Slídil

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude. (20.12.2014)

„That's my job, that's what I do, I'd like to think if you're seeing me you're having the worst day of your life…“ V neoddiskutovatelném kouzlu nočního LA se odehraje vzestup. Vzestup rychle se učícího člověka s ambicemi, přehnanou ctižádostí a on-line poučkami jak docílit úspěchu. Člověka s nedostatkem etického cítění a morálních hodnot nedovolujících překročení pomyslné čáry sociopatie. Za ten sliz, co teče betonovými kanály místo L.A. River, bychom měli tu vampýří hyenu nenávidět, ale proč? Kdyby nebylo poptávky, nebyla by nabídka a tady víc, než u čehokoliv jiného platí, že každé zboží má svého kupce.. Fascinující i znechucující Jake Gyllenhaal, z očima vyvalenýma jako by byl na štíru se štítnou žlázou, zase jednou hraje jako ďas (v okamžiku, kdy striktně kladl podmínky šéfce ranního zpravodajství, jsem mu za ní všechno odkýval).. Ta předposlední scéna (odchod z policejní stanice) mi byla jakási povědomá. Nejlepší trik, který kdy Louis Bloom předvedl, bylo přesvědčit svět, že existuje. A pak? Točil... (23.01.2015)

Česká kinematografie má svého pana Kopfrkingla a Američané mají Lou Blooma. Podle jednoho českého vědce neúspěšní psychopaté plní věznice, ti úspěšní se stávají šéfy nadnárodních společností, průmyslových konglomerátů a šéfy ctihodných institucí. Lou stojí někde mezi těmito světy. Bez formálního vzdělání, zato s vysokým odhodláním a naprostou absencí morálních zábran a emocí. Na začátku je představen jako absolutní loser, aby se záhy chopil příležitosti a zahájil vlastní byznys v oblasti prodeje videí, na které novináři s etickými zábranami nemají žaludek. Neubráním se srovnání s úspěšným Fincherovým dramatem Zmizelá, které přes nesporné řemeslné kvality režiséra mi přišlo jako poněkud umělé zboží, navíc z oblasti, kde už v minulosti bylo téma značně vytěžené. Zmizelé jsem story nevěřil, Slídil má nepříjemně realistické podhoubí a ani na okamžik nepochybuji, že lidé jako Lou jsou mezi námi a čekají na svou příležitost. Jake Gyllenhaal je spolehlivý herec a odvádí přesně to, co jeho postava vyžaduje. Režie je svižná a kamera dělá divy. Návštěvy kina jsem ani v nejmenším nelitoval. Snad jen scénář se mohl trošku krotit, je znát, že Dan Gilroy chtěl svého antihrdinu vykreslit v co nejodpudivějším světle a ty nástroje, které pro to používá, jsou trošku přímočaré. Na druhou stranu, podobné filmy často sklouzávají k tomu částečně sympatizovat s podobným týpkem, což v tomto případě naštěstí neplatí. Celkový dojem: 90 %. (01.02.2015)

Slizký Slídil pohybující se ve vyhypovaném průměrném filmu, který se pro běžného diváka poměrně neokázale a nejasně snaží nastavit zrcadlo americkým médiím, které zajímají pouze střeva, krev, použité šprcky odhozené na dětském hřišti a pak možná někde na konci priorit i skutečné zprávy. Zkrátka takové ještě víc primitivnější obdoby TV Nova. Bohužel to není vysloveně satira, která by vtipnou formou kritizovala, ale vážně podaný nereálný příběh chladného sociopata a psychopata v jedné osobě, který jezdí po nočních ulicích LA s kamerou v ruce a slídí po "zajímavostech", jenž by se daly použít pro televizní zprávy. První hodinu se to zdlouhavé čumění do blba a čekání na hlášení z policejní vysílačky snést dá, jenže když toto "slídění" zabere celou stopáž a jen občas je vytržené z letargie nástřely kariérního postupu hlavní postavy, která mě v lepším případě nezajímá, v tom horším vysloveně sere, neevokuje to nic, z čehož bych roztáhl prdel, vystříkal klystýr nadšení a plácal se v tom jak lachtan. Vlastně je ten film jak čekání na Kokota, který překvapivě nepřišel. Gyllenhaal ovšem zahrál brilantně, výhradně díky jeho výkonu tu nudu nepošlu pod hranici průměru. 55%. (29.01.2015)

Reálnější než realita samotná, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Slídil je geniálním pohledem do duše jednoho introvertního maniaka a zdatného manipulátora plného extremistických tendencí a bez schopnosti normální sociální interakce. Lou Bloom je totiž produkt současného digitálního odosobněného světa a novodobý Arthur Fellig, který jde bez sebemenších zábran přes mrtvoly a stává se z něj americký Wallace Souza. (06.08.2015)