Hlasy

Jelikož jsem šla do The Voices bez toho, že bych si přečetla obsah či komentáře, protáčela jsem zhruba prvních patnáct minut oči s tím, že se jedná o další z řady nemastných neslaných amerických komedií. Což se naštěstí vzápětí změnilo a můj zájem se začal stupňovat v přímé úměře s tím, jak často stačil Jerry zaplňovat svou ledničku. Bezduchý výraz Ryana Reynoldce v romantické komedii? Grrr! Bezduchý výraz téhož, v černohumorném, mluvícími hlavami obklopeném, úletu? Sama bych nevěřila, že to jednou napíšu, ale zdá se, že alespoň jednou našel chlapec své uplatnění a taky mu docela sluší růžová. Když k tomu připočtu moji velkou slabost pro rejpavé, cynické kocoury, tak se dá říct, že jsem si to nakonec docela dobře užila. (21.02.2015)

Sing our happy song, sing our happy song, come on clap your hands, sing our happy song! Sing our happy song, sing our happy song, come on sing along, sing our happy song... --- Nečekejte komedii; ba ani takzvanou "černou komedii". Tohle je spíš regulérní horor o neodolatelně absurdnim nádechu a fikanym kontrastu barev; naprosto svá záležitost. A Ryanu Reynoldsovi tady jednoduše nejde nepodlehnout. Ať už v roli Jerryho, neomalenýho skotskýho kocourka Mr. Whiskerse nebo kultivovanýho pejska Boscoa... případně ve všech najednou. (07.02.2015)

Po všech těch přířazených žánrových anomálií, které jsou na čsfd zvykem je zde přesně opačný případ! Chybí tu ještě to krásné slůvko na pět písmen a tím je..........HOROR!!! Ano přesně tak a v nejtrefnějším výjádření přímo komediální horůrek! Hlasy vás příjemně trknou svojí absurdní nadsazeností a jedná se o velmi zábavný portrét sympatického schizofrenika, který se se svým ňoumovstvím dopracuje až k sériovému vrahovi. Zní to děsivě, ale je to opravdu odlehčený a elegantně naservírovaný příběh nenudící ani v jednom okamžiku. Vedle toho vyobrazuje pohled do mysli schizofrenika, jak by asi tak mohl vnímat své okolí a jak také okolí vnímá jeho. A zde se mi opravdu líbily ty kontrasty, z pohledu hlavního hrdiny Jerryho, kdy doporučenou medicínu na hlavu spolknul a kdy ne. Jinak byl v obou případech vykreslen jeho byt a také konverzoval či nekonverzoval se svými domácími mazlíčky. Místama také film zabrnká na strunu zamyšlení nad myšlenkama obecně a to je jedině plus, že vedle zábavy se dostaneme i do jiné roviny. Ryana Reynoldse si pamatuju jako toho akčního drsňáka, co si ve filmech nebere s nikým servítky a přitom tahle role je úplně v něčem jiná a specifická. Hodně mu sedla a svoji postavu vykreslil přímo výtečně, ale to i všichni ostatní. Závěrečná titulková tečka převzatá od The O'Jays je po tom všem nebesky povznášející! (07.11.2015)

Film Hlasy pojednává o jednom klukovi (Ryan Reynolds) ,který to v dětství neměl jednoduché (jak já mu rozumím...) a holt to na něj zanechalo tolik stop,že bez užívání léku si dnes jako dospělý čerstvě zaměstnaný skladník povídá s vlastním psem a kocourem,který mu rádi odpovídají a jednoho dne ho i navedou hlavně tedy kocour k vraždě dívky,která se mu v práci zalíbila,ale ona ho jak si nechce a považuje ho za podivína.Takže jednoho večera ve zkratu nám Jerry onu dívku zabije ale koucour mu připomenu ,že musí udělat něco s tělem co nechal v lese a tak nám začíná příběh plný krve,rozdvojené osobnosti a rozhodně ne žádného happy endu.Film mi sednul a v dosti věcech jsem Jerrymu rozuměl.Takže za mě celkově 75 % a čtyři hvězdy. (31.05.2015)

Johanka z Arku je slýchávala a teď je slyší i Jerry Hickfang. Průměrnej chlapík z americkýho zapadákova, kterej nechce nic víc, než bejt prostě dobrej chlap. A je fuk, jak moc se mu to daří, protože holky kvůli němu doslova ztrácej hlavu už po první schůzce. Pokud máte rádi třeskutě černý humor, neuděláte chybu. Voices jsou na jednu stranu pekelně černá komedie, ale na druhou stranu můžete vidět i znepokojující thriller nahlížející do mysli schizofrenního magora, kterej s váma může dělat i v práci, jenže je tak nevýraznej, že jste si ho za ty roky prostě nevšimli. Jak budete film vnímat, záleží na konkrétním rozpoložení mysli v době projekce. Já každopádně oceňuju nadhled, kopec pestrejch růžovejch i jinak okatě barevnejch záběrů a Marjane Satrapi, že dala Gemmě Arterton konečně příležitost ukázat, že její herecký talent není omezenej výstřihem, ale naopak, že tahle herečka umí, narozdíl od mnoha jiných žen, používat i hlavu. Moje hlasy jásají, a při druhé projekci se tetelily ještě víc, dokonce se přestaly překřikovat, zda se jim to víc líbí nebo nelíbí, a už se spíš shodnou, že je to bomba. Atmosférou mi tenhle filmeček dost silně připomíná neméně roztomilé Drool. 70% (08.02.2015)