Šťastná

Wow! Je Eva Toulová naprostá autistka, která v životě s nikým nevedla rozhovor? Rozhodně to tak působí! To bylo tak neskutečně nesmyslný, ale zároveň se to bralo tak strááááášně vážně, že jsem se docela pobavil. Matka, která sere na všechno, love story založená na absolutně ničem, svatba na oko, kterou hlavní hrdinka prožívá jako největší moment v životě, kamarádky, které se nesnášejí a nemají nic společného a hlavně milion tichých pohledů do kamery a mezi zůčastněnými, které ve mně vyvolávaly takovou zvláštní agresi a beznaděj, až jsem propadal lehkým návalům šílenství. Můj cut měl 66 minut a bylo to zhruba o 62 minut delší, než bylo potřeba. A ne, nehybný záběr na prázdné kolejiště neznačí, že někdo někam právě jel vlakem, prostě ne.. Už se těším na Jak se moří revizoři! (05.10.2019)

Autorka jistě věděla, co chce tímto filmem říci, ale bylo to až příliš komorní, nedotažené a nevyzrálé. Poctivá holka z venkova chce dělat poctivé divadlo, ale v Praze najednou zjišťuje, že se lze prosadit jedině přes postel a vydělávat natáčením pronofilmů. Už tady vznikl jakýsi maglajs. Nevím, proč v této době neměli rodiče - emigranti toho režiséra české občanství, když na to měli nárok. Světlá chvíle filmu přišla nakonec, když se ukázalo, že český kluk musel odjet za rodiči, ale režii po něm převzal nepopiratelný cizinec. Samozřemě, nastrojená nevěsta musela být šokována nejen z toho, že její matka předslavnostní chvílí odjíždí s její sestrou na vyšetření, ale hlavně z toho, jak vystrojený přišel ženich... Konec zůstává otevřený. Snad Viktorka je a bude šťastná. Ideově-výchovný prvek filmu - postižená sestra, LGBT jen v náznaku duhové barvy na posteli. Naštěstí. (13.02.2020)

Film museli vytvořit bývalí studenti DAMU, kteří nepřešli prvním měsícem studia, které spočívalo ve zdravení pedagogické elity na chodbách. Veškeré dramatické chvíle, ke kterým spěl onen nepříběh, se odehrály v jedné větě holé, v týž větách se odehrával celý dialog filmu, jehož scénař se vešel na jednu A4 fontem 20 a zbytek byl vyplněn záběry na Prahu, nebo na Krause jak sedí, pak na Andreu jak někde jde, nebo jak někde pro změnu sedí. A abychom splnili umělecká očekávání, tak necháme hlavní hrdinku předčítat verše, které ovšem s dějem neměly nic společného. Říkám to stále dokola a budu to opakovat i zde: "Český film má dobré herce (bohužel v tomto filmu věřím, že ani sami vlastně nevěděli co po nich scénáristka/režisérka chtěla), ale chybí nám filmové mozky." Jestli toto má být budoucnost českého filmu, raději prodám televizi a zase si začnu vyřezávat ze dřeva figurky mé macaté sousedky z vedlejší jeskyně. (03.11.2017)

Opravdu nepřeháním, když říkám, že toto je nejnudnější film, který jsem kdy viděl. Nejspíš hlavně proto, že jsem podobné filmy viděl už snad tisíckrát. Děj není absolutně ničím originální, postavy nejsou zajímavé, film zkrátka nenabízí nic, co by diváka mohlo zaujmout, protože všechno, co v tomto filmu uvidíte, jste zaručeně viděli v jiných filmech. Herecké výkony byly slabé, což mi přijde trochu ironické, když vezmu v potaz fakt, že se film odehrává na herecké akademii. Prezentace byla hrozně ošklivá a hudba byla buď nevýrazná, nebo klišé. 0/10 (18.06.2023)

Mizerné, odporné. Jeden z nejhorších českých filmů za poslední léta. Možná jsem až moc příkrý. Tento film mi ale přišel nejen velmi špatný, ale dokonce k naštvání. Měl na mě podobné účinky, jako když si čtu fake news: ,,Na inauguraci Donalda Trumpa bylo nejvíc diváků ze všech inaugurací amerických prezidentů!" Ne! To prostě NENÍ PRAVDA. Vždyť to je jasně vidět na fotkách. Tak proč mi to předkládáte jako fakt? DAMU jsem pět let studoval, takže můžu na svou duši prohlásit, že to tam ani v nejmenším nechodí jako ve filmu Šťastná. Není to nějaká akademie ála High School Musical, kde se studenti líbají na chodbách, jako vedlejšák natáčejí porno, a neustále řeší, jakou intrikou se proslavit. Nepřijmou vás na základě toho, že na přijímačkách točíte talířem. Nikdy jsem neslyšel o žádném damákovi, co by chodil na večírky s Martinem Maxou a Sámerem Issou. Herecká výuka neprobíhá tak, že se postavíte před třídu a recitujete básničku jak ve školce. Režiséři jsou vaši spolužáci a kamarádi a opravdu není potřeba s nimi spát, aby vás obsadili. Realita studentů DAMU je taková, že v osm ráno začínáte tréninkem, pak máte jevištní pohyb, šerm, step, jevištní mluvu, dějiny divadla, dějiny hudby, akrobacii, zpěv, práci s textem, hereckou... A o půlnoci radši jdete spát, abyste přežili další den. A pak, když to celé zvládnete a máte štěstí, dostanete angažmá v Chebu za 16 tisíc hrubého. Takhle nějak to tedy ve skutečnosti chodí, nikoli drinky a focení s Ilonou Csákovou. Tvůrci, sami studenti uměleckých škol (Eva Toulová má FAMU, Andrea Daňková DAMU), to vědí. Proč tedy diváky upevňují ve stereotypech? Proč publiku tak bezostyšně lžou? (26.07.2018)