Klub výtržníků

Skvělý film, ze kterého se mi ale dělalo celkem špatně. A to vůbec ne kvůli kvalitě (jak bylo hned ze začátku řečeno), ale kvůli událostem, které se v něm odehrávaly. To, co o sobě řečení mladíci byli schopni prohlašovat a konat, mi vážně hýbalo žlučí. Začínám být celkem ráda, že v Oxfordu nikdy studovat nebudu. Přikládám varování pro ty, kdo jako já někdy sleduje filmy kvůli oblíbené herecké tváři: je dost možné, že se z vašeho oblíbence ve snímku vyklube největší lidská svině, co si umíte představit. Je to kruté, ale z vlastní zkušenosti potvrzuju, že pár videí s hrajícími štěňátky to následně spraví. Aspoň zčásti. (07.01.2015)

Od nového filmu Lone Scherfig jsem si i na základě jeho hereckého obsazení hodně slibovala a po zhlédnutí úplně nevím, jak se k němu postavit. Celkově mám problém hodnotit kvalitu filmu, které jsou obsahově morálně zkažené a odpudivé. Party, gangy, kluby jsou vždycky rizikové právě v té skupinovosti o které mluvil už Gustave Le Bon ve své slavné Psychologii davu. V davu se ztrácí zodpovědnost, protože vina se rozděluje na kolektiv, kdy jsou vinni všichni a zároveň nikdo. Deset lidí sice takový dav není, ale posílen alkoholem a opojen svým mládím, penězi, statusem a mocí, která z toho všeho plyne, může být ve výsledku ještě nebezpečnější než jakýkoliv jiný. Ovšem členství v některé z těchto elitních skupinek neposkytuje jen výhody anonymity, ale i nevýhody, kdy jednotliví členové musí vytrpět zvěrstva a vykonat "rituály", aby dokázali, že jsou jejího členství hodni. Pít červy, mít zničený pokoj, přežírat se, povinně se opíjet, dokonce sledovat, jak se ostatní členové chovají k vaší přítelkyni jako ke kurvě...to jsou rizika povolání, která si ne každý při vstupu uvědomuje. Proč jsou tedy kluby a party tak atraktivní? Nejspíš naše zoufalá potřeba někam patřit a přijít si výjimečný/á, spojená se strachem ze zesměšnění a označení za zbabělce. Každý by si měl ale položit otázku, jak daleko je ochotný/á zajít kvůli vlastnímu pohodlí a udržení vhodné společenské masky... (15.01.2015)

Klasika se studentským spolkem, do kterého vstupuje kluk, který sem zdánlivě nepatří a po počátečním nadšení přichází rozčarování. Oproti podobně laděným snímkům se ale Riot Club přece jen odlišuje civilnějším podáním, takže tu nenarazíte na žádné ultratajné schůzky podle zednářských regulí či na temné zasvěcovací rituály. Spíš je to o partě dětí, co si myslí, že jsou něco víc a jednoho večera se jim to vymkne z rukou, o čemž je především druhá polovina. Ta první na ní diváka připravuje, ale ta příprava je příliš dlouhá a to je asi největší kámen úrazu celého filmu. Herecky potěšily anglické mladé pušky a je fajn vidět, že na Ostrovech mají v budoucnu kde brát. Celkově to sice mohlo být krapet lepší, ale i tak jsem se celkem bavil. 65% (03.01.2018)

Suma sumárum by se film dal okomentovat takto: zdlouhavý nezáživný začátek o ničem a nabitý konec, do kterého narvali celý příběh v nesmyslně krátké době.Tato původně divadelní hra v sobě má určitě dobrý příběh, který bohužel ve filmovém zpracování ztrácí jakoukoliv gradaci a napětí. Nesmyslná hodina o ničem směřuje spíš na teen americký film, dialogy o alkoholu a sprostá slova nijak nenadchnou. V posledních 20 minutách film graduje a naopak nesmyslně rychle končí. Díky konci přidávám hvězdičku, protože jsem se dočkala částečné satisfakce za hodinu o ničem a celkem slušných hereckých výkonů. (15.03.2018)

Partička bohatých studentíků s prachama rodičů v kapse a velkou budoucností. Vize o předurčenosti k vedení země a vládě věcem a lidem všem. Kriplové prvotřídního ražení, kteří si za peníze můžou koupit všecko. Hořká britská (a nejen britská) pilulka na stříbrném podnose naservírovaná docela nekompromisně, i když možná až trochu moc černobíle. Přesto působivé a velice deprimující. 80% (12.10.2019)