Pojedeme k moři

Celý film stojí na perfektním scénáři, režii a výborných hereckých výkonech obou hlavních protagonistů. Byl to celkem tenký led po kterém se Mádl vydal, stačilo by krapet dětského přehrávání a celé by to prostě nebylo uvěřitelné. Ale kluci to dali s přehledem a tak jsme do příběhu lehce vtaženi a nuceni na svět kolem nahlížet optikou 11 let. Těchto konceptů tu bylo již mnoho, vzpomeňme třeba Mikulášovy patálie ad... Dětský svět je prostě jiný. Svět dospělých má pro děti právě kvůli té spoustě zákazů a tabu často až magickou vůni. O lecčemž se dospělí s dětmi nechtějí bavit, protože jim to poví až budou starší a tak si zvídavé dítko lecos odvodí samo, leckdy zcela špatně což se v komediích hojně využívá. Mně se tu navíc uprostřed této hnusné zimy nezimy líbilo to léto. Malše, Budějky a řada známých míst z dob, kdy já sám jsem se srdcem tlukoucím až v krku také za vlahé letní noci na lavičce v parku poprvé pokládal ruku na rameno slečně .... Vzpomněl jsem si i na to, jak si mne ve škole zavolali k telefonu a naši mi řekli, že babičku už nikdy neuvidím... Tohle všechno i s tím závěrečným tajemstvím dělá film lehce naivním, ale zdá se upřímným. Oproti Mikulášovi jsem se tak nesmál, ale i tak palec nahoru Mádlovi. Mírně to na mně sice trochu celé působilo jako kalkul (děti a štěňata ve filmech vždycky zaberou), ale po dlouhé době, kdy jsem měl problém u posledních mnou viděných českých filmů vůbec vydržet, se tohle celkem v pohodě dalo vidět. A za ty Budějice hvězda nahoru. Snowborďák Mádl nám zvolna zraje a je to lepší a lepší! Dávám 4 SD karty do foťáku. * * * * (09.01.2015)

Nový český film to má ťažké. Jedným z hlavných dôvodov je fakt, že už nemá proti čomu bojovať a stavať sa do opozície (alebo len jednoducho nechce), a tak mu zostáva len prispôsobiť sa diváckym trendom. Výsledkom je to, čo vidíme v kinách - Troška, Poledňáková... A desiatky ďalších, komerčne úspešných tvorcov pracujúcich prakticky cez kopirák. A tu na scénu nečakane vstupuje Jiří Mádl, často obsadzovaný do filmov nie nepodobných tejto móde. Muž, od ktorého nikto nič nečaká, malý nevinný projekt, na ktorý verejnosť hľadí skôr s obavami ako očakávaniami. A práve to je dobre, pretože vďaka absencii očakávaní funguje Pojedeme k moři tak dobre. Originálny, hravý a nevšedný počin, ktorý zaujme formou aj obsahom. Na prvý pohľad nie veľa, na druhý pohľad film, ktorý môže niečo zmeniť. Nebudem sa už hrať so slovíčkami, podrobnejšie sa filmu venujem inde. Viac v recenzii (Obrazor). POZNÁMKA: Možno by som dnes hodnotil inak, ale zatiaľ sa mi to nechce zisťovať. Negatívnym ohlasom rozumiem, ale nestotožňujem sa s nimi. (10.04.2014)

Mezi českými filmy určitě nadprůměr s překvapivě dobře hrajícími dětskými herci. (22.02.2015)

Překvapení jako hrom. Kdo by byl řekl, že se v českých končinách, po roce 2005 a ještě ke všemu ve městě, ve kterém žiji, natočí film, u kterého se neunudím xmrti. Pan Mádl je frajer. Jinak bych dal čtyři, ale kvůli Budějcím a úžasným hlavním dětským představitelům dám plnou palbu. Minulej rok to byly Křídla Vánoc a letos Pojedeme k moři.... díky takovýmhle filmům se ve mě probouzí naděje, že česká kinematografie ještě není v těch nejhlubších sračkách. P.S. Tetsuo je se svojí objemnou recenzí (ač je zdánlivě profesionální recenzent a kritik) naprosto mimo a očividně vůbec nepochopil o co Mádlovi v tomto filmu šlo. "Babi, ty sis prdla?" (06.12.2014)

Jirka Mádl mě hodně překvapil, samozřejmě v tom kladném slova smyslu. Jak ho nemám jako herce příliš v oblibě, tak na postu scénáristy a režiséra se mu rozhodně vyhýbat nebudu! Jirka totiž servíruje povedenou hořkosladkou komedii, která stojí na originálním a jednoduchém pojetí snímku, doplněnou skvělými nápady, povedenými vtipy a zajímavém náhledu do klukovského světa. Oba dětští představitelé podali slušné výkony a byli rovnocennými partnery svým starším kolegům. Zkrátka, tento debut se povedl a jsem moc zvědav na Jirkův další snímek. (11.04.2014)

75% (27.08.2015)

Jiří Mádl natočil perfektní youtuberský film v době, kdy to ještě nebylo cool. (14.08.2018)

Jak říkávala moje babička, na dětech člověk vidí nejlíp, jak ten život utíká. Například takový Jiří Mádl, vrstevník mé dcery. Ještě nedávno to byl rozjívený kluk, řádící na snowboardu či raftu, samé pubertální skopičiny a nesmělé pokusy o balení holek. A dnes už točí dospělé filmy. A jaké! Po tomhle "výletu k moři" je Mádl u mne pan scenárista a pan režisér. Na mé staré, cynické tváři vykouzlil dětsky dychtivý úsměv, pobavil mě, dojmul a posléze i donutil nenávidět. Dostal mě hluboko do svého příběhu, vyvolal silné emoce a přinutil mě k zamyšlení. Děkuji. (10.04.2014)

Až na pár drobností, z nichž nejpalčivější chybou je nedůvěryhodné přesvědčování rodičů, že kameru si Tomáš vezme s sebou, se jedná o vynikající scenáristický a režijní debut člověka, od nějž jsem očekávala pouze uměleckou impotenci. Pokud zůstane Mádl za kamerou, jsem ochotna ho nejen rehabilitovat, ale dokonce i uznávat. (26.12.2014)

Parádne zmáknutá filmárčina o dvoch kamarátoch, ktorých príbeh ma moc nezaujímal a v myšlienkách som tápal, či to mám dať do konca. Ale zaujímalo ma, kam ten film smeruje a čo to je za veľké tajomstvo, ktoré pred mladým skrývali. A ako sa film blížil ku koncu, tak mi to do hlavy dotrklo: Ondřej Vetchý nevie plávať a tajne chodí za Trmíkovou trénovať, aby mohli ísť konečne všetci spolu k moru! No a hovno! Koniec ma (alebo vlastne dva konce, ked' sa to tak vezme) totálne položili na lopatky! Jiří Mádl sa perfektne predviedol! (30.06.2019)

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80% (31.12.2014)

Nakonec z toho byl vážnější kousek, než by se zdálo. Relativně nudný, lehce komediální film se nenásilně překlopil do něčeho vážnějšího, a právě to, jak k tomu došlo, na něm nejvíc oceňuju. Není to slaďák, žádná Slámovo nuda ze života, ani nic americky patetickýho nebo moralizujícího, prostě pěkně podaný. Jen název dost mate, čekal jsem rodinnou komedii z dovolený. # příběh **** | hudba ** | humor * | akce – | napětí – (30.03.2015)

Chce to odvahu natočiť v českých podmienkach film bez výraznejšieho komerčného potenciálu, čiže s vedomím, že sa vám s najväčšou pravdepodobnosťou nevrátia náklady. Netreba sa príliš zamýšľať nad tým, či by sa dalo toto všetko natočiť ručnou kamerou aj v reáli, je jasné, že by to tak nešlo. Podstatnejšie sú tu iné veci, napríklad to, že sa akoby nepozeráme na Mádlov film, ale na domáci film malého "Miloša Formana". Pojedeme k moři je potom film o dospievaní, o vyrovnávaní sa so spoznávaním tienistejších stránok života. A pôsobí to dojemne a úprimne. Mne to k spokojnosti stačilo. (26.02.2015)

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Mne je to ľúto, ale mňa to proste minulo. Tempo bolo až príliš pomalé a bohužiaľ som sa takmer celý čas nudila, s občasnými svetlými momentami, kedy mi mierne mykalo kútikmi úst, ale fakt len mierne..Chlapci hrali slušne a mali milé tváričky, ale to je ešte stále dosť málo. (01.01.2015)

Za normálních okolností bych v rámci českýho filmu sypal adekvátní tři hvězdy, protože je ale Pojedeme k moři nejnápaditější, nejzábavnější a nejupřímnější českej film za posledních asi deset let, tou pětihvězdou to rád nadhodnotim. (22.02.2015)

Jednoduchý nápad, myšlenka a zpracování. Jiří Mádl mě opět mile překvapil. Po Konfidentovi, tentokrát v roli režiséra a jde mu to ještě mnohem líp. Dětský svět, versus ten dospělý, některé scény opravdu jak ze života a konec, ze kterého mně úplně spadla brada. Úžasem a údivem zároveň. Za mě jasných pět. (13.11.2014)

Sonda do rodinného života prostřednictvím kamery zvídavého Tomáše, který se chce stát v budoucnu režisérem. Ve svém prvním filmu však zachytí víc, než původně zamýšlel. Velmi slušný režijní debut nadějného Mádla, který si tímto u mne celkem vylepšil reputaci. Práce s dětskými herci byla v dřívějších dobách československé kinematografie téměř rutinou, a proto jsem rád, že vznikl takto citlivý a hloubavý film, kterým po dlouhé době pracuje v podobném stylu, ač je rozhodně více k zamyšlení a v některých momentech dramatičtější, než dobrodružné výpravy z dětských filmů minulého století. Původně jsem myslel a bál se, že dětské hvězdičky zastíní Ondra Vetchý, ale nestalo se, což je jen dobře. 80% (18.05.2014)