha režisérů, který má naprosto nezaměnitelný styl a nemění ho. Ale jestliže je rejža blázen, tak Nyman je génius. V jejich filmech tak vzniká podobná symbióza jako Nolan+Zimmer, jeden bez druhého by nebyli ničím. (10.02.2011)

Nesmírně zvláštní film, na první pohled zcela beze smyslu, ale při bližším pohledu opravdu velmi rozpracovaný a promyšlený. Povedla se i hudba. (07.11.2012)

For ME 82% (30.10.2013)

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

Žádný jiný film není takový, tento mi vážně vyrazil dech svojí umělečností (každý obraz promyšlený a dokonale nasvětlený, myšlenka v symetrii), hudbou (dechberoucí, komickou a zároveň hororovou) a hlubokou myšlenkou, která se týká rozkladu živočichů a zoologie a zároveň symbolizuje celou myšlenku smyslu lidského života. (30.12.2008)

Já miluju Greenawaye a Nymana, ale tohle na mě bylo až příliš morbidní. Svým hodnocením nechci hanit práci tvůrců, ale amputace nohou a rozklad mrtvol je na mě moc silné kafe a já kafe nepiju. (03.04.2009)

Je to unikatni, zajimave, originalni, kompozicne napadite a hudebne pusobive, ale k cemu je vsechen ten art, kdyz me vysledek nudi? Skoda, ze se ta hodnotna vytvarna snaha nespojila s dobrym scenarem a podanim, ktere ma nejaky vypravecsky drive. Me druhe setkani s Greenawayem tak dopada uplne stejne jako to prvni, dokonce i ty pera (asi nejaky reziseruv trademark). Dam Peterovi jeste posledni, treti sanci a jestli to bude opet nudny art, ve kterem mi ukaze penis, tak u me konci. 6/10 (23.02.2012)

Ach, nevím, co na to říct. Jenom si tak pro sebe můžu napsat pár věcí, kvůli kterým se mi film líbil. Dlouhé statické záběry s dokonalou kompozicí. Pomalý pohyb kamery. Rozklad zachycený time-lapse záznamem. (Chvíli jsem skoro doufala, že dojde i na lidi.) Obraz nesouvisející se zvukem. Celková absurdita. Tak asi tak. Mimochodem, všiml si ještě někdo, že v záběru, kdy Milo vchází do ohrady, je na pozadí svítící ZOO nápis, který se sice tváří jako zrcadlově obrácený, ale ve skutečnosti je Zet napsáno normálně? Vzniká tak velké OOZ (hm, možná to souvisí s ooze, možná ne, kdo ví...) (07.01.2009)

Na Greenawayovy filmy je třeba se podívat vícekrát, aby divák pochytil všechny metafory a symboly, které jsou v nich ukryty. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že některé prvky žádný výklad ani nemají - obrácené Z, tmavnutí vlasů. Snímky tohoto britského intelektuála na mě občas působí dojmem, že jde pouze o výsměch divákovi. (598.) (06.01.2011)