Farinelli

Skutečně audiovizuální požitek v postmoderně hýřivém oživení barokního spektakularismu. Trochu škoda, že originální a silný příběh trochu ustupuje vnějškovému podání a působení. Absolutní závislost dvou bratrů, kterou ničí úspěch nadanějšího z nich si s ničím nezadá sporu Mozart-Salieri ze slavného Amadea, zvláště když do děje vstoupí sám velký Händel. Přesto se filmu nedaří přenést hluboký prožitek rozpoutaného konfliktu, rozvinout zajímavé otázky, které jsou jen konstatovány. Potřebné místo nakonec zabírají pikantní erotické scény, které příliš nových významů nepřinášejí a jsou jen lákavou atrakcí. (07.04.2013)

K ripovmu komentáru ťažko niečo dodávať. Snáď len, že tento film vám poskytne hlboký emocionálny aj umelecký zážitok. Či už ide o kostýmy, líčenie alebo zachytenie ducha doby, všetko je do detailov prepracované. Kastráti boli vo svojej ére niečo ako dnešné spevácke megahviezdy. Je fascinujúce nahliadnuť do života spoločnosti, ktorá ich zatracovala a milovala zároveň a ich osobného rozpoltenia medzi obrovským úspechom a bolestnou existenciou. (20.07.2005)

Jeden z mojich najobľúbenejších filmov. Skúste sa vžiť do úlohy Farinelliho a pochopíte .... Úchvatná hudba, nádherné kostýmy a božský hlas, ktorý sa rinie z úst muža. Muža, ktorý musel obetovať svoju mužskosť pre krásu hudby. Ale pozor ! Kastrát neznamená impotent, a tak Farinelli predvádza všetko tak ako ostatní - a hlavne v spolupráci so svojim bratom ..... (05.08.2003)

Musím přiznat, že Corbiaův snímek Král tančí se mi do vkusu i do nálady trefil o poznání víc. Farinelli sice dokáže nabídnout eleganci šlechtičen v dobových kostýmech, barokní nádheru paláců a přepych sídel tehdejší honorace, ale tak nějak neumí nabídnout strhující příběh hodný Formanova Amadea. Je to spíš taková ta estetizující nuda, která pošilhává po nějakém tom festivalovém vavřínu. Příznivci klasické hudby a operního zpěvu si můžou připsat hvězdičku navíc, ale opět musím připomenout Amadea, který dokázal klasickou hudbu prodat dnešnímu divákovi výrazně lépe. Celkový dojem: 50 %. (17.04.2014)

Nejsilněji mě u tohoto filmu zasáhl zpěv, pro který musím složit hlubokou poklonu. A zabědovat nad tím, že již nikdo neumí takto pět. I když by to bylo svým způsobem i děsivé. Barokní hudba je příjemná, i když je často přesycena těmi načančanými kudrlinkami. Ale taková barokní doba byla: nestřídmé zdobení, sem tam nějaký ten blyštivý flitr, naondulovaný vnějšek, překrývání nedostatků zlatem vyšívanou záplatou a až obřadní setrvávání v důstojnosti, či v jeho pouhém zdání. I když i tento způsob se dokáže přenést a přenáší do dnešních dní popové kultury. Baroko všude, kam se podíváš. A v těchto kulisách se rozjíždí příběh. O talentu, o touze uspět, o lásce k umění, o silném příbuzenském svazku, o tělesných touhách, o temné stránce minulosti, o pohrdání, o pokořování, o respektu, o vyrovnávání se s vlastní osobností, o slabostech, o strachu, o lásce a nenávisti. Carlo Broschi alias Farinelli (dobrý Stefano Dionisi) je poháněn touhou i strachem zároveň. Vnímá svoji výjimečnost, snaží se uchvátit a bojí se nenaplněnosti. Snaží se dotknout hvězd, snaží se najít své místo, snaží se srovnat se svým handicapem i vlastní minulostí. Láska, nenávist, strach, naděje a aplaus jsou faktory, které rámují jeho život. Významnou postavou je Carlův bratr Riccardo Broschi (zajímavý Enrico Lo Verso), který je zrcadlem celé velikosti i traumat svého bratra. A také tehdejší významný maestro George Frideric Handel (Jeroen Krabbé), kteří se s Farinellim vzájemně ženou vzhůru i do záhuby. Z dalších rolí: věrná a trpělivá Alexandra (zajímavá Elsa Zylberstein), provozovatelka londýnského divadla Margareth Hunter (šarmantní Caroline Cellier), její handicapovaný synek Benedict (Renaud du Peloux de Saint Romain), svérázný hudební skladatel Nicola Porpora (Omero Antonutti), či jedna z okouzlených a znuděných žen hraběnka Mauer (elegantní Marianne Basler). Příběh není špatný, má atmosféru a švih. Ale nad ten zpěv není. (28.04.2016)