Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
dobrý, dobrý, ale ten film prostě nějak postrádal koule... muzika a kostýmY :-) na jedničku, ale nemohl jsem se, podobně jako mnoho uživatelů, vyhnout porovnávání s Amadeem, který vítězí na celé čáře... méně emotivní, méně nezapomenutelný... přesto koukatelný a velice příjemný ;-) zážitek... 70% ()
Neuvěřitelně sugestivní a emocionální portrét muže, který se i přes slávu u publika a obliby u dam cítí osamělý - protože mu chybí část sebe. Krásný film, na kterém mě po shlédnutí mimo úchvatný výkon hlavního hrdiny zaujal i fakt, že v době, kdy jsem ho viděla (2008), byl už čtrnáct let starý. Jiné dobové filmy typu Valmont, Nebezpečné známosti nebo Amadeus jsou sice také geniální, nicméně z nich dýchá mimo dekadence novověku i jistá "dobovost" let, kdy vznikaly. O Farinellim bych zato s klidem řekla, že ho natočili včera, a nevědět pravdu, věřila bych tomu. "Není to bolest. Jen pocit neuvěřitelné křehkosti, jaký by měl hlemýžď bez své ulity." "Tak dlouho jsem představoval bohy, že jsem si odvážil myslet, že bych mohl být mužem." ()
Podle hodnocení i komentářů jsem čekala víc než jen herce, který se nedovede trefit do playbacku, herečku s přihlouplým výrazem nebo Handela, kterému před natáčením zapomněli zapojit mimické svaly. Místy až šokující vztah mezi dvěm bratry je podán, dle mého názoru, dost nudně. Farinelliho jedinečný život by zasloužil rozhodně důvtipnější zpracování. Díky jen za tu nádhernou hudbu! ()
"Bez něj jste jen... ticho." Bratrská láska bránící rozletu výjimečného talentu. Zneuznaný génius Georg Friedrich Händel, který si toho je vědom. Ano, se skutečností to mnoho společného nemá. Asi jako Formanova adaptace Mozartových osudů. Což ovšem ani v nejmenším nic nemění na filmových kvalitách Farinelliho. On vůbec celý snímek trochu trpí ve stínu Amadea. Vznikl sice o deset let později, ale je dle shodného mustru. A i stejně výtečně funguje. Jenom tak nějak o stupínek hůře. Na vině není ani tak scénář, ani herci či výprava a již vůbec ne hudební složka, ale jednoduše absence nezapomenutelných scén. Na mimořádné dílo je to totiž "pouze" zatraceně dobré, ovšem ne již nezapomenutelné. ()
Hudba, hudba a zase len hudba. Povinný výlet pre všetkých, ktorí okrem filmu žijú aj hudbou, rozumejú jej alebo sa o to snažia, skrátka ku nej majú hlbší vzťah. Ja mám k hudbe veľmi hlboký vzťah a i keď zostávam prostým poslucháčom (k jej teórii iba nesmelo a len tu a tam pričuchnem), dovolím si o sebe tvrdiť, že jej duši rozumiem dosť na to, aby som Farinelliho vyhlásil za jednu z najvyčerpávajúcejších metafór, aké vôbec mohli byť na túto tému natočené. A zároveň jednu z najstrhujúcejších. Krásny film plný vášne a bolesti! ()
Galerie (33)
Photo © Screenbound International Pictures Ltd
Zajímavosti (3)
- Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
- Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)
- Miranda Richardson mohla hrať Margareth Hunter a Armin Mueller-Stahl mohol stvárniť Georgea Handela. (classic)
Reklama