Django
Django
Django
Režie:
Sergio CorbucciKamera:
Enzo BarboniHudba:
Luis BacalovHrají:
Franco Nero, José Bódalo, Loredana Nusciak, Ángel Álvarez, Gino Pernice, Simón Arriaga, Giovanni Ivan Scratuglia, Remo De Angelis, Rafael Albaicín (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Klasický westernový příběh vás zavede do prostředí, kde první i poslední slovo má zbraň, vše rozhoduje přesnější muška a kde nechybí krásná žena. Django (Franco Nero) na své cestě pouští zachrání krásnou Marii ze spárů kumpánů velmi obávaného majora Jacksona, který má ve zvyku zabíjet lidi jen tak pro zábavu. Nikdo se mu zatím neodvážil postavit. Až teď. Djangovým cílem je zabít Jacksona, ale je na to úplně sám… (Vapet Production)
(více)Recenze (205)
Možná, že je mé hodnocení trošičku nadsazené, ale tenhle film nelze nemilovat. Od úvodní scény, kdy týpek, ostřejší než irská whisky, za sebou táhne rakev, až po závěrečnou (docela emotivní) přestřelku, vše bylo naprosto parádní. Franco Nero měl charismatu, že by ho mohl prodávat, soundtrack byl opravdu skvělý a ten italský styl natáčení/kamery… nevím proč, ale něco, co nedokážu popsat, se mi na tom strašně líbí. Už se těším, až nakoukám více italských westernů z 60. a 70. let. 100 %. ()
Po Leoneho jedinečné dolarové trilogii a kultovním Tenkrát na Západě, asi ten nejznámější spaghetti western, co byl kdy natočen. Charisma mladého Franca Nera (v době natáčení filmu mu bylo pouhých 25 let) doslova přetéká z filmového pásu a jeho špinavý anti-hrdina zde jediným pohledem paralyzuje nejen své soupeře, ale i krásné ženy (filmové i skutečné). Počet mrtvých je prakticky úměrný minutáži a i když snímek trošku okatě připomíná o dva roky starší kousek Pro hrst dolarů, je svým způsobem svěží i originální. A drsný. Dodnes právem vyzdvihovaná klasika a rozhodně lepší Django, než ten uloudaný od Tarantina. ()
Film, který má chyby, ale zároveň má tak dobrou atmosféru a charismatického hlavního hrdinu (který jen minimálně zaostává za Blonďákem z dolarové trilogie), kteří většinu nedostatků dokáží odplavit kamsi do nenávratna. A jaké jsou ty chyby? Tak například některé pasáže při přestřelkách působí poněkud humorně, například tehdy, když zasažení padají v mohutných obloucích a bolestných grimasách dávno předtím, než z hlavně vyjde smrtelný výstřel a také jisto rotační palnou zbraň Django drží jako prase kost, dále jsou mnohé postavy blíže karikaturám, než charakterům a děj je tak trochu přímočarý. Ale mnohé z toho prostě k žánru už tak nějak patří a příjemná stopáž taky dost pomůže. Ano, je to někdy až příliš podobné Leoneho tvorbě, jenže... Dá se to vůbec jako brát mínus, když je Leone vládce žánru a dobový divák přesně tohle žádal? Nakašlat, prostě je to dobrý, Howgh. ()
Naprosto dokonalá kovbojka s neuvěřielně prostým, ale přesto geniálním závěrem na hřbitově, kdy je pistolník Nero všechny sektáře zlikviduje, ač bez prstů, no prostě je postřílí tlačíce jen o kohoutek....! ()
Django vyměnil kačera za rakev a stal se tak jediným člověkem na světě, který za sebou netáhne svou minulost, nýbrž budoucnost. ()
Béčkový western vezúci sa na dolárovej trilógii ale bez Leoneho citu pre estetiku. S výnimkou pár scén (najmä záverečná prestrelka na cintoríne) je film nevkusný, či už ide o zablatené mesto, zmaľované šľapky, či odbitý saloon. Franco Nero je síce celkom cool, ale nemá ani štipku charizmy Clinta Eastwooda. Ale hudba je parádna! 5/10 ()
Můj třetí westernový Corbucci. Django je naprostá paráda a klasika. Samozřejmě Leonemu se to rovnat nemůže. Modrooký Franco Nero a úvodní znělka je uhrančivá. ()
Spaghetti western se vším, co k němu patří. Akce, humor, přiměřená přemrštěnost... všechno. Jen v samotném závěru jako by legraci už malinko docházel dech. Ale i tak - výtečné. ()
Tuctový špinavý western s tuctovou zápletkou, mizernými lokacemi a strašnými herci. Ale je tu ten chlapík co pořád za sebou tahá zablácenou rakev. A ono to je pořád sakra atmosferické. Nic na tom že Franco Nero hrát neumí a scény doprovází opravdu hrozně uhozená melodie. Je to klasika. To bláto, ten kamenný výraz Djangova obličeje, tajemství jež si nese sebou a hlavně ... ta rakev! ()
Italové už se nejspíš nemohli dívat na to, jak se v německu ve velkém točí Vinnetuovky ve stylu romantizujících kvazivesternů. Ale zatímco Leone v roce 1966 epicky uzavíral pomalu plynoucí dolarovou trilogii, Sergio Corbucci natočil něco úplně jiného - Něco, z čeho by Karel May dostal kopřivku a hrdinní strážci morálky epileptický záchvat. Něco, v čem body count přetahuje i pozdější Arnieho Komando. Něco, v čem zbourá žánrová klišé o neporazitelných hrdinech, slabých ženách a černobílém rozdělení charakterů. A tak je Django jedním z nejdrsnějších "klasických" westernů vůbec - o zkažených lidech ve zkaženém světě, plném špíny, mrtvolné hniloby a marných nadějí. 8/10 ()
Tak tenhle film je těžká bedna... Hudba, co zasáhne přesně do srdce a krásný scény ve westernu jakon řemen (v tomto případě řemen od kulometu), až jsem si říkal: "tak se pro jednou nešťourej v nelogičnostech a jen si užívej" No jo, ale zkusili jste si někdy za sebou tahat jako kráva těžkou bednu? Jak daleko, o rychlosti přesunu ani nemluvě, by jste se asi tak DOŠOURALI, co myslíte? ;-) Ale stejně je to za plnej bubínek šestirannýho koltu. A sedmou ránu za tu husí kůži při ústřední melodii... Po přepočtu je to za čtyři hvězdy. No a zítra jdu na Tarantinova Nespoutanýho Djanga. Doufám, že se zase nebudu muset dřít s nějakou svinsky těžkou bednou... :-) Tentokrát mám totiž v plánu úplně vypnout mozek a jen si (všemi ostatními smysly) naplno užívat. Uvidíme... ()
Některé scény jsou velmi dobré, ale celkově... Leone by z toho určitě udělal další svoji pecku, v téhle podobě to bohužel silnější dojem nezanechá, přestože scénáristicky to překvapivě není vůbec marné. 70 % ()
Pěkně drsný western, kterému k té správné atmosféře dopomáhali bahnité exteriéry. Scéna s prvním odkrytím rakve a ta finální byla velice zajímavá. ()
Spočiatku sa Django tvári ako klasický revenge film s priamočiarou dejovou líniou, ale nástup Mexičanov na scénu mu pridáva ešte nejakých tých zbytočných pár desiatok existencií na tomto svete, aby bolo čo kosiť. Bojuje tak proti úplne všetkým a pomáha mu iba jedna žena, ktorá nie je ani "jenkým", ani "mexikánkou". No dobre, bez pomoci zázračnej rakvi by bol jeho výkon sotva polovičný. Corbucci svojho hrdinu nešetrí a ak má schytať rany, tak ich aj schytá. Pár bodíkov navyše za rozbahnenú hlanú ulicu a exkluzívny ženský zápas v bahne. ()
Django tvrdej jak veka, ovšem jen zpočátku, pak to jde do kytek a v závěru se to mění ve vyloženě směšnou frašku. Ale beru to prostě jako slušnej špageťák. Jenom nechápu, co na těchhle filmech ten můj oblíbenej magor QT vidí. ()
Další z řady spaghetti westernů. Nejde to nesrovnat se stejnojmenným Tarantinovým filmem. On si prostě tyhle staré pecky užívá. Už jen ta úvodní znělka je stejná. Franco Nero tu hraje osamělého pistolníka, který se po válce vydává na svou krvavou pouť plnou zrady a smrti. V malém městě musí balancovat mezi rasistickými jižany a mexickými bandity. Díky svému pistolnickému umu a občasnému podvádění se mu daří ve všem proplouvat. Problémy na sebe ale nenechají dlouho čekat a on se musí rozhodnout, jak v cestě lásky, tak věrnosti. Nakonec se vše zamotá a náš hrdina bojuje o holý život. Podaří se mu tato jeho křižácká pouť přežít? Krom hudby je tu celkem povedená akce a místy je to dost násilné. Taky si tu moc nelámou hlavu s fyzikou. Na tento film se naráží v Tenkrát v Hollywoodu a v Drsném Harrym. "Zbývá mi jedna kulka." ()
Moc dobrý western. ()
Z hlediska dějin eurowesternu cynický a krajně provokativní průlom, jehož kasovní úspěch nepochybně těžil z jistého šoku, kam až je možno dále postupovat za zbořené mantinely morální cenzury. I v mnoha zemích na Západě (Švédsko, NSR) byl film dlouho promítán s vystřihanými nejbrutálnějšími pasážemi. Závěrečná absurdní scéna u kříže s vyřčenými slovy trinitární modlitby je pak vysloveně rouháním. Pokud hodnotím tento černý spaghetti jen jako l´art pour l´art, pak mu musím přiznat určité body (akčnost, hudba, ironie), ale z morálního hlediska je to úplný odpad a Corbucci se jeví jako prasák. ()
Tento oslavovaný údajný spaghetti western ma nepríjemne prekvapil. Od Sergia Corbucciho som naposledy videl Veľké ticho a to je veľmi vydarený film. Táto úbohučká zlátanina ma prekvapila už v prvom zábere, keď v dobovom blate pred miestnym bordelom som videl vytlačené automobilové pneumatiky. Hudba bola ako od Morriconeho, štruktúra filmu ako od Leoneho, len výsledok bol ako od nejakého anonyma, ktorý sa nechce pod takýto výtvor podpísať. Ak by tento film nebol nakrútený, Franco Nero by sa preslávil v inom filme, Tarantino by svojho hrdinu nazval inak a nič zlé by sa nestalo. Zloduchovia by svoju predsmrtnú choreografiu predvádzali v inom filme, kolovrátkový guľomet by s polmetrovým nábojovým, pásom zabíjal desiatky iných obetí (a to tak, že ani jeden nebol ranený) a geniálna záverečná strieľačka by hravo víťazila v súťaži najtrápnejších filmových scén. ()
Levnější kopie leonovek, která nepřináší nic nového a jen málo zapamatováníhodného, a tím málem mám samozřejmě na mysli titulní postavu a rakev, kterou sebou neustále tahá. Corbucci opisuje seč může, ale i kdyby se rozkrájel Leone z něj nebude, což je patrné z každého záběru, bahno taky není tak efektní jako prach, ale Franco Nero jako nápodoba Clinta Eastwooda, a současně vzor pro Terence Hilla (který si mimochdem Djanga později také zahrál), ten nemá chybu. První polovina, kdy nemluví ale koná, tahá sebou rakev a jeho motivace zůstávají nejasné, je výborná, ve druhé půlce se však tohle všechno vypaří a kvalita jde dolů. Přesto, patří Django k italské klasice a minout ji by byla škoda. ()