Django
Django
Django
Režie:
Sergio CorbucciKamera:
Enzo BarboniHudba:
Luis BacalovHrají:
Franco Nero, José Bódalo, Loredana Nusciak, Ángel Álvarez, Gino Pernice, Simón Arriaga, Giovanni Ivan Scratuglia, Remo De Angelis, Rafael Albaicín (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Klasický westernový příběh vás zavede do prostředí, kde první i poslední slovo má zbraň, vše rozhoduje přesnější muška a kde nechybí krásná žena. Django (Franco Nero) na své cestě pouští zachrání krásnou Marii ze spárů kumpánů velmi obávaného majora Jacksona, který má ve zvyku zabíjet lidi jen tak pro zábavu. Nikdo se mu zatím neodvážil postavit. Až teď. Djangovým cílem je zabít Jacksona, ale je na to úplně sám… (Vapet Production)
(více)Recenze (205)
Málokterý western, i špagetovej, je tak lacině bezduchý a o ničem. ()
Takový metahipsterský western - střílečka, která se snažila být za každou cenu cool ještě než být cool za každou cenu začalo být cool. A co si budem povídat, forma je zvládnutá al dente, Franco Nero je charismatický až na půdu, obličejík Loredany Nusciakové vypadá jako anděly vytesaný do bezkazého mramoru a ta po víko ozbrojená rakev je prostě ikonická a nezapomenutelná. Plus to bahno, tuny a tuny bahna, bláta a bažin. Jenže ve skutečnosti není Django perfektním westernem ani omylem. Místo toho jde o povedenou neintencionální parodickou komedii napěchovanou planými prkennými plky a stupidně situovanými situacemi, kterým se prostě nedá nesmát. Jo a ta přemíra bahna, tu už jsem zmiňoval? Tak ta celoý ten pokus o drsný coolový (super)"hrdinský" western jen šperkuje. ()
Velmi zdařilý western, s výborným FRANCO NEREM. Značkou kvality je zde režisér Sergio CORBUCCI. Ikdyž já nemám ráda velkou brutalitu ve filmu, musím říci, že réžie na r.1966 předběhla svou dobu o téměř 50 let. ()
Samozřejmě, že jsem si nemohl odpustit film, z kterého si vzal Tarantino inspiraci pro svůj westernový epos "Nespoutaný Django". No, vzal inspiraci. Vzal si jméno postavy, titulní melodii a Franca Nera, kterého obsadil do menší roličky. Dějové spojitosti nemá smysl hledat, snad jen v tom směru, že je možné v obou filmech najít nějakou tu romantickou linii, která není pro film z divokého západu vždy povinností. Franco Nero si vystřihl nemluvného zabijáka, který toho moc nenahraje, moc emocí nám nepředvede, ale právě v tom je jeho krása. Rozhodně se nejedná o kladného hrdinu v tom čistém smyslu slova. Je to člověk, který se chová dost nerudně k ženě, která se do něj očividně zamilovala, a místo citů volí raději zlato. Jeho chování má však jeden zásadní důvod, který je třeba hledat v minulosti. Ale nebude prozrazovat příliš mnoho. Django je hrdina, který s sebou přes nehostinnou krajinu táhne rakev, a dobrou půl hodinu si můžete představovat, co tam asi má. Pak záhy pochopíte, proč si QT vzal inspiraci právě zde a svého hrdinu pojmenoval také Django. Mimochodem až teď mi dochází konfrontace mezi Jamiem Foxxem a Francem Nerem v Tarantinově filmu. Je vidět, že člověk prostě musí mít filmové základy, aby si užil Tarantinovy filmy naplno. "Django" nepotřebuje mnoho znalostí, stačí se jen spokojit s tím, že proti vám stojí hrdina, který dokáže kosit své nepřítele ve velkém stylu, sice jde po zlatě, ale nakonec si vybere tu správnou stranu a všechno zakončí stylově na hřbitově. Ano, mám rád western, a ne, nevím, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbal. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/little-ashes-nezapomen-na-me-butter.html ()
1/10 Franco je sympatak od narozeni a v kombinaci s naprosto s pitomym scenarem a cervenymi salami ci kapemi to da dohromady skoro odpad. Od uplneho odpadu to zachranuje jenom sympaticky zaporny general... Des ()
pozeral som to s anglickym dabingom (ktory je absolutne hrozny) tak to ma trocha ovplyvnilo hodnotit nadol... franco nero je dost dobry, rakva je vynikajuci napad ale corbucci (ktory neskor nakrutil vela westernov kde zaner inovoval a zasiel az tak daleko ze necha hlavneho hrdinu zomriet a zloducha odcvalat vitazne do zapadu slnka) rozhodne nie je tak dobry ako leone (ktory v istom roku vyrukoval s the good, bad and ugly), tak djangovy nieco chyba aby sa zaradil medzi vecne klasiky... na rozdiel od vacsiny tu sa mi hudba dost nepacila! ()
Absolútny kult s detstva... asi ten najväčší a najsilnejší. Tento film som videl najviac krát so všetkých na svete určite ho už nič neprekoná. Vždy keď si môj starý otec trocha vypil vždy sme si pustili Djanga a počúvali ho ako hovorí aké to bolo žiť v tých časoch. Franco Nero ako najdrsnejší pištolník, mexičania na jednej strane Kuklux klan na druhej a on medzi nimi, Ako decká sme sa často hrávali na Djanga s gulometom nezabudnuteľné spomienky :-) ()
Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. ()
Tohle nejsou rozhodně silné čtyři hvězdičky. Ale moc se mi líbilo výtvarné pojetí, ta hnědá s červenými akcenty ( krev, kukly, šaty, šípky.) a všudypřítomné bláto - asi nejlepší postava filmu. Naopak celou dobu jsem si neudělala žádný vztah k titulnímu hrdinovi. Jestli měl být jako Clint, tak nebyl. Franca Nera považuju za herce, který měl ve své kariéře úžasné i zoufalé chvilky, tohle nebyla ani jedna z nich. Ústřední píseň je skvělá, naopak hudba během filmu byla chvílemi až iritující. ()
Na poli spaghetti -weternu z kuchyne rezisera Sergia Corbucciho je to stale lahky nadpriemer. Franco Nero aspon toho Eastwooda vie celkom slusne napodobnit. 70 % ()
Nějaký ten spaghetti western už jsem dost pravděpodobně viděl, ale vůbec si nevzpomínám jaký. Tak jako tak jsem se stejně znova přesvědčil, že mě to míjí. Zpočátku mě to chytlo, ale jen díky záhadě obsahu rakve, kterou s sebou Django pořád tahá. Ta se ale po půl hodině odhalila, za moc nestála a pak se z toho stal pořádný western, který je možná objektivně dobrý, ale mě nebavil. Djangův výraz je sice památný, má to koule, ničeho se to nezalekne a vyniká to počtem zabitých (a že jich tu na šedesátá léta je sakra hodně) a ani se nedivím, že se tím inspiroval Tarantino, pak se mi taky líbily herecké výkony a občas nějaká ta akce, ale mimo ni se tu skoro nic jiného nejde a časem se mi omrzela, kór když probíhá v prostředí, které mě už samo o sobě neoslovuje. Sorry, nesedlo mi to. Lepší 2* ()
Django se vraci z války, nic mu nezbylo, nic ho nečeká a nemá budoucnost. Táhne si svou rakev stále za sebou. Připomíná mu jeho osud a je i osudem mnoha dalších, kteří ho potkají. Italský western plný prudkého jednání, špatných hereckých výkonů i umělých exteriérů. Přesto je to zábavné a film má mnoho překvapivých momentů. Westernový terminátor Franco Nero kosí své protivníky po desítkách. Není to klenot, ale umanutost Djanga se nedá přehlédnout. ()
Western o velkém tvrďákovi Djangovi (Franco Nero), který se nikoho nebál. Touží po osobní pomstě a smrti majora Jacksona (Eduardo Fajardo) a proti přesile neváhá použít kulomet, z čehož jsou namachrovaní útočníci více než překvapení. Všudypřítomná je špíná, bahno a tvrdí chlapy, kteří neváhají ve vteřině kohokoliv odpravit. Další zajímavé postavy: zachráněná prostitutka Maria (půvabná Loredana Nusciak), která se Djangovi zcela oddá, majitel bordelu Nataniele (Ángel Álvarez), kerý se naučil s každým vycházet, vůdce mexické bandy Hugo (José Bódalo), který umírá při marné snaze o puč a podloučký bratr Jonathan (Gino Pernice), kterému je před smrtí uříznuto ucho. Nakonec největší tvrďák Django splní i přes komplikace svoje poslání, i když má zpřelámané obě ruce. Nedokážu posoudit, jestli jde v případě rakve, o sarkastický humor, či vyjádření zvířecí síly drsného muže. Ovšem i v případě Marie lze siuaci přirovnat ke zvířecí, neboť si vybrala toho nejsilnějšího a nejlepšího na svoji ochranu. ()
Zrejma kopia vybornych Leonoviek,ktora vsak prijemne prekvapuje svojou zvyznostou a vtipom ()
Django ... K srdci mi nepřirostl. Trochu si hrál na Ramba - a chvilku mu to docela šlo. Ale zůstalo za ním příliš mnoho mrtvých na VŠECH znepřátelených stranách (!) na to, abych mu mohla fandit. A jestli nakonec každý dostal, co zasloužil ? Abych pravdu řekla, nejsem si úplně jistá. Příběh není tak černobílý, jak se zpočátku tváří, ale nevěřila jsem mu. Vlastně jsem nevěřila nikomu: Neviděla jsem nesmlouvavé kladné a záporné hrdiny, kterak bojují každý za sebe a za svou věc, ale trochu životem unavené herce a herečky, navlečené do dobových kostýmů a donucené simulovat Divoký západ někde v závětří zabláceného modelu westernového městečka ... 2,5* ()
Nie je možné nevidieť, ako Leoneho westerny ovplyvnili tento film. Režisér Sergio Corbucci však nielen kradol, ale do istej miery spravil originálny výsledok. Klasicky štylizovaná partitúra dobre ladí s obrazmi zobrazenými na obrazovke a niektoré akčné sekvencie vo filme sú skutočne silné. Franco Nero možno nie je žiadny Clint Eastwood, no svojej postave vnáša šarm a dôveryhodnosť a rolu zvláda dobre, aj keď je možno až príliš pekný na to, aby to dokázal dotiahnuť do takej miery, ako by sa to dalo. Film obsahuje veľa blata (áno, blato), a to mu dodáva špinavý, utláčaný pocit, ktorý je v súlade s tým, čo diváci od podžánru spaghetti westernu očakávajú. Titulná melódia, ktorá je o ústrednej postave, je veľmi prehnaná a pôsobí takmer komicky, ale po pri tom veľmi ľahko sa vryje pod kožu. Ak máte radi Leoneho westerny (a priznajme si, kto nie?), tak sa vám film bude páčiť. 7,5/10 ()
Jak říká spisovatel Francois Merlin v Le Magnifique svému synovi: "V každé mé knize o neohroženém Bob Saint-Clarovi je pět stránek dobrých." Tak i v Djangovi je pár nezapomenutelných scén, ale jinak jde o typický sériový výrobek-tuctový scénář, fádní režie (ty nájezdy opravdu ruší), ale přesto... ()
Začiatok tohoto špageťáku je hustý, atmosferický a hl. hrdina, ktorého perfektne zvtárňuje Nero, a ktorý sa osvedčil už vo westerne Addios Django, nemilosrdný. Všetko klape až do momentu, kedy sa dovtedy mlčanlivému pištolníkovi rozvieže huba a začne sa s mexickými banditmi vykecávať. Film tým ztráca zo svojej atmosféry, síce aj naďalej nenudí, ale prichádza už o náboj. Hl. hrdina začne kradnúť, najprv jedným, potom druhým a akýsi morálny pád hrdinu sa podpisuje aj pod pád celkový. V závere prekvapí, že s polámanými rukami a prstami dokáže stláčať kohútik - zjavne filmový trik, s ktorým sa Corbucci príliš nepáral. ()
celkom slušná spagettikovbojka, s množstvom strieľačiek a prebytočných detailov a spomalených záberov na striľajúcich či trafených padajúcich ludí. ()
Vyborna hudba doprovazi tento netradicne "bahnity" western. Franco Nero je tvrdak k pohledani, film se moc neroztahuje s nejakymi dialogovymi slozitostmi a prijemne odsejpa v rytmu ostre palby kulometu. ()